Americký vlkodlak v Londýně

Jsou filmy, které nikdy nezestárnou. Pak jsou takové, které ano, ale třeba až za padesát let. No a pak jsou filmy, jako Americký vlkodlak, které už zub času ohlodal notně. V roce 1981 film třeba šokoval, vylekal a poutal pozornost, ale dnes už je dosti vyčpělý. To, na co čekáme, se začne odehrávat až po hodině projekce a až závěrečná část filmu vylepšuje celkový výsledný dojem. Tři sekvence stojí za vidění 1) První proměna, která probíhá takřka před divákovými zraky v přímém přenosu a je velmi působivá. 2) Scéna v metru. 3) Závěrečná Davidova proměna v porno kině a následný masakr v ulicích Londýna. (23.02.2014)

První polovina filmu je téměř geniálně zpracovaná, tedy do chvíle, kdy se David začne prvně měnit ve vlkodlaka. Jenže po tomto přijde jen pár neslaných, nemastných vražd a ještě ke všemu to zbytečně sráží prvky komedie, které bych zrovna v tomto tématu vynechal. Navíc ten konec přišel až moc rychle. A to jsem byl na začátku na blatech fakt pokáknut skoro až na záda. Škoda. (17.12.2012)

„Nějakej nahej Američan mi ukradl balónky!“ Příběhově nic moc převratného (co taky u vlkodlaků pořád vymýšlet), postavy nic moc, herecké výkony ne zrovna oscarové, ale film má hodně povedené a do detailu vyvedené masky a scéna vlkodlačí proměny rozhodně patří k těm nejlepším, na kterou můžete ve filmu narazit (jen škoda toho zbytečně komického hudebního doprovodu – ono obecně hudba samotná mi tu přišla dost nevýrazná a místy až nevhodná). Stejně tak v mnohých scénách výborná kamera a hodně povedené nápady (chlapec rozmlouvající s křovím, rozmlouvání s oběťmi) jinak průměrný film pozvedávají na poměrně vysokou úroveň. Podobně tomu je i s humorem, který je fakt zábavný, jen mi ho tam připadlo trochu moc. Ale mají to v té Anglii hezké sestřičky. (17.05.2012)

Strašidelné momenty se tu střídají s až bláznivě komediálními, což paradoxně nenarušuje horrorově temné vyznění příběhu. Dodává mu jen lehce bizarní příchuť a naprosto specifickou, vůbec ne nepříjemnou náladu. K té přispívá i množství popových songů, většinou z 60. let, odlehčujících atmosféru v místech, které by mohly vyznívat až příliš makabrózně. Vytvářejí krátkodobou iluzi bezstarostné prázdninové komedie, z níž je ovšem divák vždy velice brzy vytržen nějakou tou hrůzností. Každá píseň (v paměti asi nejvíce utkví chytlavá „Bad Moon Rising“ od Creedence Clearwater Revival) se tématicky nějak vztahuje k vlkodlačímu tématu – všechny mají totiž v názvu slovo měsíc. Pokud bychom se zaměřili na čistě horrorové prvky, pak úvodní atmosférická čtvrthodinka z anglických vřesovišť, některé snové sekvence, a děsuplná scéna z londýnského metra patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Jestli ještě pořád váháte, zda obětovat hodinu a půl života tomuto na csfd nepříliš dobře hodnocenému snímku, pak vás možná přesvědčí poslední argument: An American Werewolf in London obsahuje nejlepší přeměnu člověka v monstrum v celých dějinách filmu! (16.08.2007)

Za veľkou mlákou mimoriadne populárny, no v našich končinách takmer neznámy komediálny horor. Balans medzi humorom, napätím a nechutnosťami síce nie je vyvážený tak dokonale ako napríklad u Sama Raimiho, no stále ide o jeden z vrcholných filmov s vlkodlačou témou. Jedna z najslávnejších scén premeny bola hlavným dôvodom pre udelenie Oscara za masky.8/10 (07.12.2017)