Bertha z dobytčáku

Scorsese s Cormanom si ani nemuseli pozrieť Gun Crazy a Bonnie a Clyde, aby nakrútili Berthu z dobytčiaku. V USA bola zrejme podobná "road" zločinnosť v minulosti v kurze a stačilo siahnuť ku skutočnej udalosti a ako vidíme, spracovanej už knižne. Tentokrát je to však ešte nezávislejšie, čiže špinavšie a s menej prepracovanými dialógmi. Neviem, či zrovna tento typ zločinnosti, nevynímajúci ani vraždenie, je zrovna oslavou ľavičiarskych myšlienok, ale o to asi tak úplne tvorcom nešlo. Kto videl, určite si raz a navždy zapamätá záverečnú sekvenciu, najmä vďaka svojmu silnému symbolickému charakteru. Či je to lacné, alebo sa tak skutočne udialo, je myslím jedno, osobne mi to k filmu mi to sadlo. (20.02.2017)

Je to více Cormanovka než Scorsesovka, ale je důležitá, protože za a) Scorseseho mentor Cassavetes mu na to řekl, že je to píčovina a ať natočí něco pořádnýho, což mladého režiséra donutilo k tomu, aby se pustil do Mean Streets a za b) Scorsese si pak mohl půjčit Cormanovu crew, která byla zvyklá pracovat rychle a levně, což se mu k jeho prvnímu výraznému zářezu dost hodilo. Samotná Bertha, holka nevycválaná, je kouzelná osoba, kombinující v sobě takovou tu nebezpečnou kombinaci dětské mentality, mladistvého chtíče a absence morálního kodexu, přičemž všechny tyhle její aspekty film celkem dost vytěžuje. Problém je v tom, že Scorsese sice mohl mít storyboardů plnou vanu, ale hlavně si to měl sám sestříhat, protože jak jsou jednotlivý scény a sekvence spatlaný dohromady, tak bych se nedivil, kdyby k sobě materiál někdo lepil žvýkačkou. A mimoto pak vůbec nefunguje postava neústupného odboráře s tváří Davida Carradina (který mi strašně někoho furt připomíná a David Carradine to není), který ve svém papírovém zápalu působí jak z němého sovětského filmu. (21.08.2023)

Druhý celovečerák Scorseseho nabízí zajímavou hereckou sestavu a stejně tak příběh. Neznám dopodrobna americké dějiny, takže jsem si zase tolik nepochutnal. Nicméně závěrečná vendeta Bernie Caseyho stojí za povšimnutí. Bohužel David Carradine dopadl neslavně a to ukřižováním na nákladní vagón. Snímek by se dal označit za takovou gansterku ve westernovém stylu. (13.01.2013)

"Zajímavý" je film v kontextu celé Scorseseho tvorby hned z několika pohledů - Scorsese Bertou z dobytčáku nastiňuje své možnosti do budoucna; nadále se výhradně soustředí na šeď velkoměsta namísto barvitosti venkova, nicméně už zde ukazuje svoji nezpochybnitelnou všestranost; vždy se po nějaké době uchýlí k hodně nezávislému a žánrově nevyhranému (nemyšleno pejorativně) projektu (po Bertě z dobytčáku např. film Po zavírací době); závěrečnou "metafyzickou" jízdou Davida Carradina naznačuje zjevnou spirituální intenci představovanou především filmy Poslední pokušení Krista či Kundun. (11.02.2011)

Mezi nejpodivnější a současně nejdetailněji specifikované subžánry brakové kinematografie, které Roger Corman během své dlouhé kariéry ustanovil, patří filmy o ženách přepadávajících banky na pozadí velké hospodářské krize. Iniciačním titulem se stala Krvavá máma (Bloody Mama, 1970), pojednávající v zjitřeně exploatačním duchu o zvrácené morálce a nelítostné brutalitě reálného gangu vedeného máti Barkerovou. Námět vymyšlený jedním z šéfů American International Pictures, Jimem Nicholsonem, slavil velký kasovní úspěch, takže Corman dostal nabídku přijít s dalším filmem o reálné kriminálnici. Jelikož v létě 1970 založil vlastní společnost New World Pictures a přestal režírovat, nový projekt pouze produkčně zaštítil. Rešerše materiálu se ujala jeho čerstvá manželka Julie Corman, která objevila knihu mapující neuvěřitelný opravdový příběh ženy, která ve třicátých letech byla tulačka a podílela se na několika loupežích. Julii na jejím příběhu fascinoval fakt, že se jednalo o ženu, která žila zcela mimo společenské normy své doby, a chtěla, aby motivy nonkonformisty a emancipace byly zachovány ve scénáři. Zásadní pro výslednou podobu Berthy z dobytčáku bylo angažování mladého ambiciózního režiséra, který si z cizího námětu a scénáře udělal vlastní film. Budoucí velikán americké kinematografie Martin Scorsese stál tehdy na samém začátku kariéry a měl za sebou pouze studentský debut Kdo to klepe na moje dveře (Who's That Knocking at My Door?, 1967). K nemalému překvapení štábu a producentů zvyklých na natáčení intuitivním stylem brakové šmíry si Scorsese celý film pečlivě rozkreslil do storyboardu. Nápadité kamerové kompozice a dynamické rozzáběrování sekvencí spolu s žánrově sevřenějším scénářem, který dobře střídá odlehčené, dramatické i kontemplativně vážné pasáže, zapříčiňují, že tento snímek vysoce ční oproti ostatním laciným projektům své doby. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)