dormouse

Dánská komedie, horror, spíš trochu pro děti a též pro všechny milovníky dánské kinematografie a Papriky Steen.

Takový podivný retrothriller s neveselým obsahem, podmalovaným líbivou disko hudbou sedmdesátých let, která děsivou atmosféru dobře podtrhuje.

Kvetoucí Afghanistán se změnil ve vězení fanatického náboženství a modrých stanů. Málokteré přátelství přežije těžkou zkoušku, do níž nás život staví. Je ale naděje, že se rozum ubrání hlouposti a předsudkům, srdce se otevřou a staré rány se zacelí.

Milá americká pohádka o golfu.

Není to sice tak dobré jako Adamova jablka, která se pro mne stala normou na posuzování čených komedií, ale i tak je to jedna z nejlepších dánských komedií, které jsem viděla. Takový dánský Trhák pana Bowfingera. Nejsem si jista, zda se dá označit za parodii Larse von Triera, spíš si dělá srandu z intelektuálských filmů obecně.

Jen málo filmů si nesu ve vzpomínkách na mé rané filmové zážitky. Tento k nim patřil. Žel zjistila jsem, že nepatří k snímkům, které nestárnou. Postavy mi připadaly velmi schematické a neuvěřitelné. Místy měly nakročeno ke karikatuře, například v postavě matky. Člověk má nechat některé věci jen v nerozbitně zabalených vzpomínkách.

Těžkotonážní dánské drama, jak jsem si už zvykla. Nádech hodně černé komedie a sarkasmu to celé odlehčuje, jinak by se na to jeden nedokázal dívat. Nevím, proč jsou Dánové tolik pronásledováni incestem. Výtečné herecké výkony.

Milý nenáročný film trochu o kouzelnících, trochu o zlodějích a trochu jakoby detektivka. Myslím, že tento typ filmů nepočítá s uvěřitelností a chcete li si jej užít, nepřemýšlejte, zda se Melanie Laurent může vznášet nad diváky v mýdlové bublině, či zda může plný vagón nitrocelulozy shořet beze stopy. Je to jen zábava, zaplaťpánbu za ni.

Úžasný protiválečný film, v němž se nebojuje. Sam Mendes nastavuje zrcadlo americké armádě, konkrétně pobytu vojáků v Perském zálivu. Souhlasím s ostatními, že scéna, kdy se vojáci dívají na Coppolovu Apocalyps now, je fantastická. Stejně jako záběr hořících ropných vrtů, nafty, která prší z nebe a pokrývá vše dusícím filmem, do toho osamělý kůň, který se kdesi ztratil. Jako všechny dobré (proti)válečné filmy na nás řve Jarhead o nesmyslnosti armády a podivném duševním naladění, v němž se vojáci nacházejí-a budou do konců svých životů.

Typický americký produkt plný otřepaných frází a gest, bez pořádného děje a s ne příliš sympatickými postavami. Film o rodinných vztazích značně determinovaných existencí despotického otce není ani dojímavý, ani hřejivý, po většinou jen nudný.