dormouse

Těžká je problematika imigrantů a vztahu společnosti k nim. Myslím, že lidé, kteří chtějí přijmout za vlastní cizí zemi, by měli přistoupit na její normy chování. Zajímavý film, který jen lehce nastiňuje problém, který se bude jen prohlubovat a dříve či později zamotá hlavu i nám v naší uprděné zemičce.

Dobré, smutné, dánské, jako vždy. Farářka, která nemá dost víry v to, že její osud spočívá v dobrých rukou.

Podivná komunita lidí v blíže nespecifikované části zeměkoule přežívá z ruky do úst, o vzdělání se nestará, hnací sila jejich bytí zůstává divákovi utajena. S žádnou postavou jsem nemohla sympatizovat.

Absolutní hrůza, ale úžasný film. Nejdřív máte pocit, že je to sonda do vesnického života, kde tupost a vulgarita pramení z nedostatku vzdělání a vede k davovému šílenství až lynči, ale postupně tomuto šílenství propadají i lidé zdánlivě "normální", kultivovaní a nezatížení traumaty. Je to film o ďáblu, který sídlí, bohužel, v každém z nás. A nejsem si jista, zda se před ním dá jen tak snadno odjet do jiného města. Kam ti Dánové chodí na takové skvělé filmy, když u nás se ze slibných režisérů stávají stále větší lejnotůrci.

Není to tak hrozný, jak jsem se bála. Samozřejmě, že to nemá ani zdaleka na District 9, je to holyvůdština v plné polní, ale pořád je v ní hodně cítit syrovost jiného kontinentu. Děj je samozřejmě nejslabší stránkou filmu, ale dialogy ujdou a celek nenudí a svižně scálá vpřed. Rozhodně se nedá srovnat se všemi těmi hrůznými scifi s Tomem Cruisem, obzvláště s multiplikovaným Tomem Cruisem. To, že ve filmu převládají dobré stránky nad špatnými, je zásluha Sharlto Copleye (Kruger), který je úžasný, a ostatní herci mu jen přicmrndávají. Je tak úžasný, že filmu odpustíte i ubohá klišé typu-matka s dítětem ve spršce hvízdajících kulek (ještě by mu mohla pouštět do sluchátek Somewhere over the rainbow) či závěrečné melodrama hodné Armagedonu. Na záver bych jen podotkla, že aplikovat železné vruty do lidského těla přes zpocené tričko je vysoce nehygienické a že pravděpodobnost, že na bohatství a sociální výhody civilizace mohou dosáhnout všichni lidé, jen když se přeprogramuje vláda, je absolutně nulová.

Film začíná jako psychologické drama, pak se převtělí do kriminálního příběhu, aby skončil na bouřlivých vlnách psychothrilleru. Kupodivu tato zdánlivá nevyhraněnost stylu není na škodu filmu. Herecké výkony skvělé. Úžasné scény, kdy dva kriminalisté diskutují v pitevně nad nevábnými těly mrtvol a v pozadí pracovník pitevny usilovně piluje lebku či mohutnými kleštěmi otevírá dutinu hrudní. A jen tak na okraj: není divu, že v Dánsku vznikají těžká dramata plná incestních vztahů, když rodiče nechají 7 leté sourozence opačného pohlaví spát v jedné postýlce ve vzájemném obětí. Leda by to byl režisérův záměr zasadit sémě nesouladu do atmosféry rodinné pohody-jakby říkal: hle hle, čeho všeho se můžeme v budoucnu nadít.

Při dosahování nezapomenutelných výsledků je nejdůležitější odhodlání, teprve na druhém místě jsou vědomosti. Je neuvěřitelné, že cesta na balzovém voru proběhla poměrně klidně a že Heyerdahlova tvrdohlavost a zarputilost nezkrátila jeho úžasný život předčasně.

To jsem zas jednou naletěla na názory ostatních uživatelů čsfd. Takovou pitomost jsem už dlouho neviděla. Veškeré dialogy byly zcela nereálné, postavy iritující, s žádnou z nich bych nevydržela ani deset minut. Vztah hlavních představitelů byl totálně neuvěřitelný, žádná chemie, nic. Ethan Hawke mi dosud nevadil, naopak mi byl celkem sympatický, ale tady mne štval obrovsky a celou dobu. Navíc lze jen těžko uvěřit, že zažívá pocity středního věku, vypadá li na mladíčka. Nelze ani uvěřit, že by kdokoli dobrovolně či pod nátlakem četl jeho (hrdinovy) příšerné knihy. Julie Delpy je sice celkem sympatická a chápu, že je ráda, že ještě může ukázat prsa, ale nic naplat, vedle Hawka vypadá jako jeho matka. Ani pět minut z jakéhokoli dialogu nebylo reálných. Takže se u mne střídaly pocity totálního klišé, bolestné nudy a nauzeoidního zhnusení. Ke všemu se zdá, jakoby i scénáristovi došla trpělivost a scénář vztekle mrsknul uprostřed scény pod stůl poté, co už měl postav opravdu plné zuby.

Kdo miluje dánskou kinematografii a Madse Mikkelsena, nemůže než dát plný počet hvězdiček. Je to hodně ulítlé a hodně černé.

Komedie pod pravidly Dogmatu. To sice zrovna nemusím, ale tady mi to vůbec nevadilo. Dojemné, romantické, ztřeštěné, smutné i veselé.