dormouse

Richard Curtis by potřeboval asertivnějšího střihače. Filmu by velmi prospěl prostřih, přesunul by jej do kategorie evergreenů. Některé scény jsou naprosto boží, jako třeba svatba. To byla první filmová svatba, která mne nejen neznechutila, ale i nadchla. Na druhé straně nechápu, proč někdo soudně neodstřihl takové scény jako zkoušení šatů nebo striptýz za rozhodnutí ohledně svatebních podrobností. Také mi vadila polopatičnost filmu. Myslím, že každý divák záhy pochopil, že život je opravdu k...y skvělej a není to třeba pořád dokola opakovat. Některé drobnosti divákovi mohly utéct, jako třeba to, proč se otec v 50 letech odebral na odpočinek, a jiné zas nemusely dojít, jako to, proč narození dítěte mění opravdu všechno. Nevertheless, thums up.

Poctivý thriller, navíc z dánské produkce, co víc si lze přát? Postava komisaře Carla mi připadala velmi věrohodná a jeho nasranost velmi důvěrně známá. Samozřejmě se člověk ptá, proč zrovna přetlaková komora? Ale něco mimořádného přeci ve filmu být musí.

Dnes už se divák nedokáže tak dobře vcítit do bojů tělo na tělo a do hájení nevelkého města s pochybným významem. Mnohem víc, než problematika obléhání Jeruzaléma by mne zajímala problematiky tehdejší hygieny nebo terapie Lepry. Nezanechán žádný výrazný dojem.

Takový podivný film. Celou dobu máte pocit, že se blíží konec světa v podobě finanční krize, ale vzhledem k tomu, že krize trvá již několik let a většina světa se má pořád stejně, žádnou hrůzu jsme nikdo nepocítili, tak to celé vyznívá nějak prázdně.

Příjemná crazy thriller komedie s příjemnými herci, nic, k čemu by se člověk vracel, ale také nic, za co by se musel stydět, že se na to koukal.

Klasika v dnešní době velmi vítaná. Roy Winstone je velmi charismatický i přes svou nadváhu. Líbilo se mi přerušení klišé temných vyslýchacích cel na osvětlené moderní místnosti s krásným, výhledem na Londýn.

Je to ten typ filmů, kdy nikdy nevím, kdo ke komu patří, proč potřebuje americké námořnictvo ukradené peníze a jak to vlastně všechno dopadlo. No pravda, na chvíli jsem usnula. Což mluví samo za sebe.

Dojemné, ale nepatetické. Stárnoucí vdova, která chová va Skotsku ovce a osly, a vysoký Afroameričan, který se 16 let stará v Paříži o jilmy. Část společné cesty a sdílené slzy.

Introverti, loseři, břichomluvectví a židovská hudba. A taky trochu lásky.

Na můj vkus moc melodramatické a rozvleklé. Travoltovi nějak nedokážu uvěřit ani to, že býval profesorem angličtiny, ani to, že v současnosti se v necelých padesáti letech upíjí k smrti.