candy_daze

Ale jo. Money never sleeps je slušný sequel k prvnímu Wall streetu. Ne extra dobrý, ale slušný. Shia LaBeouf pro mě sice není přesvědčivý tak, jako Charlie Sheen, ale stejně je to kluk šikovná. Navíc, díky Douglasovi, tady pro charisma kohokoliv jiného není ani místo. Herci dobří, atmosféra slušná. Co se toho scénáře týče, tak ech, upřímně bych ubrala na citech a tím pádem by se snad ani neodehrál ten zmršený konec, který mi zkazil celkový dojem z filmu.

Proč ne? "Kurt strašně zuří" je poměrně milý animák, poukazující na společenské stereotypy (moc hodná a oblíbená paní premiérka, namyšlenej doktor, tlustá sestra satanistka :)). Celkově se mi líbilo vykreslení všech postav, tedy, asi až na tu hlavní, což je špatně. Co se příběhu týče, zpočátku to bylo velice milé, dál už dost těžkopádné. Možná je to i tím, že dáni a jejich humor jsou pro mě jednou velkou neznámou (o tom jsem se přesvědčila už při Trierovu "Kdo je tady ředitel?", a že to je trochu jiná liga)

Úžasně vtipná funky ujeťárna. Po Velký rybě můj druhej nejoblíbenější Burton. "Trenére, myslim, že jsme tu havárku nepřežili"

Skvělé! Filmy o boxu mě kupodivu berou a díky tomu, že Fighter se dostává do více rovin, než jen do té sportovní, byl pro mě velice příjemným překvapením. Příběh o tom, jak je kolikrát těžké rozhodnout se mezi ukřivděnou rodinou a vlastní svobodou. Hlavní dvojice byla tahouny celého filmu. Wahlberg mě kupodivu bavil a nad Balem nepřestávám žasnout, je to ďábel (kolik, proboha, kvůli té roli zase shodil?). Chvílemi jsem měla tendence dát snad i za 5*, ale zas tak moc dobré to v příběhové rovině není. Přesto jsem schopná přehlédnout nějaké to klišé. "HBO o mně točí film!" :)

Jak už bylo řečeno, nejedná se o film o homosexualitě, ale o osamělosti a co se té týče, na sexuální orientaci přeci nesejde. Single man je vizuálně nádherná, ne-li chytrá, melancholická a místy ohromně povznášející a optimistická podívaná. Jedná se taky o první film, kde jsem byla schopná konečně spatřit Firthovu genialitu, o které se pořád mluví. Rzohodně jsem nečekala takový zážitek. Úžasnost! Těším se na další Fordův výtvor.

Hádka o tom, jestli je Jarmusch génius, nebo ne je hlavně díky Ghost dogu pro jakoukoliv opozici prostě předem prohraná. Pokud nemáte ze svý podstaty rádi jeho kecací, povídkový filmy, budete mít rádi tuhle "samurajskou" ujetost. Pokud se vám nelíbí tahle ujetost, většinou budete typ diváka, kterýmu se líbí jeho okecávačky. Neříkám, že se vám nemusí líbit nic, ale ve většině případů to bude prostě tak, jak jsem řekla (protože mám vždycky pravdu!). Já jsem pravověrná, líbí se mi oboje! Jim tímhle dílkem dokázal, že není muž jedný škatulky, umí odhodit stativ a zručně natočit i akčňárnu. Navíc se jedná o akčňárnu, která má hlubší etický poslání a přitom je až komicky zasazená do špatnýho místa, špatný kultury, špatnýho období a přijde mi, že hlavní hrdina je zdánlivě taky úplně mimo. O soundtracku snad ani nemluvím. Dostala jsem naservírovanej dobře natočenej a skvěle zahranej, atypickej kulturní miš-maš a bylo to mňam!

Povídkový filmy mám poměrně ráda (říká Jarmuschova fanynka, ha!). Ale Povídky z New Yorku nedokážu ohodnotit ani kdybych se měla přetrhnout, a to z jednoho jedinýho důvodu- jako celek nejsou komplexní a já tady nehodlám počítat průměry. Nemají kromě toho, že se děj odehrává v New Yorku ani jeden společnej aspekt. Vypadá to spíš, jako by si Woody, Francis a Martin zašli na kafe a jen tak mezi řečí zjistili, že maj v šuplíku něco, co se odehrává v New Yorku, nebo by se to dalo eventuálně do New Yorskýho prostředí zasadit, a hned z toho byl projekt. Nemůžu hodnotit celek, rozeberme si tedy části. Scorseseho povídku bych, co se týče kvality, zasadila tak doprostřed. Neurazila, ale, bohužel, ani extra nenadchla. Na vině je dost možná scénář. Kamera skvělá, herci slušní. Proč mám pocit, že šlo hlavně o to, aby se Martin o víkendu nějak zabavil? Inu, proč ne, že? Ze začátku Coppolovy povídky jsem se snažila všechno brát s nadhledem, ale to prostě v dlouhodobějším horizontu bylo nad mý síly. Monsieur Coppola, všechna čest, ale už ten crack nehulte. Sledovat zazobanýho, snobskýho (jo! Jak je možný, že může bejt někdo ve 12i letech odpornej, hnusnej snob?! Smutné, prostě smutné) spratka, kterej má všechno, co si zamane a ještě je tak strašně "loveable" prostě není pro lidi s pudem sebezáchovy. Dogsbollocks. Woodyho povídka naopak potěšila, pobavila a možná i u spousty lidí vyžehlila reputaci Povídek z New Yorku. Umístit ji jako poslední bylo velice taktické, Herr Kommandant!

Strom života je dílo mimo všechny kategorie. Nevím, jestli se dá podle všeobecných definic vůbec nazvat filmem, protože postrádá jeho základní strukturu a aspekty. Nemám ráda samoúčelnost, ale co se týče Stromu života, jedná se o samoúčelnost vizuálně nádhernou a dechberoucí. Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří litují těch dvou hodin života strávených u téhle Malickovy nekonvenčnosti. Vcelku mě mrzí, že jsem to prošvihla v kině

Aronofsky potěšil. Nevěřila jsem tomu, že Wrestler je vůbec jeho film, poněvadž na něm není zřetelná žádná vizuální onanie, ani zas tak moc toho srdcerváčství. Mickey je bůh, vždycky byl, a právě on je alfou a omegou celého filmu. Wrestler je dobrý film, ale Aronofsky asi nikdy nebude mojí krevní skupinou. Něco mi chybí a něco přebývá. Na můj vkus je to dost prvoplánovité. Kudos pro Darrena za to, že se chtěl vymanit ze svojí kýčovitý škatulky a natočil něco civilnějšího a míň přeplácanýho, ale podle mě ubral až moc a Wrestler najednou působí strašně, ale strašně obyčejně. Chce to najít zlatou střední cestu a možná si tím najdou Aronofskyho filmy cestu i ke mně.

Samozřejmě, dávno vím, že Nolan je záruka kvality. Pořád jsem ale čekala, že alespoň někde šlápne vedle. Režisérský začátky nejsou určitě jednoduchý....a sakrblé, ten chlap je prostě génius. Following je stylová černobílá parádička s opravdu chytrým scénářem. Navíc má sympatickou stopáž, proto neztrácí na driveu. Zkrátka sen filmovýho fanouška.