candy_daze

Warrior pro mě film roku není. Není to ani jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla. To ale nemění nic na tom, že to byl nářez. Díky všeobecné histerii jsem zvolila skeptický přístup a řekněme, že se to poměrně vyplatilo. První polovina je nudná a patetická, až to bolí, celé poselství filmu je vlastně krajně melodramatické, jenže Warrior je jeden z mála filmů, kde jsem to byla schopná překousnout, protože mi nabídl víc, než ostatní filmy podobného ražení. Jestli mě zklamala první polovina, druhá mě posadila na prdel. Tento film neberu jako drama, ale jako famózně natočený sportovní film. Zatím jsem nezažila, že by se někomu povedlo hodit do filmu cca. čistou hodinu sportovních záběrů a udělat to tak dobře, že to pohltí a už vůbec nenudí takového sportovního negramota, jako jsem např. já. A hele, O´Connor to zvládl. Být tam míň patosu, možná bych uvažovala i plném hodnocení.

Po příchodu "Requiem za sen" není skoro žádnému samozvanému filmovému odborníkovi cokoliv zdánlivě lehčího na toto téma dost dobré. Kdy už ale pochopí, že Van Sant a Aronofsky jsou dva naprosto odlišní režiséři? Je strašně jednoduché nechat se zahrnout obrovskou spoustou vjemů, střihů a přehnaností, jak to předvádí v Requiem Aronofsky (což je, samozřejmě, taky kumšt), ale je už o dost těžší vnořit se do něčeho, co zrežíroval Van Sant, a to je "Drugstore cowboy" jedním z jeho nejstravitelnějších filmů. Spousta "blbovin" dodává tomuhle snímku punc zvláštnosti a důkaz toho, že se nesetkáváte s normálním režisérem, např. Bobova pověrčivost (nekoukejte na zrcadla z druhý strany, nepokládejte klobouky na postel). Působivost pro širší publikum to ztrácí tím, že je to film veskrze vnitřních myšlenek (nemůžete uvěřit náhlý změně hl. hrdiny? On vám to nemá potřebu říkat.) Až na Matta Dillona nejsou herecké výkony terno, ale na něm to stojí. Nezapomenutelná je i malá role W. S. Burroughse. Jo, a ještě jedno srovnání s Requiem. Requiem na vás dělá "bububu", Drugstore cowboy ne. Oba filmy mají naprosto jiný poselství, tak už přestaňte všichni ten film omílat nebo pořád srovnávat s jinými filmy s drogovou tematikou. "Drugstore cowboy" mě na první zhlédnutí dostal, možná aspiruje na můj nejoblíbenější film od Guse (porazit Idaho, to už musí něco bejt).

Pohlcující, idealistické, rebelské! I když jsem měla z Coppoly delší dobu strach, stále se potvrzuje, že byl naprosto neoprávněný. Možná je to čistě mojí úchylkou na podobné filmy, ale....no, co se dá čekat od člověka, jehož nejoblíbenější knihou je Kdo chytá v žitě a žere Jamese Deana.

Měla jsem pochyby, ale nakonec jsem i já, zarytý Suchetovec, musela uznat, že Finney odvedl velice dobrou práci (to on ostatně téměř vždy, ale Poirot je Poirot) stejně jako Lumet, ale zmatlat tak perfektní předlohu snad není v lidských silách.

Rozhodně slabší, než první díl. Nebylo to špatné, ale s prequelem se to srovnat nedá. Ve Hře stínů Ritchie propadl na úkor příběhu ryzímu exhibicionismu, což se projevilo řadou extrémně promakaných a stylových scén (útěk lesem např.), ale scénář výrazně pokulhává a ztrácí to vtip (dialogy jsou čím dál, tím plytčí a nudnější) i sympatie, které si u diváků s lehkostí vydobyl první díl.

Po Katce je tohle moje druhé setkání s paní Třeštíkovou a nutno podotknout, že opět překvapivě "příjemné". Další výlet do takzvané spodiny společnosti. Kdo může po tomhle Reného soudit? Může si za svůj osud on sám, jeho rodiče, nebo stát kvůli jeho prvnímu exemplárnímu uvěznění?

Průměrné drama, které stojí jen na pár nečekaných zvratech. Herci nebyli špatní, ale dost tomu chyběla atmosféra

Ali G je nejslabší z Cohenových filmů, ale to rozhodně neznamená, že je špatný. Není to tak zjevná one man show, jako Borat, ale přesto se strefuje do černého. Dělá si nehoráznou srandu ze jednoho z kulturních stereotypů a anglického maloměšťáctví (to je vtipná kapitola sama o sobě). "Hele, otoč se, je za tebou Jennifer Lopez"

Mám v tom čurbes. Vanilkové nebe je zmršenina, něco mezi pokusem o art, sci-fi, romantickým filmem a thrillerem. Crowe je poměrně sympatický chlapík, ale co se tohoto kousku týče, měl mu někdo říct, že míň znamená někdy víc. Herecké obsazení je trochu jako pěst na oko, ale já osobně proti Tomu Cruisovi konečně nic nemám, Cameron Diaz mi přišla v tomhle filmu jako nepatřičný zjevení, ale ok, proč ne? I ona tam má svoje místo. Co se týče přehánění, nemám na mysli jen žánrovou rozmanitost, ale taky překombinovaný scénář. Bože, to je k uvztekání. Crowe diváky celou dobu tahá za nos, hází na ně jeden vjem za druhým, pošťuchuje je, je toho celkově prostě moc....a to vše jen kvůli tomu, aby nás na konci vzal za ručičku a vše nám polopatě, jako retardovaným dětem, vysvětlil. Jo, je fajn, že se to na konci všechno rozpletlo, ale ONO SAMO! Všechno sice víme, ale jako Sherlock už se rozhodně necítíme, a mně osobně tohle prostě strašně chybí. Čekala jsem něco chytřejšího, náznaky, hru, proto se Vanilkové nebe nemůže srovnávat s podobnými filmy svého žánru. Není interaktivní, na konci to zavání popkorňákem. Teď začínám přemýšlet nad tím, proč vlastně za 4*? Vanilkové nebe neskončilo ku mojí úplné spokojenosti, nepoplácala jsem se po rameni za to, jak jsem chytrá, ani jsem nad tím filmem po závěrečných titulcích moc nepřemýšlela. Ale došla jsem k tomu, že Crowe si zaslouží respekt už jen za to, že to zkusil, že se odvážil vypustit na svět něco tak prazvláštního, něco, na co nebude nikdy jednotný názor, něco, co je tak drzé, že se vám to na konci směje do ksichtu, něco, co má stopáž přes dvě hodiny a stejně je to napínačka do poslední chvíle. (A má to taky, kurňa, atmosféru!)

Jednostranně zaujaté a absolutně nic nevysvětlující. Avšak co by se dalo čekat od dokumentu, který je založen hlavně na faktech z knihy, jejíž pravostí si není nikdo jistý. Věřím tomu, že nad tímto dílem srdce každé věrné katoličky/katolíka zaplesá, ale pro ateistu je jen dalším důkazem toho, že prostě argumenty nejsou a stále se vaří z vody....a taky pořád bude.