Recenze (245)
Vicky Cristina Barcelona (2008)
Rozhodně nejlepší evropský Allen. Velice zábavné, chytré a bohémské.
Kurýr (2002)
Zábavné, svižné, sympatické. V rámci žánru skvělá podívaná. Scénář je sice trochu hloupoučký, ale co se dalo čekat. Klidně bych na to šla do kina. Pro Stathama jakožto akčího hrdinu mám slabost :)
Líbáš jako Bůh (2009)
Film pro lidi ve věkové kategorii 40+, aneb Noci v Rodanthe po česku. (Po česku= humor za každou cenu, trapnost, nevkus). Jediné, co mě strašně mrzí, je přítomnost Oldřicha Kaisera a Evy Holubové a fakt, že jim nikdo nedokáže napsat důstojnou roli.
Milenec (1992)
Okatý pokus o jemné umění. Bohužel v tom vidím leda tak červenou knihovnu převedenou na plátno. Film je mimo "erotické" sekvence prázdný a chladný, a vzhledem k jejich zbytečné četnosti postrádá tempo nezbytné pro zvýraznění už tak chybějícího příběhu. Ve výsledku nezbyde nic jiného, než erotika. "Milenec" působí povrchně a falešně, necítíte z něj lásku ani cit, snad ani tu vášeň ne. Nevěřím tomu filmu ani záběr.
Muži v černém (1997)
U MiB už bych se nebránila označení "kultovka". I po 15ti letech je pořád svěží a zábavný, vůbec za tu dobu nezestárnul. Nejedná se o velké umění, ale o léty prověřenou stoprocentní zábavu, kterou rozhodně nepohrdnu. Vodu s cukrem?
Americká kletba (2005)
Slabé. Atmosféra by byla, ale film se nesnaží ničím překvapit. Absolutně chybí jakákoliv gradace, celých 80 minut se nese ve stejném duchu, až to nudí.
Milionář z chatrče (2008)
V době premiéry jsem si Milionáře nechala s klidem ujít. Pokud se totiž objeví v kinech něco, co "chytne za srdíčko milióny obyčejnejch lidiček", smrdí to už na dálku patosem, v takových chvílích nejde být moc objektivní. K tomuto filmu jsem přistupovala spíš negativně. Kdyby to nenatočil Danny Boyle, neměla bych ho do konce života potřebu vidět. Tedy, k tématu. Danny se vydal daleko za hranice rodné Velké Británie. Ale jeho styl a evropský pohled na svět se stejně nezapře. Což nakonec vytváří paradoxní pocit, kulturní rozpor mezi obsahem a formou- to je jedna z věcí, která je na Milionáři nejzajímavější. Poslání filmu je celkově moc pozitivní. Příběh Jamala Malika nám ukázal, že karma přece jenom není svině, jak s oblibou říká Jason Statham, ale že po těžkém životě přichází odměna. Zdá se, že na první polovině filmu se Boyle vyřádil nejvíc. Všechna bída, brutalita a zlo indických slumů je ukázána v kontrastu s mentalitou a životem malého dítěte. Přičemž všechny děti na světě jsou přeci v zásadě stejné. Zatímco první polovina byla dětsky nevinná a částečně svobodná. Druhá polovina už byla mix indické filmografie a hollywoodského dramatu. Byla daleko patetičtější, romantičtější, pohádkovější, křiklavější- pro mě méně uvěřitelná. Milionář z chatrče je rozhodně jedinečný a zajímavý film. Troufám si říct, že tolik ocenění dostal celkem právem. Byl to totiž po dlouhé době film, který se dostal k široké veřejnosti a připomněl jí závažné téma. Totiž to, že Indie není pouze zemí karí, barevného Bollywoodu a exotiky, ale zemí obrovské chudoby, neúcty k ženám, kastovního systému atd.
Nedotknutelní (2011)
Nejmilejší a nejpozitivnější film, jaký jsem za poslední dobu viděla.
Avengers (2012)
Marketingově vyhypeovaný projekt, který nasliboval víc, než mohl splnit. Vzhledem k četnosti postav působí scénář strašně mělce a ani jeden z hrdinů není pro nezasvěceného diváka úplný, nemá dost místa. Každý z nich se dá zavřít do lehce pojmenovatelné škatule o dvou-třech přídavných jménech, nepůsobí reálně. Na druhou stranu, zasvěcený divák čeká víc. Příběh je naprosto jednoduše nakreslený, to se v tomto případě nedá nikomu vyčítat. Zato obsazení je jedna z věcí, které se povedly nejvíc. Scarlett je jako Black Widow uhrančivá, Chrisi Evansovi role správňáka sedí a Mark Ruffalo velice příjemně překvapil. Nikdy bych si nemyslela, že tohle řeknu, ale úžasný Robert Downey mě v roli Tonyho Starka začal strašně prudit, jeho role se nikam nehýbe, už ve 3. filmu nám ukazuje pořád to samé. Avengers jsou popkorňák, popkorňák roku, ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. Ve výsledku je to průměrný film, na který se čekalo moc dlouho a moc vášnivě, než aby ho většina lidí dokázala vysloveně pohanět (síla sugesce, šala-lí). Není to tak vtipné, ani originální, jak se to snaží být, jen to smrdí průměrem. Tak nějak mi přijde, že se nikdo moc nesnažil o to, aby to byla kulervoucí podívaná. Proč vlastně, když máte půl roku dopředu díky marketingu jasno, že to stejně bude kasovní trhák? A tak jedinou věcí, která mi na Avengers doslova učarovala, zůstává naprosto epesní zadek Chrise Evanse v dresu Captaina Americy.
Rozvod po italsku (1961)
Germimu se hra se stereotypy a klišé tehdejší doby a místa neskutečně povedla. Marcello Mastroianni byl v roli pošetile zamilovaného "Fefeho" tak uvěřitelný. Už dlouho jsem neviděla něco tak zemitého a brutálně vtipného. Satira jako hrom.