candy_daze

Černobílá berlínská romantika plná neskutečně uvěřitelných a neskutečně vtipných postaviček. Střídání melancholických, pomalých scén s těmi překypujícími aktivitou, jak fyzickou tak verbální. Tím vším vás provede Niko, který neví co bude dělat ani co od života chce, skvělý představitel mojí generace. "Co jsi dělal celé ty 2 roky, kdy jsem ti dával peníze na studium?" "Přemýšlel jsem."

Spojení jednoho z mých nejoblíbenějších rejžů s jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Hoši a děvčata, co vám na to mám říct jinýho, než že: "Když je miluješ, není co řešit" :)

Sorry za bezobsažnej výkřik do tmy, ale ač se s animákama opravdu moc nekamarádim: Já fakt miluju Kung-fu pandu! <3

Cukrkandlová rozplizlá romantická zvratka postrádající jakoukoliv pevnější dějovou linku. K uzoufání nudná ošklivá digitální onanie, která mi málem propálila sítnici. Prázdnější a vizuálně odpudívější film jsem dlouho neviděla a doufám, že jen tak neuvidím.

Při sledování tohohle filmu jsem zjistila, že svět je pro mě jednou velkou záhadou. Proč někdo točí takový "skvosty"? Myslí se, že to má nějakou (uměleckou) nebo vůbec nějakou hodnotu? Proč to někdo nechá jít do vysílání? Proč to ten někdo nechá jít do vysílání se zvukem úplně na hovno? Proč lidi v takových filmech "hrajou", když vůbec hrát neuměj? Nestyděj se potom za sebe? Nebo jim chybí jakákoliv sebereflexe? Proč to má 40%? A jak jsem to vlatně zvládla dokoukat do konce bez toho, abych utrpěla vážný poškození mozku a následně upadla do kómatu? A ve finále: jakej druh lidí si takový filmy užívá? Jsou mentálně retardovaní? Fakt nechápu.

Dokument z produkce Marcuse Winslowa (Deanův bratranec) obsahuje fotky ze soukromého rodinného alba a povídání lidí, kteří Jamese Deana během jeho života poznali. Jedná se o nejosobnější dokument o Deanovi vůbec, který potěší každého fandu.

Stylizovaná artová věcička (jak jinak než) bez zásadnějšího obsahu. Vizuální stránka je opravdu poměrně pěkná, zajímavá a odvážím se říct povedená. Za to Mishorymu palec nahoru. Dál už to ale půjde z kopce. Uživatel LxLuthor napsal, že takové zpracování přinese fanouškovi JD radost. Jakožto jeden z nich si dovolím nesouhlasit :) Tenhle film má být o Jamesi Deanovi, přitom z něj v sobě nemá zhola nic. Nedozvíte se žádná nová a podložená fakta. Spíš se mi zdá, že Mishory postavil základy svého scénáře na několika fámách o Deanově bi/homosexualitě, nafoukl je do obřích rozměrů a pak rozvedl do několika explicitních scén, které jsou asi to nejzapamtovatelnější z celého filmu. I když byl JD s velikou pravděpodobností bisexuál, věřte mi, chlapci a děvčata, nejedná se v tomto filmu o fakta, ale pravděpodobně o Mishoryho erotické sny převedené na plátno. Co mi ale vadí víc je emoční vakuum, bezduchost a bezobsažnost filmu. Kdyby bylo v názvu "A Portrait of John Doe", vyšlo by to na stejno. Hlavním průserem filmu je ale herec v hlavní roli, James Preston, který není Deanovi podobný vzhledově a herecky už vůbec ne. Jeho vyobrazení Deana na mě působilo bezduše. Když si vzpomenu, jak mi na Jamesi Francovi vadila v roli Deana křečovitost, musím se smát, protože z Prestona naproti tomu skoro teče sliz. Shrnuto a podtrženo, vizuálně povedené, fanoušek Jamese Deana bude zklamán. Věřím tomu, že nefandové budou asi shovívavější.

Nechápu, jak je to možný, ale i když už mi není pár let 16 a chovám podvědomou antipatii k obézním lidem (sorry), tenhle seriál je pro mě neskutečná prožívačka. Baví mě Raeina ironie, skutečná hmatatelnost ostatních postaviček, snesitelná míra patosu a estetika 90. let. Navíc: když hlavní hrdinka miluje Damona Albarna, nemůže to prostě bejt z principu špatný! Už se dlouho, předlouho těším na druhou řadu.

Tohle pro mě překoná jen opravdu máloco. Úžasný koncert, který má přesně to, co spoustě unplugged představení chybí- energii. Na vrch hudební krásu a procítěnost. Ten je dokonalý album, na tomhle už z principu nemůže bejt nic špatně. Ráda se k tomu často vracím, každý zhládnutí je přesně jako to první- skoro 40 minut strávených v úžasu. Akustický verze State of Love and Trust a Black jsou jedny z nejlepších vůbec! :)

Cesta za jídlem po všech koutech Asie, napříč všemi společenskými vrstvami a tradicemi je dost výživná, poučná a navrch hodně zábavná. Kdo chce vidět Ramsayho jinak, než řvoucího a házejícího jídlem, směle do toho! Mimo jiné můžete vidět model "Gordon vylučuje maggi v kostkách" a "Gordon nechce jíst (určité) maso", což jsou opravdu pozice, ve kterých slavnýho chefa jen tak neuvidíte. Pokud jsem jeho hatery stále nepřesvědčila, věřte tomu, že V Gordon's great escape se nám ukazuje ten nejpokornější a (občas nekorektně) nejvtipnější Gordon Ramsay vůbec.