candy_daze

Mám tě radši než štěňátka... :))

Ten Anderson, ten Anderson. Prostě ho tolik nežeru. Rushmore je poměrně fajn komedie o fázi dospívání, kterou si projde skoro každej z nás. Je to ještě horší o to, když je někdo přecitlivělej pseudointelektuál a rebelant. Bavila jsem se, Schwartzman je docela sympaťák. Bill Murray se svým psím výrazem pobavil naprosto neskutečně. První polovina slušně odsýpala, ale druhá se táhla jak tejden před vejplatou. Můj šálek kávy to úplně není.

Na první pohled plochá záležitost, není tomu tak. Je pravda, že při vší starosti o vykreslení příběhu hlavního hrdiny byla zbytku postav věnovaná hodně malá pozornost a byli automaticky přiřazeni do klasických a dávno okoukaných škatulí, což kazí celkový dojem. The Grey je ale tak charismatický film, že jsem mu schopna skoro všechny nešvary odpustit. Žánrová rozpolcenost mi nevadí, naopak jsem ji uvítala, přidává na zajímavosti a nenudí. Atmosféra, podkreslovaná skvělou hudbou byla kulervoucí a Neeson se pro tu roli snad narodil. Na konci jsem zatlačila slzičku. Jakej člověk tomu potom může vytýkat digitální vlky? PETA má radost a já to stejně nepoznala.

Sledovat se to dalo. Will Smith ani Eva Mendes ničím nepřekvapili, jen si jeli tu svoji klasickou linku a všichni byli spokojení. Občas jsem se zasmála, ale kdyby byl Hitch laděn víc do chytřejší komedie, než do romantiky, zasmála bych se i víc. Celý film byl předvídatelný tak, že se u toho člověk ani nemůže pořádně pobavit. Věřím tomu, že kdyby Tennant neobsadil do hlavních rolí tyhle "známé ksichty", film by tu měl hodnocení tak maximálně kolem 50%. Hitch je nekorunovaný král průměrnosti.

Nějak mě to vůbec nechytlo. Nejspíš je to i tím, že k tomu filmu nemám vůbec žádný vztah. O nostalgii se bavit nemůžeme, viděla jsem to teprve předevčírem a už teď si ten film pamatuju jen matně. U první poloviny jsem se ještě jakžtakž bavila, ale zbytek filmu trpěl těžkým nedostatkem driveu.

Nevinnost z tohohle filmu přímo stříká. Je to miloučké, ale tak miloučké, až to nudí.

Syrový, vtipný, chytrý, britský. Přesně tak, jak jsme na to u Guye zvyklí. Mě ten chlap tak strašně baví!

Tenhle film mi byl protivnej asi stejně jako pokusy Terezy Kerndlový o zpěv, tedy hodně. Watkins se snaží budovat atmosféru, což se mu poměrně daří. Má taky důležitý poselství o tom, jak jde celej svět do háje, no dobře, na tuhle morálku jsme jako diváci zvyklí. Snaží se šokovat a bejt strašně brutální, ok. Ale proč se vůbec snaží, když to všechno posílá do luftu jeden z nejdebilnějších scénářů ever?! Upřímně věřim v herectví Michaela Fassbendera, ale pokud mu někdo napíše roli, která spočívá v tom, že je to nesympatickej blbeček a slaboch, holt s tím nic neudělá. Kelly Reilly dopadla na žebříčku sympatií podobně. Nehledě na to, že je ve filmu spousta do očí bijících nelogičností. A za ten patos v polovině filmu bych někomu nejradši nazvracela na hlavu. Soudnej člověk u tohohle filmu prostě trpí jako zvíře.

Pořád se nemůžu tak úplně rozhodnout. Chvílemi to byla jízda na střele, chvílemi mi to přišlo trapné a nafoukané až k pláči. Nepůsobilo to na mě komplexním dojmem, čemuž téměř tříhodinová stopáž moc nepomáhá.

Woodyho Italské pojednání o sexu a slávě mě příjemně překvapilo. Už jen proto, že v povídkách je právě jasně vidět ten společný koncept. Zarytým Allenovcům může humor přijít příliš přízemní, pořád tam ale ten starý absurdní Allen z větší části je. Příjemný kompromis mezi starým a novým. O zbytečnosti Baldwinovy role by mě musel někdo hodně dlouho přesvědčovat, protože právě ta část filmu se mi zdála nejlepší (i když by se dalo o Ellen Page jako o "femme fatale" dost polemizovat). Mrzí mě jedině to, že z toho na mě Itálie nedýchá tak, jako třeba Barcelona ve "Vicky, Christina, Barcelona" nebo Paříž jako v "Půlnoci v Paříži".