candy_daze

Pokusit se objektivně ohodnotit Pump up the volume je pro mě trochu oříšek. Ten film musel být totiž hned po prvním zhlédnutí ránou přímo do srdce každýho věčnýho teenagera a nonkonformisty. V první minutě jsem si říkala, že to tomu Slaterovi s tím jeho divným obličejem fakt, ale fakt věřit nebudu. Ve druhý minutě: BUM! On začal mluvit... a udála se kapitulace na všech mých skeptických frontách. Dobře zafungovala i jeho chemie se Samanthou Mathis a z toho vznikla jedna z nejvíc sexy filmových scén vůbec, která byla vlastně paradoxně bez sexu. Dobrý scénář a slušné poselství, které většině teenagerskách filmů chybí, tomu dodává na absolutní dokonalosti. Soundtrack taky není k zahození!

Díky tomu, že film, na rozdíl od Dreiserovy knižní předlohy, hraje spíš na romantickou strunu, má v sobě geniální mix temnoty a romantiky. Sociálně-psychologická stránka není na první pohled moc dobře pozorovatelná, ale skrývá se za zamyšleným výrazem Montgomeryho Clifta, který svou roli zvládl naprosto přesvědčivě. V jednu chvíli samou láskou slzíte, hned nato máte husí kůži (scéna na loďce je prostě zážitek). A place in the sun je elektrizující. Jó, romantika x film-noir, to je ono! :)

"Brando" jako dokument bezesporu uspěl. Je fakticky hodně vyčerpávající, ale na druhou stranu je to jeden z nejosobnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. Věnuje se všem stránkám Marlonova života, velký prostor je věnován jak jeho herectví, tak aktivismu a hlavní slovo mají jeho přátelé, nebo lidé, kteří ho znali. "Brando" působí hodně vřele a inspirativně, není to jen dokument, ale vzdaní holdu jednomu velkému muži.

Dům v růžích je Kingovina jako vyšitá. Má v sobě všechno to, co lidi na Kingovi milujou. Atmosféru, klasickou duchařinu, trochu tý ironie. Problém je v tom, že tohle všechno dělá sice jeho knihy skvělý, ale v obraze je to takový prapodivný, trošku křečovitý a rozhodně ne tak strhující. V rámci žánru to působí opravdu jedinečně, ale bát se toho bude málokdo.

Úžasně doladěná atmosféra, ze který na mě horký a upocený New Orleans padá. Navzdory tomu, že prostředí, ani film sám o sobě příjemný být nemá, nemůžu se zbavit fajnovýho a línýho feelingu. Volba představitelů hlavní trojice udělala strašně moc. Krásná, naoko silná a přitom zranitelná Scarlett, John Travolta (kterej je přes všechny možný skandály mojí srdeční záležitostí) jako inteligetní, ale bohémskej ztroskotanec a alkáč. Gabriel Macht, jako skoro nepíšící spisovatel, alkoholik jakbysmet, dokazuje, že pokud dostane příležitost, hrát rozhodně umí. Film postupně a nenásilně odkrývá události minulé, formuje příběh marnosti a bolesti, ale i tak skončí víceméně happyendem. U mě určitě za plnej počet a do budoucna brzo opáčko.

V únosné míře poetické a zároveň lidské. Krásné v kontrastu s drsnou irskou přírodou. Pro Farrella role ideální. Za mě jo :)

Plytká blbost, součást nedávného boomu sci-fi podobného ražení (např. Všemocný, Zdrojový kód, Správci osudu atp.). Ve výsledku si je to všechno vizuálem podobné jako vejce vejci a forma a rychlost výroby vítězí dalekosáhle nad obsahem. V případě Vyměřeného času je hra na efekt naprosto očividná. Scénář je odfláknutý a hloupý. Díky bohu, že je tenhle trend snad už passé. Rok 2011 byl peklo.

Svižný a sympatický seriál, ze začátku občas kvůli vší právnické hatmatilce složitější na chápání, což se tvůrcům povedlo už ke konci první řady podchytit a držet doteď. Zásluhou jak scénáře a režie, tak herci skvělé vykreslení charakterů, se kterými nejde než nesympatizovat...jo, a super soundtrack v každým díle! (Ok, a hlásím se k deseti, ne-li statisícům poblázněných ženských. Harvey Specter...nom ^-^)

Rádoby chytrý film s "apokalyptickou" myšlenou, pokoušející se vybočit ze škatule klasických hororů. Proti úvodním snahám o jakousi chytrost a invenci se staví naprosto nepochopitelně hloupá snaha o to nebrat se vážně. Na podobnou kontradikci je potřeba kurňa dobrej scénář a zpracování, což se u Cabin in the woods moc nepovedlo. Ve výsledku to všechno vyznívá strašně trapně a schizofrenně. Nesympatický a chvílemi na nervy lezoucí film bez pořádné atmosféry, která dělá horor.

Nikdy jsem nebyla Burtonovou fanatickou obdivovatelkou, ani velkým fanouškem. Ale i když mi jeho styl nešel pod nos, dokázala jsem ho ocenit a měla k němu jako tvůrci respekt, kterej po zhlídnutí Dark Shadows málem vyletěl oknem. Už Alenka byla dost slabá, ale pořád tam bylo něco z něho, kousek upřímnosti, hravosti a snahy vytvořit něco novýho a výjimečnýho. Ani jedno z toho už v Dark shadows není. Nevím, co se to s Timem děje, ale nikdy dřív bych nevěřila tomu, že je schopen vypustit do světa tenhle prázdnej a hloupej paskvil. Není to vtipný, mile morbidní, chytrý ani originální. Staví to na jakýsi vizuální šabloně, pod kterou Burtona všichni znají, ale obsah a smysl aby v tom člověk pohledal. Jestli není smyslem tohohle filmu nahnat do kina co nejvíc lidí a vytřískat co nejvíc prachů nomatterwhat, tak už nevím, co jeho smyslem je.