candy_daze

Něco je špatně. Buď se téměř všichni na čsfd zbláznili nebo začínám měknout. Proroctví mi kamarád neplánovaně přimíchal mezi dvd, která mi půjčoval a tak jsem do toho šla jen s tím, že si tedy večer po delší době pustím nějaký film. Do videopůjčovny to byla štreka, démona lenosti jsem nepřeprala a tak mi nic jiného nezbývalo. První dojem byl "zase Cage?", ale všechny ostatní dojmy Nicolase, podávajícího průměrný výkon, překonaly. Námět se mi líbil a byl dobře zpracován, když pominu přehnanost některých katastrofických scén. Co mě ale nejvíc dostalo, byla brutální atmosféra. Asi na "starý" kolena začínám opravdu měknout, ale bylo tam pár scén, u kterých se mi zrychloval tep a dokonce jedna, u které se obsah kalhot mého pyžama málem zvětšil o pár gramů (Taky se bojíte víc, když vedle vás drahá polovička chrní, myšlenkama někde v tramtárii, než když se na ty děsivosti koukáte úplně sami? Asi jsem divná). Parádní, vygradované ukončení filmu můj dobrý (?) dojem z filmu jen umocnilo.

Fajn sitcom, který právě mě dostal až na druhý pohled. U nás je Seinfeld nedoceněný pravděpodobně proto, že je tak trochu nenápadný. Ale rozhodně stojí za koukání. To, jak jeho hlavní hrdinové dotahují klasické životní situace kolikrát do totální absurdity je často k popukání, viz. například Kramerovo ubytovávání japonců v šuplících prádelníku :-D

Příjemný, stylový, originální a hlavně zábavný kousek. Scott Pilgrim pro mě byl po Kick-Ass, které zklamalo na celé čáře, obrovským překvapením ať už jde o bojové scény, fajn scénář, stylové grafické drobnůstky nebo o parádní výběr herců. "Ťunťoidní" Michael Cera byl super a hodně mě potěšilo, když jsem viděla, že Kieran Culkin po dlouhé době zase něco dělá a jde mu to dobře (a taky ve svých téměř třiceti letech vypadá pořád na 23 :-D :-)) ). Další kudos dávám za soundtrack, na kterém se objevil i můj oblíbenec Beck

Špatný, špatný. Dementním námětem počínaje a scénářem konče. Chápu, že pro pány to asi muselo být něco, ale pro mě bylo dvouhodinový sledování extra lascivní Christiny Ricci spíš utrpením. Kolikrát jsem nevěděla, jestli se má jednat o dramatickou sondu do pokřivený psychiky nymfomanky nebo o komedii pro puberťáky. Každopádně mi přišel celej film postavenej na hlavu a kdokoliv, kdo se věnuje psychologii by vám asi řekl to samý. Kolikrát jsem měla sto chutí to vypnout a jít spát, ale dokoukala jsem a žádná výhra to vlastně nebyla.

S německou kinematografií nemám moc zkušeností a nikdy jsem se do ní nehrnula (nějak pořád byly lepší věci na práci a lepší filmy na koukání). O to víc mě Čtyři minuty překvapily. Příběh je chvílemi předvídatelný, ale napínavost se dá v tomhle případě oželet. Stejně jako bych oželela jednu část příběhu, kterou jsou flashbacky. Ale tímhle můj výčet záporných aspektů filmu končí. Hannah Herzsprung byla naprosto, skvěle a šíleně úžasná. Monica Bleibtreu zdařile sekundovala, ale i slepec by viděl, že Hannah si tuhle show ukradla celou pro sebe. A abych nezapomněla, když hrála na klavír, měla jsem totální Amanda Palmer-deja vu. Je to hodně silný film a i když se toho na první pohled na konci moc nevyřeší (na druhý snad ano), odcházela jsem z promítání se zvláštním pocitem síly a......no vlastně celkově zvláštním pocitem

Jeden z mála filmů, ve kterém snesu Adama Sandlera. Viděno několikrát a stejně se vždycky některým džoukům směju jako blázen. Je pravda, že něco už je dovedeno do takové absurdity, že se snad ani smát nejde, ale většina je fajn a hodně mi sedne. Pár bodů navíc za ďábelského Rhyse :)

Nejnižší, nejtrapnější hromada sr*ček, kterou jsem za poslední dobu viděla. Vážně málokterý film mě dokázal takhle znechutit. Když to vezmu kolem a kolem bez mých citových výlevů, je to podprůměrný film a špatná komedie, která je navíc dementně zahraná. Tomu, kdo napsal scénář mám sto chutí udělat strašlivý, ale opravdu strašlivý věci. Ještě horší možná kamarádovi, kterýžmi tohle vrcholné dílo americké kinematografie podstrčil.

Celkem zklamání. Bylo sice zajímavé nahlédnout aspoň trochu do života The Clash, ale to je asi tak všechno. Jiná pointa filmu, než právě seznámení diváka s kapelou mi trochu unikala. Možná by to bylo líp stravitelné, kdyby nebyla stopáž natažená do neuvěřitelných dvou a čtvrt hodiny. Nejlepší na filmu byly jednoznačně záznamy z koncertů, jinak se to táhlo čím dál pomaleji

Ucházející snímek s pár skvělými vtípky, ale dost jich zacházelo až tak daleko, že měl občas člověk menší či větší pocit trapnosti.

Komedie, u které jsem se po celou dobu příjemně bavila a při Depardieuových scénách jsem umírala smíchy :)