candy_daze

Klasická oddechovka s rychlým spádem. Ani extra dobrá, ani extra špatná. Nemůžu říct, že je v žánru nadprůměrná, jak se podle celkového hodnocení může zdát. Ale je zase vcelku příjemně obsazená, hlavně co se role bossů týče. Psycho Kevin Spacey je super, ale naprostou korunu všemu nasadil Colin Farrell alá vyfetovanej a tupej slizounek ^^

Poměrně slušný začátek a zjevení Vala Kilmera byly dvě věci, které mě příjemně navnadily. Jenže to byla falešná stopa! Dál už jsem postřehla jen dementní dialogy, trapný scénář a zakončení jak z pohádky o Červené karkulce. Blbina, ale spalo se u toho celkem dobře.

3*, né....4*! Nemůžu si pomoct, možná, že "Run, fatboy, run!" nedosahuje takových kvalit, aby si zasloužil 4*, ale důvodem, proč 4* dostane je to, že jsem se skvěle bavila a taky proto, že Simon Pegg, Simon Pegg, Simon Pegg! (a Dylan Moran!) :)

Zhlédnuto před pár lety a celkem mě to znechutilo. Můžu ale říct, že když jsem to nedávno viděla znovu, musela jsem * přidat. Nevím, jestli už náhodou nedegeneruji, je to bezesporu nechutný a vcelku hloupý film, ale nedá se mu upřít, že vcelku pobaví. Protože taková parta úchylů se jen tak nevidí

A ono to zase nebylo tak špatné. Herci v hlavních rolích byli sice prkenní, kulisy vcelku nehodnověrné, dialogy plytké, neutichající hudba v pozadí strašně nucená, ale celé dohromady mi to dávalo pocit, jako bych spadla do PC hry typu Doom 3 a ty já stejně ráda. Celé dohromady to bylo tak béčkodiní, až mě to opravdu děsilo.

Nejmíň a zároveň nejvíc pohádková Burtonovka a musím říct, že asi jedna z mých nejoblíbenějších, protože už mám plné zuby animovaných Jacků Skellingtonů a Mrtvých nevěst. Krása Velké ryby spočívá hlavně v tom, že se prolíná s realitou a dodává větší nádech tajemství, než všechny ty animáky dohromady. Proto je pro mě kouzelnější než jinak celý Burton. Tenhle filmový příběh byl pro mě daleko dojemnější než všechny nátlakové, prvoplánovité filmy, snažící se hrát na city. Dost dojmů, jdeme k (slavným) pojmům. Nemůžu si pomoct, ale čím dál tím víc zbožňuju Ewana McGregora a vím, že to říkám stále častěji, ale tady si opravdu nedokážu v jeho roli představit nikoho jiného. On prostě umí být kouzelný a do kouzelného filmu patří, há! Také mě potěšilo vidět zase Alberta Finneyho, kterého na plátně moc často nepotkám a mírně jsem se uchechtávala nad Stevem Buscemim v roli básníka, stejně tak nad Dannym DeVitem v roli principála a vyvíte čeho :)

Strašná prdlost, která se dá ze začátku sledovat s poměrně (ne)klidným svědomím a pár výbuchy smíchu, protože něco tak absurdního už jsem delší dobu neviděla. Ale v půlce, kde by právě měl být film zajímavější, moje pozornost začala opadat. Každopádně jsem to čekala horší a přidávám mini bod za chudáčka psa Rogera :-D

Měla jsem brečet? Jo, aha

Fajnová klukovina, která se mi ze záhadných důvodů líbila víc, než první díl, u kterého jsem většinou spala. Celou dobu si to drželo našlápnuté tempo, které bylo naštěstí chytře ohraničeno kratší stopáží, takže to nezačalo nudit. Velký podíl na dynamičnosti měla skvělá kamera. A Jason Statham.....je prostě Jason Statham (^_^). Líbilo se mi i těch pár drobných vychytávek (Strawberry tart = <3, "Fuck you Chelios" show). A i když nejsem zrovna divák, který musí mít každých 5 minut na obrazovce polo/nahý baby (dobře, lépe řečeno to nesnáším), tady jsem to v rámci celku překousla. V rámci emancipace to chce trochu pochopení, že...

Moc sexu a drog, málo hudby. Chápu, že je to podle memoárů Cherrie, ztracené dušinky. Ale ta, která mě nejvíc zajímá je Joan, mimochodem parádně podaná Kristen Stewart (přes počáteční averzi kvůli Twilight tu holku začínám mít dost ráda). Je velká škoda, že se film nevěnuje víc kapele jako celku, ale ve středu dění je právě Cherrie, která mi byla ze začátku vcelku sympatická, ale potom mi přišla jako hloupej spratek. Proto je těžké brát to jako film o The Runaways, když se o nich divák vcelku dozví vlastně prd. Hudbu Runaways mám celkem ráda (radši mám ale pořád sólovky Joan Jett), ale chtělo by to už konečně natočit pořádnej film o pořádnejch babách, co se s tím opravdu nes*rou a nemaj potřebu zpívat jen o sexu a o drogách, aby se prodávaly. (Co třeba Babes in Toyland nebo Bikini Kill.....prosím, prosím!)