selfesteem

U tohoto filmu mi bylo skutečně hodně nepohodlně. Obraz skáče jako koza po ledě, navíc film je neuvěřitelně zdlouhavý, rozvláčný, bez napětí, zmatečný, únavný s pár drastickými a romantickými záběry, které diváka probudí, ale vůbec nevím k čemu, radši bych spala dál.

I když nehodnotím zrovna vysoko, uznávám, že Amazonie své kouzlo měla. Především nápadem rozdělit hráče na mužský a ženský kmen, což učinilo soupeření kmenů už od samého začátku mnohem zajímavějším. Divák se lépe orientoval a zároveň i bavil, trochu jinak, než je zvyklý. Osobnosti velmi výrazné, odlišné, zajímavé, i když ne zrovna úplně inteligentní. Mým oblíbencem se stal na plné čáře Rob, protože mě opravdu hodně bavil svými hláškami a poznatky o hře (dokonale ovládal psychologii hry) a zároveň měl jako jediný výborné vyjadřovací schopnosti. Neoblíbenými se stala náboženská fanatička a pak ta tupá bloncka Heidi, která postupem hry vypadala jako zubící se kostra, na kterou někdo omylem nalepil silikonová prsa - opravdu to nebyl hezký pohled. Vítěz/vítězka byl/a pro mě zklamáním.

Afrika nic moc. Od předchozích Survivorů se však liší nebezpečným prostředím. Když Vám každou noc dýchá lev na záda, na pohodě to nepřidá. Osobnosti poněkud nevýrazné, našla jsem si tam jen jednoho oblíbence (Lex). V této řadě mně neuvěřitelně lezla na nervy skupinka mladých arogantních děcek sestávající se z agresivní bloncky, svalnatého primitiva, namyšleného homosexuála a brunety s věčně otráveným výrazem - jak jsem se cítila dále, v průběhu soutěže, jistě uhodnete, když se na to podíváte sami. Prozradím jen, že jsem se moc ráda dívala dál (díky Jeffe!). S vítězem/vítězkou jsem spokojena v rámci možností, ale asi bych sledování Survivoru zabalila, kdyby to vyhrál ten druhý/druhá.

Parádní série. Nádherné prostředí, ostřílení soutěžící, spousta podrazů, úžasné odměny, perfektní výkony ve výzvách, známé tváře, spousta nečekaných zvratů, i v podobě nečekaných zranění. Protože jsem měla ráda pana hrobaře Jamese už z Číny, fandila jsem mu i zde. Za nejlepší část považuji aukci o jídlo a jeho free food v podobě polévky z netopýra - to byl geniální moment.

Zajímavá řada. Rozhodně. Ale ani ne tak osobnostmi jako tím, jak s trosečníky příroda řádně zamávala. A když jde příroda proti vám, těžko se vám vymýšlí nějaké kulišárny a podrazy. Proto je asi Austrálie vyjímkou v jakési soudržnosti mezi jednotlivými soutěžícími. S vítezem/vítězkou jsem moc spokojena nebyla, byli zde jiní, kteří si výhru zasloužili (a tvrdě na tom dřeli). Bonusem je zde pořádná ženská Jerri Manthey, která je hodně svá a nikdo na ní nezapomene.

Čína byl můj první Survivor, kterého jsem sledovala pravidelně. Dost mě bavil. Našla jsem si tam své oblíbence a zaujatě jsem jim fandila. Mělo to spád, napětí, byla to zábava. Výtku mám akorát proti soutěžím v pojídání nechutných pokrmů - to si mohli odpustit, ale to by to zas nebyli Američané. Zajímavé bylo, jak jsem ze začátku dva lidi (Peih - Gee, Todd) úplně nesnášela a posléze jim jediným hodně fandila. Je zajímavé, jak se s každým dílem divákovy sympatie k jednotlivým aktérům mění. Výborná řada.

Nenáročná zábava. Jako člověk, který je schopen hodinu civět do módního časopisu ELLE, prohlížet si obrázky a mít z toho skvělý pocit, musím tento pořad ocenit. I proto, že jsem si vždy myslela, že pro modelku je to nejhlavnější dobře vypadat - a dobře vypadat je pro mě ten největší problém (focení s hadem bych asi zvládla :). Na téhle soutěži se ukáže, že i sebedokonalejší vzhled nezaručí úspěch. A hlavně, že dokonalost je nudná. Každá žena, ať je sebekrásnější, musí hlavně zaujmout, mít v sobě jiskru, něco předat, mít vlastní osobnost. Modeling, ať je sebepovrchnější, je pěkná makačka, a pořádný záhul na psychiku. Člověk musí mít hroší kůži - být smířený s tím, že si s mým vzhledem stylisti budou dělat, co se jim zachce, s tím, že člověk pořád cestuje, prakticky nemá čas na rodinný nebo partnerský život (to až později, až si za přehlídku bude sám diktovat cenu - pokud se prosadí), i fakt, že se pořád kolem něj pohybují dost příšerní lidé (tupci, namyšlenci, nesympatičtí lidé a pod.), ke kterým se ale musí chovat hezky a respektovat je, protože mu dávají práci a spoustu užitečných rad. Sledovala jsem několik řad, první mě velmi zaujala, pobavila, občas tam byly příšerný slepice, ale nuda to rozhodně nebyla. Navíc, moje favoritka zvítězila a to mě velmi potěšilo!

Tvorbu Woodyho Allena nesleduji nijak výrazně, ale jeho filmy, které režíroval a ve kterých (jako skoro vždycky) i sám hrál, si dobře pamatuji, hlavně kvůli tomu, jak moc mě štvalo, že v každém filmu, kdykoli něco vysvětluje, chaoticky mává rukama a třese hlavou, zkrátka docela neurotické projevy bych řekla. Pokud se jedná o jakoukoli hlavní postavu v jeho filmech, prakticky každá z nich má takové stejné projevy, jakoby si sám Woody Allen nasadil masku toho kterého herce a začal vyšilovat. Totéž u Cate Blanchett, byly momenty, kdy nebylo pochyb, že se jedná o jeho film, právě kvůli tomu opětovnému chaotickému vysvětlování a mávání rukama. Ale abych pořád nekritizovala, dala jsem Blue Jasmine zasloužené čtyři hvězdičky, protože film má hloubku, nápad, zasáhne, určitě a Cate je famózní a šikovná jako vždy - úžasná ženská!

Poslední dobou se mi zdá, že buďto hluchnu nebo někteří naši herci z té mladší generace začali kašlat na to, zda se umí vyjadřovat nebo zda jim divák vůbec rozumí. V Nevinnosti jsem měla velký problém porozumět Ondřeji Vetchému a tomuto herci už od té doby nerozumím vůbec. Slova přímo drtí mezi ústy. V Líbánkách pomalu nerozumím nikomu a musela jsem si tento film pustit s titulky pro neslyšící, ačkoliv slyším. Tohle není ale jen problém českých herců, i slovenských herců, kteří hrají v českých filmech. Líbánky nebyly taková pecka jako Nevinnost, to určitě ne, ale co bych vyzdvihla je velmi dobře zahraná postava "Bendy" Jiřím Černým. A ještě k tomu má ten člověk úplně stejné pohyby a gesta jako Karel Roden. Lidi jsou si vážně podobní.

Medvědí službu tomuto působivému filmu prokazuje skutečně neposlouchatelná hudba, která se v podobě hýkání podnapilé ženské objevuje v každé více méně vyhrocené situaci. Nebýt tohoto příšerného hudebního doplňku, který mi výrazně narušoval koncentraci při sledování filmu, hodnotila bych mnohem výš. A to prosím "zpívá" Petra Janů!