selfesteem

Zajímavá myšlenka, jak se jeden chlap rozhodne, že na základě jejich nejtajnějších představ, uspokojí co nejvíc žen to půjde. Zadarmo. Nic proti ničemu, to je mi sympatické. Ale občas mi ho bylo vážně líto. Říká tam o sobě, že je zvíře. Mně jako zvěř přišly ty ženský. A pak, že chlapi jsou sprosťáci nebo neuklízej, je to úplně naopak! Mathieu Amalric má své kouzlo a byl ze všech těch lidí tam asi nejhezčí, to mě trochu zklamalo, že se tam moc na ty lidi nešlo koukat. Už tak to bylo dost přes čáru, plus některé zjevy tam to jen zhoršily. Ale asi to tak mělo být. Čtyři hvězdy pro Amalrica za jeho "otevřenost".

Komentář k tomuto filmu pojmu jako obhajobu mého milovaného režiséra Adriana Lynea. Mám pocit, že je zde řada lidí proti němu zaujatá a dost mi to vadí. Přijde mi tedy, že hlavně mužská část uživatelů tady. Na to, že natočil dost málo filmů (škoda!), tak je tady většina jen kritizuje. Jděte se vycpat! Dokonce i v jeho biografii je napsáno cosi o kýčovitých motivech a o tom, že ve filmu 9 a 1/2 týdne hnal do hranic snesitelnosti i silné využívání protisvětla (mně se to líbilo, asi to je zrovna to, co mně mj. na jeho filmech přijde tak jedinečné - to světlo). Podle mě je Adrian Lyne jeden z mála mužů vůbec, který dokonale rozumí ženské duši a má neobyčejnou vnímavost k různorodosti lidských povah a dokáže vidět svět v rozmanitých podobách, i maličkosti díky němu získávají nový rozměr. Dokáže připodobnit stav věci ke stavu lidské duše. Jakoby se v jeho filmech svět kolem odrážel v chování lidí. Je neuvěřitelné, co všechno lze v jeho tvorbě najít a jak už tu někdo psal, je to skutečně výborný psycholog. Nechápu, jak někdo může napsat, že Nevěrná je plná klišé, kde? Jak natočit film o nevěře bez počátečního vzplanutí, průběhu vzplanutí a pak destruktivního konce? Jako komedii? To by to pak ale nebyl Adrian Lyne, který právě ve zpodobnění vyhrocených situací exceluje. A je snad jasné, že pokud je někdo v něčem opravdu dobrý, třeba právě v točení thrillerů s nádechem erotiky, a o tom není pochyb, tak v tom bude pokračovat. Díky bohu! A na závěr tady někdo chtěl osvětlit motivy postavy Connie, kterou ztvárnila Diane Lane (a ještě neuvěřitelně zprasil její jméno! Kdo je sakra Diana Lyne??). Tak já ti je osvětlím. Lidi dělají chyby. Nemůžou předvídat, co jim život přinese, a i kdyby se sebevíc snažili si svůj život do puntíku naplánovat a pak i svoje chování, nikdy se jim to nepodaří. Když tě nezradí mozek, zradí tě tvoje tělo, někdy i srdce. V tu chvíli mozek někam zmizí, aby se po čase vrátil a poslal tě zpátky na zem. Tak to někdy v životě chodí. Někdo se ubrání, někdo ne. Někdo to bere jako sport, jen jako zábavu a žádné výčitky se nikdy nedostaví. O těchto lidech ale tento film naštěstí není a těmto lidem ani já nerozumím. Své kouzlo má Nevěrná právě v tom, že si to ta ženská nenaplánovala, prostě se to stalo a ona se opět jako malá holka normálně zamilovala. To je snad všeobecně známé, že až po sexu se pak ženská totálně zblázní a ještě víc zamiluje a hrozně v tom lítá. A ještě víc v tom, pak už nešťastně, lítá do té doby spokojeně zadaná matka od rodiny. Netoužila po tom, přišlo to samo a nešlo to ovládnout. Každý přemýšlí o minulosti. Jaké to bylo, když byl mladší a všechny závazky a starosti byly jen hudbou budoucnosti. Někdo to vyřeší rovnou rozchodem, rozvodem, a pak po čase prožívá stejně to samé znovu, někdo zůstane jen ve světě vzpomínek. A někomu to přijde naproti, a pokud je on sám co k čemu a jeho vztah je taky co k čemu, tak se po čase dostaví tak silné výčitky, že to nelze dál skrývat. I když jaké tady bylo skrývání. Semlelo jí to natolik, že nebylo vůbec těžké uhodnout, že se něco změnilo. Její odtažitost, až fyzická nechuť ke kontaktu s manželem, to, že byla ve svém vlastním světě, neslyšela, neviděla, doma pokazila, co mohla. Nebyla to žádná zkušená záletnice. Její život se úplnou náhodou obrátil naprosto jiným směrem a ona se chvíli vezla a jí blízcí lidé kolem ní trpěli, než jí to konečně došlo. Přesně takhle má vypadat film o nevěře!

Pro mě bude asi Belmondo navždy Le professionnel, a tuhle jeho vážnější polohu mám moc ráda. Lovec hlav je moc dobrý film. Když člověk v dnešní době vidí poprvé tyhle starší kriminálky, je to pro něj trochu sentimentální. Ty jejich rvačky, řízení aut, občas i zakopnutí, to se v dnešních filmech moc nevidí. Dnes jde všechno jako po drátkách, z řízení auta zbyde pomalu jen prásknutí dveřmi, při rvačkách mají všichni až nadpozemský schopnosti a chodníky, silnice, všechno je tak uklizený, že se herci pohybují s naprostou přesností, nezakopnou, neupadnou a nějaké strasti, kde je telefonní budka, ty už taky nehrozí, je to jinde, je to prostě pryč. Líbí se mi tyhle výlety do minulosti.

Bear Grylls je nádhernej chlap. Ale o to tady přece nejde, že. Anebo, kdo ví ... :) Parádní průvodce cestováním v extrémních podmínkách. Ne, že bych nějaké takové cestování nějak vyhledávala, spousta příjemných chvil na řadě dětských táborů a obdiv k přírodě jako takové se asi nepočítá, ale dívá se na to vážně pěkně. Tohle je zábava na úrovni, poučná, občas šokující a velmi zajímavá.

Pomalu ubíhající nuda, ve které navíc o nudě ještě neustále hovoří. Julianne More je ale fantastická, to jí nelze upřít. I když je asi pro spoustu diváků zapamatovatelných posledních pár minut filmu, já nezapomenu na odhalení a velmi výživnou hádku na letišti. Za tohle a za Julianne jsou ty dvě hvězdy.

Přiznám se, že jsem byla předpojatá od začátku. Už je to dávno, co mi přišel e-mail od kamarádky s upoutávkou na předlohu k tomuto filmu: "Mé jméno, přečti si to!!!" Dosud jsem to nedokázala. Nejenom kvůli tomu davovému šílenství a šílenství mé kamarádky, která je něco jako ztělesnění víly, a byla z toho úplně hotová. Něco mi říkalo, že to asi pro mě moc nebude. Ne, že bych byla něco extra, ve spoustě věcí jdu ráda s davem. Ale překvapilo mě, že na to, jak byla kniha prezentována, jako šokující, kontroverzní, že na ní stojí fronty žen a že tohle je to, co spoustu žen tak bere. Logicky to tedy nemohlo znamenat, že tu máme 80% subek, ale po zhlédnutí filmu musím říct, že tu máme 80% nevyléčitelných romantiček. Pravdou je, že tady nehodnotím knihu. Upřímně mohu říct, že se nikdy nedozvím, zda v ní bylo více neobvyklých sexuálních praktik nebo více romantických pasáží, a kde je tedy ta pravda. K filmu mohu říct jen to, že osoba pana Greye mě překvapivě nechala úplně chladnou, to třeba takovej Fassbender, ten by měl pro mě ten správnej šmrnc, jenže ten je natolik živoucí, až živočišný, že by nemohl hrát takového chladného panáka. Velmi mě překvapila Dakota Johnson, protože celý film byl právě díky ní pan Grey někde v pozadí a já pořád jen sledovala tu holku. Té také patří jediná má hvězda. A jen tak na okraj, v Pianistce paní učitelka předá svému studentovi dopis, který obsahuje pravidla, kterými by se měl řídit, pokud by s ní chtěl mít "vztah". Jeho reakce je taková, že na nějaký dopis prostě kašle a pak, když je přesto donucen si jej přečíst, tak má tu nejpřirozenější reakci, jakou si jen lze představit. Je naštvaný, znechucený a otrávený, zlobí se a nechápe její přání. Tak bych si asi představovala, že by se člověk choval, kdyby si přečetl smlouvu takového typu, jaká se objevila v tomto filmu. 50 odstínů šedi je i z tohoto důvodu pro mě moc velká pohádka. JInak je to ale v Sekretářce (mimochodem, také pan Grey, že by náhoda?), tam se hledali, až se našli. Oba jmenované jiné filmy, v podstatě s podobnou tématikou, mám raději.

O tomhle filmu budete přemýšlet. Stejně bych ale vinu neházela jen na rodiče. Kdo film neviděl, prosím ve vlastním zájmu nečtěte dál! Podle mého názoru není možné, aby pouze rozvod a odchod v tomto případě otce od dcery mohl způsobit takovou katastrofu. Musí tady být kombinace rozvod + psychopat. Slečna Lila to skutečně nemá v hlavě v pořádku a dokazuje to každým svým jednáním. Parádní, postupně gradující a odkrývající snímek, který mě sice úplně nepřekvapil - jo, jsem dobrá, pár překvapivých odhalení jsem předpověděla a i kam se bude film ubírat mi bylo jasné -, ale rozhodně doporučuji, nedá se na to zapomenout. Co myslíte, je lepší, když spolu rodiče zůstanou kvůli dětem nebo se raději rozvedou? Kdyby rozvod byl hlavní příčinou "nešťastných událostí" ve světě, tak bychom asi všichni umřeli. Ale jako extrém rozhodně velmi dobré!

Na to jak to byla vizuálně opravdu přenádherná podívaná (auta, zbraně, domy, barvy, letecké záběry nočního města, jedna scéna byla krásně barevná, skoro zlatoduhová), přišlo mi to celé nějak bez duše. Moc o původu filmu nevím, vyznělo to však jako nějaký přepis akční počítačové střílečky. To i můj oblíbenec Max Payne, jako počítačová hra, nikoli film, měl lépe propracovaný charakter, než ublížený John Wick. To však nic nemění na tom, že když je Keanu Reeves smutný, mně taky srdce krvácí a opravdu moc jsem si přála, aby se aspoň jednou v tom filmu usmál. Baba Jaga ovšem pobavila.

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet.

Jednička je nejlepší, je, protože byla první a je to parádní vánoční film. Ale to nic nemění na tom, že na dvojku, trojku a čtyřku se také podívám strašně moc ráda. Opakovaně, už to ani nepočítám. Skvělá kombinace humoru a akčních scén, místy opravdu až neuvěřitelných, vymakané do posledního detailu a ty hlášky! „Já tě zabiju, i kdybych tě měl rozkousat a sežrat!“