selfesteem

Jediné, co mi na tomto filmu vadilo, byla příšerná hudba pana Davea Grusina. Klavír zbožňuju, ovšem v trochu jiné formě, stejně mě tento hudební nástroj otrávil i v Eyes Wide Shut. S jinou by to mělo celé určitě lepší grády. Ostatnímu však nemůžu vůbec nic vytknout. Určitě se na "Firmu" zase brzy podívám a s velkou chutí si přečtu i knihu.

Horor/Thriller možná, ale hlavně Komedie. Netušila jsem, že se budu tolik smát. Holky jsou opravdu velmi vtipné, a to jak v jednání, smýšlení i vyjadřování. Nechci tím ale vším říct, že jsem se vůbec nebála. Pro mě to byl opravdu zajímavý zážitek, bát se a zároveň se smát, to se jen tak nepodaří. Proto hodnotím tak vysoko.

Nejlepší z Let's Dance vůbec, škoda že mu nejde udělit více hvězdiček, zasloužil by jich asi tak deset! Zbožňuju všechny díly, jednoduše proto, že tanec má pro mě velké kouzlo. Příběhy v těchto filmech moc neřeším, důležité jsou pro mě sympatie k jednotlivým postavám, jejich schopnost něco zahrát a v tanečních filmech samozřejmě schopnost zatancovat. Ve 3D to všechno podle mě dokázali nejlépe, vybrali i super hudbu. Navíc jako jedna z hlavních postav je tady Moose (Adam G. Sevani), který si mě bez výhrad získal už v Let's Dance 2. Pro milovníky tance jednoznačně doporučuji a to rovnou všechny díly. Podle oblíbenosti si u mě vedou takhle: 1.místo Let's Dance 3D, 2.místo Let's Dance 2, 3.místo Let's Dance a místo poslední patří Let's Dance Revolution, jednoduše proto, že vybraná hudba k tomuto filmu je pro mě bohužel v některých scénách (restaurace) neposlouchatelná - to však nic neubírá originalitě a propracovanosti tanečních scén.

Třikrát fuj! Nejstrašnější a nejnechutnější film, co jsem kdy v životě viděla. Zřejmě za to může fakt, že mi snad nebylo ani 10 let, když jsem ho kdesi v družině omylem sledovala s ostatními. Po chvíli jsem se s pár dalšími nešťastníky schovala pod stůl, bohužel mi to ale nepomohlo. I v mém nynějším věku mám z tohoto filmu upřímnou hrůzu a netoužím po tom jej vidět znovu. Navíc jsem dodnes hysterická u jakéhokoli filmu nebo vůbec u různých životních situací, ke kterým se připletu, kde někdo zvrací.

Díky "Pokušení" jsem uvěřila, že Amanda Seyfried je kouzelná, něžná, zranitelná, voňavá a krásná. V ostatních filmech pro mě skoro neexistovala, jak nezajímavá se mi zdála. Neobyčejný film s překvapivým průběhem.

"I could take you somewhere." Joo, Brandone, vezmi mě kamkoliv! U reprodukce písně Franka Sinatry New York, New York Carey Mulligan jsem velmi trpěla (originál je prostě nepřekonatelný), ale takový malý detail mi nemůže zkazit úžasný stav a pocity při sledování tohoto filmu, kdy člověka naplňuje překrásná doprovodná hudba, vzrušuje ho většina z toho, co vidí (přiznávám, že se mi to hodně líbilo) a zároveň mu to všechno dohromady rve srdce i duši na kousíčky (při závěrečné "trojce" jsem brečela jak malá holka. Ten jeho VÝRAZ!!). Vážně záleží na tom, co vás v životě potkalo a co vám ten který film připomene. Nemusí to být doslovně přesně to, co vám ublížilo, ale jen připomínka, pocit, to stačí. Případně vám ten film o sobě něco odhalí. Tohle jsem ve Studu objevila já. Viděla jsem ho díky tomu nesčetněkrát. Fassbender se tímto dostal mezi mé oblíbené herce a to nejen kvůli tomu, jak skvěle vypadá. Zbožňuju totiž jeho nádherný všeslibující úsměv a vůbec jeho vzeření "hranatého" chlapa. Mimochodem, báječný byl rozhovor po uvedení tohoto filmu, kdy byl M.F. pozván do show Davida Lettermana :). A ještě dodatek, jakkoliv může někdo Brandona "odsuzovat" za jeho způsob, jakým vedl život, i když to ani nejde nijak hodnotit, protože bylo něco v něm, co ho k tomu vedlo a nešlo mu to ovládnout. Pořád to byl ale svobodný chlap a mohl si dělat opravdu co chtěl. Jako odporný mi přišel jeho nebetyčně nezajímavý, vlezlý, protivný a nudný šéf, který měl své závazky a když mohl, tak je s klidem pošlapal - to byl ten, koho bych si dovolila kritizovat třeba já. Ale Brandona rozhodně ne.

Jeden z hodně nepovedených filmů. Chápu, že Karl Markovics byl díky svému vzhledu ideálním představitelem Žida, ale vypadat jako Žid podle mě nestačí. Režisér se přímo vyžíval záběry na jeho profil, který byl ale s každým dalším záběrem stále stejný a jen nudnější a otravnější. Herec může nějak vypadat a typově se někam hodit, ale pro mě je důležité, že pokud se podívám na jeho tvář, tak i když se nijak neprojevuje, mně i tak dokáže navodit stav, že vím co cítí, na co myslí. Tedy hraje, i když nemluví, nebo alespoň je jeho tvář tak trochu oduševnělá. Tenhle pocit jsem u hlavního představitele celou dobu postrádala. Situace, které mohly divákovi něco říct a vzbudit v něm nějaké pocity byly kolikrát jen okomentovány, místo aby byly zahrány. Že někdo bude jen konstatovat, že je např. z něčeho dojatý mi nestačí, musí se to přece zahrát, od toho je film filmem. Jediná scéna, která mě dostala, a která se povedla byla na konci filmu. Snad moc neprozradím, když napíšu, že šlo o zbídačeného Žida (nikoliv o hlavního představitele) a čistě povlečenou postel - tady bylo přesně to, o co se v celém snímku nikdo ani nepokusil, totiž hraní - hudba graduje, záběr, gesto - to úplně stačí. Alespoň mně to stačilo k tomu, abych tento film neposlala do úplného odpadu.

Naprosto zbytečný film. Mrzí mě to, ale je to tak. Nemám nic proti filmům, u kterých se něco dozvím, ale tohle bylo tak strašně divný. Keira příšerně přehrávala, až jsem se musela dívat jinam a oba pánové byli tak neskutečně důležití s těmi svými doutníky a fajfkami, až mě to rozesmívalo. Pro mě tedy jednoznačně ztráta času. PS : Velmi se mi líbí komentář k tomuto filmu od uživatele verbala.

Jak tak koukám na ostatní, trochu tady se svým názorem vyčnívám. Já se bavila skvěle, dokonce jsem měla slzy v očích od smíchu a to mám opravdu málokdy (scéna se zadáváním kódu). Zbožňuju film Terminál a v učitelce jsem viděla podobnost, a zřejmě i to rozhodlo. Hanks mi nevadí jako herec, a teď už vím, že ani jako režisér. Pro ty, kdo váhají s tímhle souhrnným hodnocením, já nemohu jinak, než vřele doporučit.

Po shlédnutí prvního dílu jsem měla pocit, že se mi to snad jen zdá. Tohle že normálně běží v televizi a má to spoustu obdivovatelů, proč? Začala jsem se bát o to, kam ten svět směřuje, protože mít jako hlavního hrdinu vrahouna bez citu, to je docela síla. Jsem strašná konzerva, mám raději klasický pohled, hodný lidi dostávají ty zlý. Navíc úplně nasnáším, když herci ve filmu, tady Dexterova ségra, při jídle mlaskají a mluví s plnou pusou, to bych vraždila :). Ale zase mám zásadu, vydržet, dokoukat u seriálu alespoň jednu sérii, a pak hodnotit. A dobře jsem udělala. Od první série se nešlo odtrhnout, přestala jsem vnímat svět a pomalu i své základní potřeby. Je to velmi vydařený seriál, místy velmi vtipný a už se moc těším na další pokračování...K dalším sériím jsem se dostávala pozvolna, scénáristi vědí, jak navnadit a tak jsem postupně shlédla komplet celý seriál, někdy s velmi těžkým absťákem, jak to bude dál. Jako jeden z mála seriálů tento postupně graduje, stává se lepším a ještě lepším, aby ale pak docílil toho, že si člověk na samotném konci neví co myslet, proto jsem i usoudila, že Dexterovi uberu jednu hvězdičku z původních pěti. Sakra chlapi, měli jste to dát mně, já bych vám vymyslela lepší konec :).