selfesteem

V Ally McBealové mi byli sympatičtí všichni, právě až na Ally McBealovou. Vím, že jsem hrozná, ale celý seriál jsem si moc přála, aby nám hlavní hrdinka alespoň trochu přibrala, protože se na ní prostě nedalo koukat. Možná byla pro někoho roztomile zranitelná, pro mě ale ne. Seriál je místy skutečně velmi vtipný a nápaditý, kauzy ze soudních síní neobvyklé a zajímavé. Přesto jsem měla pocit, že se mi pořád někdo snaží vnutit ten úsměv na tvář a to mě také moc nebavilo. Zkrátka za tři.

Jejda, tohle bych teda za pohádku moc nevydávala. Kapánek drsné. Na oslavu vánoček se podle mě tento film vůbec nehodí. A co máte pořád všichni s "Bohunkou", to je přece Bohdanka, ne? Ale možná jsem hluchá :), služebnou jsem také celý film považovala za Johanu a ona to byla Jolana. Rösner jako Chrt byl správně uvrčenej, Chýlková byla temná a zvráceně zlá a na Dlouhém jsem mohla oči nechat. Skutečně film poněkud těžšího kalibru, který na plátně děsí mnohem více, než jako pohádka, kterou vám rodiče čtou na dobrou noc.

Isabelle Huppert skutečně s přehledem zvládá ztvárnit v jakémkoli smyslu narušenou osobnost. Člověk by se jí někdy až skoro bál. Musím někde sehnat film, v němž bude také někdy hodná a milující. Snad se mi to povede. Vypadá to, že je předurčena k typu postav s poněkud odlišným charakterem. Přestože mě však opět velmi okouzlila, nemohu dát "čokoládě" plné hodnocení. V tomto filmu jsem postrádala trochu více emocí: projev strachu, zlosti, opovržení. Jestliže Mika byl svým způsobem člověk, který většinu svých skutečných emocí skrýval a jiné pouze hrál, ostatní by na tom podle mě měli být odlišně. Právem by se mohli bát, zlobit, nějak reagovat. Ve většině situací bych si představovala jiné reakce okolí na chování této ústřední postavy. Každopádně poděkujte za svou čokoládu, Mika si totiž moc přeje, aby všichni kolem ní byli šťastní.

Zlatá "Osudová přitažlivost". "Posedlá" je slabým odvarem s podobným námětem, ovšem s malou odchylkou. Idrisovi Beyoncé vždycky vyhoví :) + takového přímého muže by si asi každá ženská přála mít doma( i když v případě Douglase bych přivřela oči - každý přece někdy chybuje, a zamýšlet se nad tím nebudu, to by bylo nadlouho). Je ale vůbec možné, aby v něčím životě bylo všechno tak perfektní? Tak nenarušitelné? Douglas se v "Osudové přitažlivosti" mohl zbláznit, když se s ním Archerová dvakrát nemilovala. Tady se Ali Larter může zbláznit, že jí někdo, koho "miluje" od první chvíle, a kdyby to záleželo jen na ní, byli by spolu n a v ě k y, soustavně odmítá. A mě její zlost příjemně těší. Co se má co vtírat do spokojeného vztahu? Psychopat. Sice nádhernej, ale stále psychopat :). Film mě neurazil, ovšem ani příliš nenadchl. A i když Beyoncé má páru, čekala jsem větší nářez.

Trailer v kině mě zase tak moc neupoutal. Obrovské modré monstrum smějící se na své palce u nohou v laboratorním prostředí na mě moc velký dojem neudělalo. Také jsem spíše člověk, co se ještě nedávno domníval, že mu žánr sci-fi mnoho nepovídá. Opak je ovšem pravdou. Jsem šťastná, že lidé, kteří mají dostatek peněz a možností, tvoří filmy s takovou hloubkou. Přece není na škodu podívat se na naprosto vizuálně úchvatný pohádkový příběh a odcházet z kina se stále ještě znějící hudbou v uších a s pocitem, že můžete kdykoli vzlétnout. Ono "monstrum", jsem si nakonec zamilovala, fandila mu a byla za něj šťastná. Byl to pro mě jeden z nejúžasnějších zážitků, hlavně ve 3D jsem pomalu nevěřila vlastním očím. Protože jsem zároveň i nadšeným hráčem akčních her, zážitek byl až nepopsatelně dokonalý. Dabing mě nerušil. Možná se mýlím, ale snad byl Avatar v češtině i místy vtipnější: "Dobrej večír." " Sakra, co ste to tam hulili za matroš?" " Polibte mě na nejtmavší místo." "...a vaše voči slupnout místo žužu". A co se týká stopáže? Ty dvě a půl hodiny uběhnou jako nic, jen kolem vás proletí a pohladí vás na duši. Jedním slovem: n á d h e r a !

Co k tomuto filmu říct? Zklamal mě. Plakát je nádhernej, ten mě zaujal nejvíce. Jméno Dominique Swain mě spolehlivě bude lákat vždycky, ale Tart se nepovedl. Jaká drsná škola? Života? Věčně utrápená teenagerka, která se smutně plouží ulicemi, bloumá po večírcích a touží přijít o panenství. K tomu nelogický nudný příběh o rádoby zhýčkaných mladých lidech, jejichž životní náplní jsou hlavně drogy a s tím pak spojené zvláštní chování, které nemá zrovna šťastné následky. Celý film je tvořen tak nějak upoceně. Snaží se hlavně o vážnou rovinu, ale není to příliš úspěšné. Utahaná nuda s pár zajímavými scénami. Jednou stačilo.

Udělala jsem velkou chybu, že jsem se na tento film předem na čsfd neinformovala, to bych ho totiž zcela jistě vidět nechtěla. Nemusím mít svůj názor na KAŽDÝ film, co kdy kde se mihne, a vědět, co mě čeká, raději bych zhlédnutí tohoto filmu oželela. Předně, já v tomto filmu nevidím žádné poselství, oslavu hnusu nebo zrcadlo dnešní společnosti, navíc jsem milovníkem jídla (ve zcela zdravé rovině) a překvapivě nepomýšlím na sebevraždu. A i kdybych na ní pomýšlela, poslední dny svého života si dokážu představit daleko lépe než jen cpát se dokola jídlem - milováním jistě, ale k tomu navíc třeba navštívit pár mých vysněných lokací a pak se někde v klídku nechat sežrat krokodýlem. Přišlo mi smutné jakým směrem se všechno vyvíjelo. Není nic špatného užít si několika příjemných prožitků najednou a ve větší míře, ale sledovat pak následky jejich rozhodnutí, celkovou atmosféru a hloupost zúčastněných mě nebavilo a bylo mi z nich všech akorát zle. Že jsem na začátku litovala, že doma nemám nic k jídlu, v průběhu sledování tohoto snímku jsem za to byla ráda. Pokud má tento film působit odstrašujícím dojmem pro lidi, kteří tímto způsobem vedou svůj život, myslím, že se film neminul účinkem, bohužel však znechutil i jednu ze základních potřeb všem ostatním. Jednou stačilo. Ještě musím dodat, že naprosto úžasný komentář k VŽ má uživatel Oskar :), jeho "před" a "po" je velmi trefné.

Ano, opravdu jsou oba vystaveni těžké a nemilé zkoušce, na kterou nebyli připraveni. Kam až sahají hranice lásky? Můžete milovat přes všechno na světě? Nebo budete pohodlní a zapomenete, jen aby to moc nebolelo, aby vás to neohrozilo? Francouzi mě dostávají. Ta jejich upřímnost a sebejisté chování, to jejich přátelství. Na všechno mají jasnou odpověď. Všechno servírují polopaticky a tak, jak by to probíhalo i ve skutečnosti. Nikdo si takovou situaci nepřeje, mnozí se chovají, že tento problém prostě neexistuje, a když to přijde, jsou strašně malincí. A nikdo se nikdy nebude chovat jinak, dokud se nestane nějaký zázrak. Doufejme jen, že se k němu alespoň trochu blížíme.

Těžké zklamání. Trailer poutavý, slibující pořádnou akci. Těšila jsem se na něco v tom smyslu jako byl film Pláž nebo seriál Lost. Místo toho jsem se sebezapřením shlédla užvaněnou nelogickou směsici, navíc hrubě předvídatelnou. Všem, kdo vidí špatně na dálku musí něco zákonitě nesouhlasit. Ti, kteří tento film zhlédli, mi jistě dají za pravdu. Celé mi to přijde jako vykradení jiného filmu s Angelinou Jolie, raději nebudu uvádět kterého. Dvě hvězdy jsou za jednu jedinou, ale zato k popukání vtipnou scénu, za okouzlující přírodu a za krásu Milly Jovovich.

A zase další z filmů, který dokazuje, že většině učitelek tak trochu šplouchá na maják. Když zavzpomínám na svá školní léta, tak mohu spolehlivě vygenerovat tak dvacet narušených kantorů. Většinou ženského pohlaví. Nad tím, co některé dokázaly předvést mi dodnes zůstává rozum stát. Nutit žáky poslouchat "operní zpěv" dotyčné učitelky, i když nebyla hudební výchova, vyhýbat se obrovitému svazku klíčů letícímu napříč třídou, sledovat hysterické záchvaty, sledovat neschopnost učit (učitelka dějepisu vkročila do třídy, řekla přečtěte si kapitolu 19, 20, 21, a sedla si za katedru, na konci hodiny jsme všichni vstali a ona opustila třídu, a tak celé roky), proč já jen ten dějepis neumím?, nesmím zapomenout na facku, kterou jsem obdržela, když jsem přišla pozdě na hodinu výtvarné výchovy, na zaujatost, na šťourání, na výsměch, když se nedařilo. Zřejmě jsem se nechala trochu unést, ale zážitek vidět tuhle zapšklou psychopatickou starou pannu, které, když podáte prst, urve vám celou ruku, ve mně způsobil jen to, že se mi začala otvírat kudla v kapse. Co s takovou vlezlou potvorou? Nepřející, postiženou. Zneškodnit! Navíc celková atmosféra tohoto filmu, do očí bijící realita dnešního školství, do očí bijící realita nefunkčního manželského svazku, krutá realita rozdílu mezi sexuálním a skutečným vztahem plným lásky, opětovná otázka toho, co je smyslem života a bolestný obraz osamělého a nešťastného člověka. Vyděsilo mě to, strašlivě. Výjimečný film svého druhu s dokonalými a přesvědčivými hereckými výkony, o kterém ještě dlouho poté budete přemýšlet.