selfesteem

Skutečně překrásný film. Nádherní lidé, úžasné místo, úchvatný bazén a hospodyně, co uklidí a připraví jídlo, to je prostě sen. Málem jsem se ukousala závistí, protože tohle mít, jsem tam naložená od rána do večera a dobrovolně nevylezu. Trošku mi ten snový zážitek pokazila ta špatná nálada, žárlivost a tak vůbec, dusná atmosféra, ale tak to mezi lidmi občas bývá. Skvěle zahraný dramatický snímek, zaneslo mě to někam zpátky, do minulosti, kde všechno jen tak plynulo a já si myslela, že budu žít věčně. Možná se k němu ještě vrátím.

Moc bych si přála, abych se alespoň u jednoho dílu nerozbrečela. Zatím se mi to ale vůbec nedaří. Nevím, jestli jsem taková plačka nebo je to tou hudbou, je to zkrátka dojemné a nic s tím neudělám. Doufám, že nejsem jediná, kdo je z těch všech hrůz a krás pořád naměkko. I když je otrava pořád brečet a pak z toho mít půl dne bolest hlavy, přesto tento britský seriál považuju za jeden z nejlepších. Pozn. Sleduji v původním znění, díky česká televize!

Tak jsem si řekla, že se o nedělním večeru podívám na pěknou babu, ale ouvej, baba to sice byla, ale o kráse nemohlo být ani řeči. To, co ji potkalo, ji poznamenalo i fyzicky, a tomu se nelze divit. Já moc nemám ráda příběhy, ve kterých už není moc co změnit a hlavní postava se potácí ode zdi ke zdi, zabředává do čím dál tím větších s***ek a potápí se hloub a hloub do svých depresí. Tady však pro mě napětí fungovalo, odhalení a závěr postupovaly sice pomalu, ale udržovaly mě v pohotovosti, že jsem od filmu ani na chvilku nedokázala odejít. Myslím, že to rozhodně není špatný příběh, ale ten hluboký smutek z něj, ta bezmoc, ta ve mně zůstane. Vidět už ho znovu nechci. Takový mix Bodu zlomu a Zrůdy.

Tak dnešní díl se opravdu povedl. V příběhu se orientuji, už mi nevadí ani kamera, ani cigaretový dým a soustředím se na všechny další nové události. Jsem napnutá k prasknutí a strašně mě mrzí, že už bude jen jeden díl, protože se seriál opravdu vydařil. I když jsem zpočátku nějaké výhrady měla, teď jsem ráda, že jsem ho sledovala a moc se těším na závěrečnou epizodu.

Přijde mi zvláštní, že tady jsou zřejmě tací, kteří nemají o pondělním večeru nic jiného na práci, než koukat na seriál, který je nebaví a pak ještě stráví další čas jeho kritizováním tady na databázi. Lidi, život je krátký! Přečtěte si nějakou knihu, přepněte program nebo si zacvičte a hodnocení přenechte nám, které seriál zaujal. Jako třeba mně. Já osobně bych svůj čas neztrácela sledováním něčeho, co mě nenaplňuje. A tento postoj doporučuji i Vám. Chápu, že je člověk otrávený z filmu a pak ho tady třeba zkritizuje. Ale dívat se na seriál, který mě štve, pořád dál, tak to je trochu na hlavu, ne? A jak už jsem psala dříve, těším na další díly!

Upřímně jsem se bála pokračování sledovat, nenapadlo mě vůbec, kam by se mohl příběh dál ubírat. Ale ono to jde, a je to sakra vtipné, mám pocit, že jsem se ani tolik nesmála u původního seriálu (kromě scénky s jezírkem, to se zakuckávám doteď). Old lady with melanoma ... I live in the surface of the sun ... a další. Člověk to musí brát s nadhledem, výchova teenagerů, kdy se srdce zastavuje i mě, hledání sebe sama v pětapadesáti, vyrovnávání se se samotou, je tam toho dost a opět, čím víc se blížím jejich věku, tím víc jim rozumím. Ale ještě mě čeká dlouhá cesta, snad. A vlastně kdo ví, co mě čeká. Co mi ale hodně vadí a není to jen opětovné mluvení s plnými ústy, viď Mirando? je hlavně sebestřednost Carrie, všichni se z ní musí zbláznit, lítat kolem ní, nějak si nedovedu vzpomenout, kdy ona někomu s něčím pomohla, všichni jí musí odpustit a starat se o ní, to je otravné a sandály Fendi v pralese zbytečné. Vůbec ta posedlost módními značkami je únavná, ale co naplat, když to hezky vypadá a není pochyb o tom, že právě Carrie je dovede nosit ... Jsem zvědavá, co bude dál, hloubku to má, fakt se mě to dotýká. Teď už představu mám, tak snad se naplní. A Kim mi kupodivu vůbec nechybí.

I přes zjevné, někdy až opravdu hloupé projevy, např. ten o advokacii (co třeba státní zástupce nebo rovnou soudce?) mě tento seriál vůbec nevadí. Beru to tak, že existovaly nějaké krimi příběhy, ale chtělo to něco nového, víc o lidech, kteří tam vystupují a o společnosti, ve které žijí. A dívat se na to vážně dá, kamera je prostě úžasná, hudba moc pěkná a co teprve úvodní titulky. Já jsem spokojená, i když lze tušit, co přijde ... právě proto mám naději, že seriál dostane větší grády a ty stíny v mlze budou mnohem temnější.

Ještě teď sotva popadám dech z množství vykouřených cigaret. Jako chápu, že kouření bylo běžné, ale ani ve filmech z první republiky není tolik dýmu. Vadí mi dost kamera, z jejíhož zoomování mě bolí hlava, myslím, že seriál nepotřebuje takovou “akci”, statická kamera by nevadila, není k tomu důvod přibližovat temeno někoho, když někam jde a nikoho nesleduje nebo nezatýká. Na Devadesátky jsem se těšila, potěšila mě místa, oblečení, účesy, to je věrné, opravdu, v tom jsem se nostalgicky zasnila, ale zatím se ztrácím ve jménech, v příběhu, ale oceňuji napětí, takže dalším dílům dám určitě šanci.

Škoda, že Michelle Pfeiffer tu nominaci neproměnila, protože by si určitě nějakou cenu zasloužila! Byla totiž ohromná! Co se mě týká, občas nejsem náročný divák a potěšit mě dokáže už jen vidět někoho běžet na zpomalených záběrech. Proto také se zálibou sleduji např. atletické závody. V tomto filmu navíc ten někdo běží za víření bubnů, další jede tryskem na koni, jiný v kočáře, nádherné šaty vlají ve větru, vlny rozbouřeného moře bijí o břeh, vzducholodě plují oblohou, odkud občas na zem spadnou krásné blonďaté hvězdy. Je to úžasný pohádkový příběh, nikdy si jej nenechám ujít. Dříve mě hodně rozesmívali bratři - duchové, teď už jen koukám na tu (z většiny) krásu, směju se u scén s Robertem De Nirem a snažím si zapamatovat jedno moudro, které je pro mě jako stvořené. Proč se snažit zalíbit se někomu, kdo si vás neváží a komu na vás vůbec nezáleží? Doufám, že tentokrát si je, konečně, vezmu k srdci a nechám toho zbytečného snažení.

Dokumentární pořad lze jistě natočit mnohem lépe. Pokud jste fanouškem kterékoli z hvězd, o které je natočen tento seriál, raději se snad podívejte na některý z jejích filmů. Např. povídání o Julii Roberts rozhodně nejde nacpat do dvaačtyřiceti minut, a ještě opakovat stejné záběry stokrát, to už je na pováženou. Navíc o ní mluvili pouze lidé, kteří s ní točili tak před třiceti lety … člověk by čekal víc záběrů s ní, více fotek, povídání s jejími hereckými kolegy, že půjde pustit originální znění, bez pana Tůmy a paní Ježkové, a já osobně bych např. uvítala názor nějakého odborníka, jak je možné, že má po tom milionu variací účesů a změn jejich barev, pořád ještě na hlavě nějaké vlasy. Ne, vážně, Julinku mám moc ráda a tohle si opravdu nezasloužila.