selfesteem

Na tomhle filmu jsem byla v kině a pamatuju si, jako by to bylo včera, jak se po Montyho projevu před zrcadlem pár lidí naštvaně zvedlo a odkráčelo středem. Zřejmě jim vadil jeho xenofobní až rasistický projev a nedali filmu šanci. Podle mě se ale rozhodli špatně. Zaprvé, kdyby počkali do konce projevu, došlo by jim, kam směřovala veškerá ta nenávist, a možná by je to překvapilo. Mně ne, já tušila, kam to směřuje. Nejdřív totiž obviňujete celý svět, než vám dojde, že jste to v první řadě vy, co jste to podělali. Zadruhé přišli o 100% naturelle herecké umění všech zůčastněných, fandila jsem učiteli, přála si být (tenkrát) jako ta studentka a dodnes si ze všeho nejvíc přeju mít takové skutečné kamarády, jako měl Monty, je to velký dar, takoví, co se zajímají, starají a jsou oporou. Závěrečná scéna je nezapomenutelná. Nejpřirozenější film, hlavně co se týká hereckých výkonů.

Vůbec jsem netušila, co od filmu čekat, ale Isabelle Huppert mám moc ráda, jak v oblíbených píšu, tahle malá velká žena je šarmantní, má božskou barvu hlasu, velmi silné vnitřní kouzlo, ovšem na druhou stranu je v ní i něco tajemného, skrytého a svým způsobem nepříjemného, ale mě to přitahuje. Přitahuje, ale nesmí být toho nepříjemného až moc, tady mě vyloženě děsila, musela jsem si dokonce i dojít dýchnout inhalátoru, nebo by to se mnou švihlo. Zároveň jsem se neubránila dojetí a překvapivě ani úsměvu. Tenhle film vůbec není špatný a mám za to, že dokáže zaujmout. Pozn. Díky seriálu Chobotnice jsem si domů pořídila moka konvičku a ta je, vzhledem k tomu, že je z hliníku, po přípravě kávy tak příšerně žhavá, že vůbec nechápu, jak ji někdo může přinést na tácku s malými šálky a servírovat kávu tím způsobem, že se vše (manipulace s šálky atp.) odehrává v takové blízkosti té konvičky. Řeknu vám, trnulo mi v krku z toho, takže myslím, že tohle je jediný nedostatek tohoto filmu.

Už dlouho jsem se tak nezasmála! Proboha, je tohle vůbec možný? Joaquin byl tak úžasný, že to byl první film, ve kterém jsem ho díky jeho skvělým schopnostem zahrát kohokoli, upřímně nesnášela. Mimochodem, vůbec nechápu, co holky vidí na takových sebestředných, věčně rozervaných, pesimistických typech, co dokážou mluvit jenom o sobě a také proč je zrovna tento film v kategorii drama/mysteriózní. Protože jsem vůbec nevěděla, co mě čeká, ani v obsahu se to nedozvíte, byla jsem do toho hozena rovnou po hlavě a přátelé, takhle jsem se nepobavila už dlouho (zvlášť u scény rodinného oběda, kdy rodiče s dcerou rozvíjí své teorie a Abe tam sedí jako ten největší ... ehm). I po možné prvotní absenci nadšení doporučuji vydržet až do konce. Dobrá nálada zaručena!

Z toho kvanta neveselých možností, které rodiče jednoznačně zavrhnou, že jich se to týkat URČITĚ nebude, když plánují, očekávají, a pak vychovávají svého budoucího potomka, na vás jedna z nich dopadne naprosto zničujícím způsobem. Tak zničujícím, že mám strach dneska v noci usnout, aby mě neděsila jako noční můra umolousaná a bláznivá Dakota Fanning. Pomoc!

Další z filmů, který mi stačil vidět jednou, protože stejně jako žaludek bolí ze záběrů na unavené pochoutky z nádražní putyky, srdce bolí z přehlídky těch nejhorších povah, co se mezi lidmi vyskytují. K údajnému přehrávání Simony Postlerové bych jen dodala, že kdyby se mě nějaká milá paní, po takovém zážitku, zvědavě a s úsměvem dotazovala, jestli byl starej nebo mladej a oznámila mi, že jsem nezvládla být dobývána, tak ani neřvu, ale rovnou po ní skočím a utrhnu jí hlavu. Komedie? Ani smykem.

Tenhle seriál mi nikdy nijak zvlášť k srdci nepřirostl. Co mi na něm vadí je hlavně to, že nemáte absolutně šanci zjistit kdo je vrah. A důvodem je, že nikdy nemáte dostatek indicií. Paní Jessica nakonec vetšinou vytáhne z rukávu to, co jste neměli šanci zahlédnout, protože to kamera zkrátka nezabrala. Schválně. Podlé! A taky ta celková myšlenka, kamkoli se jede paní F. podívat, tam vždycky někdo umře. To aby si jí lidi přestali raději zvát, vždycky jí nadšeně vítají a jí už ani nepřijde nenormální, že kam se vrhne, tam někdo zaklepe bačkorama a ke všemu se na konci KAŽDÉHO dílu VŽDYCKY směje. Ale abych jí nekřivdila, když se na to díváte v původním znění, není to tak špatné, Angela Lansbury má úžasnou výslovnost a krásnou angličtinu, takže z tohoto důvodu mě to vlastně docela baví.

Neodhodlala bych se film vidět dříve, než bych si přečetla knihu, už jen kvůli tomu, co se o něm psalo. Knihu jsem si tedy pořídila a také mi dlouho trvalo, než jsem si ji přečetla. Film jsem zhlédla se značným odstupem, tak možná, že mě paměť bude trochu mást, ale překvapilo mě, že v určitém smyslu působila kniha vtipně, protože je to psáno pohledem malého kluka, jisté situace v jeho vnímání pak jsou až úsměvné. To však neubírá nic na brutálnosti, nechutnosti a zlu, kterých je tam až příliš a také její hlavní myšlence. Myslím, že je těžké natočit film podle knihy, když to hlavní, právě ten zkreslený pohled chlapce na určité situace, nejde vyjádřit beze slov. Určité vtipné momenty tam ale byly, to když se chlapec dostal zase k dalšímu novému člověku, tak jen tím, jak se na něj podíval, bylo jasné, že si říká: " A co mě proboha bude čekat u tebe?", nebo scéna se S. Skarsgårdem. To hlavní, že malé děti se učí to, co vidí kolem sebe, a pak podle toho jednají a utváří to jejich osobnost, je ve filmu zaznamenáno, některé kapitoly, co si tak pamatuji, mají i upravený konec (kozel, trhovec, scéna v autobusu), a to mi ale vůbec nevadilo, v případě trhovce to snad bylo i lepší. Film je zpracován velmi hezky, barva by byla na škodu, J. Čvančarová je nádherná a mohla mít víc prostoru. Kolikrát jsem byla ráda, že ve filmu nebylo úplně všechno a hlavně, že mi utekl začátek, znovu jej však vidět už nechci.

Jakožto divák, který v těchto dnech právě sleduje Chobotnici od jejích začátků doposud, u čtvrté série skutečně lituji, že zde není možnost vyššího hodnocení, protože ***** je opravdu málo! Bez Morriconeho hudby by to asi nebyla tak dojemná a napínavá záležitost, ale proč to proboha řešit. Ta hudba a seriál už jedno jsou. Dohromady je to tedy dokonalost sama, a to nejen díky úžasné scéně Tana s koníkem a téhle postavě vůbec, která v divákovi vzbuzuje tolik různých pocitů. Máte ho rádi, je vám ho líto, bojíte se ho, nevyznáte se v něm, a přesto vás přitahuje, to se Remo Gironovi opravdu povedlo. Je docela legrační, že jsem si kvůli seriálu pořídila moka konvičku a úplně jí propadla. Seriál sám o sobě stejně jako Tano vzbuzuje hodně emocí, člověk je napjatý jako struna, dojatý, zoufalý, po zhlédnutí byť jednoho dílu emočně úplně vysátý, je to náročné, ale stojí to za to!  Seriál jsem dokoukala až do jeho desáté série a nemůžu říct, že by ty další od zmíněné čtvrté byly špatné. (Nejen) můj oblíbenec Tano je ústřední postavou většiny z nich a další série jsou rovněž povedené a i více akční, moc se mi líbil pohled (nejen do Tanovy) minulosti, a ta hudba. Těžko se se seriálem loučím a určitě se k němu brzy vrátím, protože je to skvostný počin.

Vůbec se mi nelíbila dějová linka se Suzan Sarandon (a nejradši bych ji vystřihla úplně, včetně písně Book of love - i ze soundtracku, navíc úplně nedávám, kterak SS při záklonu "podává" růži své kolegyni, aby měla volné ruce), aby film zůstal bez velkého dramatu a zdůvodnění, které stejně nechápu a nikdy nepochopím. Totiž, když někdo svůj milovaný protějšek někam nezahrne, nebo mu nedá vědět o svých snech, je to zkrátka hodně divný (navíc je sám proti sobě) a může si to zdůvodňovat, jak chce, tím spíš, že mu na konci právě to zahrnutí do všeho žádný problém nedělalo. I když mám k filmu takové své výhrady, miluju ho! Zbožňuju Jennifer Lopez, Richarda Gera, Stanleyho Tucciho a všechny ostatní zúčastněné! Miluju soundtrack k filmu a pravidelně při něm zdobím vánoční stromek. Krásný romantický film plný excelentního tance.

Já jsem z filmu nadšená! Jako malá jsem Pipi Dlouhou punčochu milovala. Knížku jsem tahala všude s sebou, až se mi rozpadla na hromádku papíru a dceři jsem proto raději opatřila knihu novou. Jako malá holka jsem byla jednou pozvána na švédský film o Pipi do kina. Byla jsem z toho ale nešťastná, protože se mi představitelka Pipi vůbec nelíbila a celkově film v mnohém neodpovídal předloze. Takže když jsem, už jako máma, shlédla s dcerkou tuhle Pipi, strašně moc se mi líbila. Sice kůň bůhví proč měl jméno, ale celkově se film v mnohém podobal příběhům z knihy a Pipi byla krásná a roztomilá (A podle všeho to Tami Erin sluší dodnes).