selfesteem

Tohle mi o Vánocích už prosím nikdy nepouštějte! Samozřejmě ten vánoční čas ještě víc umocní ten pocit, který má film vyvolat, ale na mě to bylo až až. Tohle k Vánocům nepatří, vlastně to nepatří vůbec nikam, a jestli se tohle někdy někde stalo, nechci o tom vědět!

Tohle pro děti opravdu není, ani pro ty 8+, leda že by ujížděly na tripu nebo něčem podobném. Nebo pokud by chtěly vědět jaké to je, protože když to člověk sleduje, má pořád pocit, že má halucinace.

Je zcela samozřejmé, že v počátcích byl Hercule Poirot mladší, hubenější a měl po boku Arthura Hastingse a slečnu Lemonovou, a takhle s námi pobýval většinu času. Stejně jsem nikdy nechápala, proč se Hastings nedal dohromady právě s touto slečnou, ale do toho nemám co mluvit. Mně se ale úplně nejvíce líbily ty díly, kdy už byl Hercule Poirot starší, silnější a sám, na všechno. Byly to ponurejší, temnější díly, ale patří k těm mým opravdu oblíbeným. Orient Express jim svou depresivní atmosférou kraluje. Hercula Poirota mám ráda kvůli té době, chtěla bych se umět česat, strojit a líčit jako všechny ty dámy tam, potkávat uhlazené pány v nažehlených oblecích a stolovat a bavit se, jako v těch dobách, to je to, co se mi na tomto seriálu tak moc líbí a za co obdivuju všechny lidi, kteří se na něm po této stránce vyřádili. Ale nepochybně, příběhy jsou nápadité a promyšlené a miluju tu Poirotovu finální společenskou seanci, na které předvádí své myšlenkové pochody a také jeho gesta, zvyky, projevy, to se panu Suchetovi opravdu moc povedlo a pro mě jiný Poirot neexistuje! Jen u jednoho dílu jsem poznala, kdo je vrah a u dalších pak už většinou také, ale jen kvůli dabingu, kdo nechce vědět víc, nečtěte dál! spoiler (většinou vraha dabují známější dabéři) spoiler.

Když si člověk prohlíží rodinné fotografie, zdálo by se, že ti, co je vytvořili, prožili nádherný život, plný radosti a krásných chvil, že je nikdy nic netrápilo. Protože člověk obvykle nefotí věci, které by si nechtěl zapamatovat. A to je jen jedna z mála krásných a trefných myšlenek, které se ve filmu objeví. Jako člověk, který zažil ještě to čekání na výsledek fotografií nejen z dovolené, na které se nějakou dobu těšil, pak je šel vyzvednout a v tom voňavém obchodě je s velkou zvědavostí pomalu vytahoval z papírové obálky a s velkým zájmem si je prohlížel, dokážu ocenit nejen všechny ty krásné záběry na výrobu fotografií a jakousi zvláštní preciznost v podstatě ve všem, co se ve filmu objeví. Jakkoli děsivé bylo téma tohoto filmu, pro mě bude Robin asi už navždycky ten otec, co si hrál na chůvu svých dětí a pořád v něm budu vidět jistou něhu, kterou on tady také nedokázal úplně potlačit. A proč by měl? Možná, že by se nic takového nestalo, kdyby si lidé vážili svého štěstí. Geniální film s úžasným hereckým výkonem Robina Williamse. Na to, že je takový, jaký je, viděla jsem ho několikrát a vždycky je mi Sye Parrise moc líto.

Škoda, velká škoda, toho konce (naprosto mimo mísu), jinak by to byl jeden z těch opravdu vymakaných thrillerů, které jsem měla možnost vidět. Brečela jsem dojetím, vztekala se, fandila, po celou dobu. Až na ten konec parádní snímek.

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff!

Bude to pár dní, co jsem tady psala, jak se člověk v poslední době pomalu bojí zapnout televizi, aby na něj nevyskočil Harrison Ford. Že je ho všude plno a že se mi při filmech s ním často zavírají oči. Tohle ovšem nebyl ten případ. Tato role mu sedla perfektně. Nějak mu nevěřím, když je neohroženým a neomylným akčním hrdinou, ale ženatý chlápek, který je hozen do naprosto nečekané situace a musí se s ní poprat, při tom občas zakopne, něco nezvládne, to se povedlo, i jsem se při tom pořádně nasmála. Zcela jistě je to i tím, čí tento film je, i díky překrásné Emmanuelle. Parádní filmový zážitek!

Zatím jeden z mála filmů s Harrisonem Fordem, který mě zaujal. Poslední dobou je Forda televize plná a mně se vždycky chce strašně spát, jakmile se objeví na obrazovce. Ovšem tady, tady se mi líbil. Pod povrchem je film správně napínavý, strašidelný a scény s modelkou Amber Valleta nemají chybu. Viděla jsem ho už několikrát a vždycky se u něj hezky bojím.

Pamatuji se, když jsme s mým klukem odcházeli z kina a někam běželi, zřejmě jsme nestíhali poslední metro, měli jsme oba stejný pocit, že snad letíme. Byla to paráda. Navíc to byl jeden z prvních filmů, který se v komerční televizi pouštěl s titulky, protože bylo všem jasné, že dabingem se všechno pokazí. Bylo to něco úplně jiného, nového a nápaditého, každého to nějak ovlivnilo. I já nosila typ slunečních brýlí jako Neo a děsně jsem toužila po dlouhém černém koženém kabátu. Matrix můžou kritizovat jen lidi bez fantasie. Film s velkým F.

Na tomto filmu jsem byla jeden čas závislá, vůbec nechápu, co to do mě vjelo a proč jsem na něj opakovaně chodila do kina. Děsně se mi líbily dialogy a pak i reakce nic netušících "prvních" diváků tohoto filmu. Krom toho, že mě dostal Norton svým výkonem a celkově celý příběh, který vás posadí na zadek, jak je vymakanej, mě bavilo naprosto všechno, hlavně Marla, to jsem se mohla potrhat smíchy ("she doesn't have testicular cancer"). Bohužel mě tento film ovlivnil i v tom směru, že jsem se chtěla s někým porvat (omluvte mě, bylo mi jen 19 a byla jsem úplně pitomá). Nakonec se mi můj sen splnil a já se tedy porvala, ale moc zábavné to nebylo, bylo to spíš trapné. Zase jsem ale díky mému extempore poznala kamarády, se kterými se bavíme dodnes a to je velký dar. Klub rváčů je bomba a navždy jí zůstane.