Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (315)

plakát

Podezření (1990) 

O jednu hvězdičku méně, jen proto, že jsem zkrátka tušila, kam to směřuje a jak to dopadne... Jsem prostě dobrá! Gratulujte mi. Děkuju! Jinak určitě jeden z opravdu povedených filmů, i s mým ne příliš oblíbencem Fordem.

plakát

Hledá se táta! (1961) 

Koukám, že vlastně toho Menšíka vůbec neznám. Před časem Ikarův pád, teď tenhle roztomilý příběh o hledání táty, je to čím dál lepší. "Prokristapána, vy se taky někdy smějete?" "Proč se ptám? Třeba proto, že vás rád slyším odpovídat." "Tlamoun mexickej, von vůbec nejí, jenom jim takhle skrz ty žábry cedí ten plankton. A máma, ta si plave bůhví kde." To jsou hlášky, na které díky tomuhle krásnému filmu nezapomenu.

plakát

Zbožňuju prachy! (2006) 

To byl jeden z nejstrašnějších filmů, které jsem měla tu čest vidět. Horší než řada hororů a různých ponurých filmů. To byli tak příšerní lidé!!! Nestrašte mě, že se tohle ze mě může stát. Já pevně věřím, že ne. Jednak proto, že vím, že peníze štěstí nepřináší a jsou mi vlastně úplně jedno a druhak proto, že kdyby se v mém okolí vyskytoval někdo jako jen jediný z těch pár "přátel", co neví co se životem, obloukem bych se mu vyhnula. Ale že mě ten film po celé čáře otrávil a vystrašil a to s přehledem, patří mu po právu 4 hvězdičky.

plakát

Zvětšenina (1966) 

To šumění větru!!! Při postupném odhalování záhady na fotografiích pořízených v parku za kouzelného ranního slunce jsem byla doslova nalepená na televizi. Srdce mi bušilo a přiznám se, že takhle napjatá jsem už dlouho nebyla. Nádherné zpracování každodenní práce špičkového fotografa, který se celý den nezastaví a díky svým schopnostem, sebevědomí a možná i díky své aroganci nakonec odhalí něco, co mu nedá spát. Film propracovaný do každého detailu, na který je radost se dívat. Je to, jako byste se dívali na řadu opravdu povedených fotek. A taky se u toho pěkně bojí. Už dlouho jsem neviděla takový filmový skvost.

plakát

Sněhulák (2017) 

Pokud jste četli knihu, film vás zklame. Naštve. A přitom ten trailer byl jako víno. Po přečtení knihy mě velice potěšilo, že bude podle ní natočen film. Ještě víc mě potěšilo, že Harryho Holea bude hrát můj oblíbenec Fassbender. Upoutávky na tento film mě pronásledovaly úplně všude, kam jsem se hnula. Víte, že v Plzni mají v trolejbusech obrazovky, kde se mimo jiné i tato upoutávka promítala? Takové vymoženosti v Praze nemáme:). Valilo se to na mě jako lavina, odpočívala jsem dny do premiéry a těšila se jako malý dítě. Ale jedno nechápu a často se to stává, když se točí film podle předlohy. Proč je nakonec všechno úplně jinak? Ale úplně všechno, bez ohledu na to, že všichni hráli fakt dobře! Proboha, když podle kuchařky vařím svíčkovou, tak mi nikdy z toho nevyleze guláš. A tohle bylo přesně ono. Kam se poděla genialita a vtip hlavního vyšetřovatele, jeho úžasné hlášky, ze kterých si jeho kolegové vždycky sedli na zadek? Ani si nepamatuji, že by v tom filmu Fassbender nějak déle mluvil. Proč je řada vražd pojatá úplně jinak než v knize? Upřímně jsem se těšila na úprk Chloë Sevigny hlubokým lesem, jak se bude brodit chladným potokem s vrahem v zádech a je mi jasný, že zrovna ona by tuhle scénu zahrála dokonale (z knihy: "Potřebujete tohle?" "Jen si jí vezměte," "Chci, abys jedla sníh." "Chci, abys snědla tolik sněhu, až se z toho počůráš." ...). V tom byl ten DĚS, v tom, jak nápadité bylo vrahovo řádění a hlavně jeho MOTIV k tomu všemu. Ve filmu se tohle všechno úplně ztratilo, zmizelo. Jeho sněhuláci byla mistrovská díla, motiv co ho k tomu vedl, vůbec prapůvod toho všeho tady prostě nenajdete. Už první stránky v knize mně působily mrazení v zádech, konečné rozuzlení bylo děsivé a finální scéna nabrala grandiózních rozměrů. Tady pořád někdo jen jezdil od ničeho k ničemu, občas se objevil sněhulák, pár lidí přišlo o prsty a dokonce zabili i jednu z postav, která by (nedejbože) mohla hrát v dalším filmu podle knihy Jo Nesbøa. Finální Fassbenderův řev po krajině byl totálně mimo mísu, ten nahromaděný vztek se v něm mohl po té plytké slátanině jen těžko namíchat a jeho poslední slova vrahovi, to si snad ze mně děláte SRANDU! Když už budete někdy točit film podle knihy, tak si ji, prosím, prosím, nejdřív přečtěte! Ještě, abych pořád tak nekritizovala, fakt vtipný byl návrat Harryho Holea po náročném dni do jeho bytu, kdy mu tam "kdosi" tančil na hudbu z Vlka a zajíce - to mě vrátilo do mladých let :)

plakát

Žár těla (1981) 

Nádhera, čistá nádhera, tenhle film. Miluju 80. léta. Ženy v hedvábných halenkách s nadýchanými, jemně zvlněnými vlasy, splývajícími jim kolem ramen, lesklými rty a výrazným líčením očí, chlapi s delšími vlasy a knírkem a zastřený mlžný opar kolem toho všeho. Matty je překrásná žena, svůdná, vtipná, nebezpečná, Ned je zase chlapák, blonďák, se kterým touha přímo cvičí. I běžný kuřák by asi po dotočení tohoto filmu přišel o plíce, ale ty cigarety tam prostě patří. Kouří tam prostě všichni, ve vzduchu se nevznáší jen kouř z cigaret, ale sluneční paprsky svítí prudce do oken, padá mlha, soumrak, vítr si pohrává se zvonícími ozdobami na terase opuštěného domu. Ve vzduchu je cítit touha, vášeň a nebezpečí. Opravdu skvělý film, snový, skoro až nereálný, ale já právě tenhle druh filmů mám děsně ráda.

plakát

Po čem ženy touží (2000) 

V roce 2001 jsem na tomto filmu byla v kině, to už je let. Ovlivnil mě v jednom směru až příliš. Slyšela jsem v něm totiž poprvé písně Franka Sinatry. Nezapomenutelný tanec Mela Gibsona s kloboukem na jednu z písní "I Won't Dance" při kterém byl prototypem navýsost elegantního chlapa, mě natolik zasáhla, že později, když jsem byla na návštěvě u svého kamaráda a poslouchali jsme v té době můj velmi oblíbený metal, nemohl vůbec pochopit, proč tak toužím po tom, aby mi vypálil CD Franka Sinatry, které se mu ani nevím proč, válelo mezi jeho sbírkou podstatně odlišné hudby. Asi osud. Díval se na mě z despektem a s kyselým obličejem vyhověl mému požadavku. To CD je můj poklad, jedná se o živák a Frank v něm komunikuje s publikem, je neskutečně vtipný, při písních má záchvaty smíchu, je to paráda. A hlavně, jsou tam písně "I Won't Dance" a "I've Got You Under My Skin", které mi silně přirostly k srdci a od té doby se můj hudební vkus výrazně změnil, přešla jsem na něžnější, klidnější hudbu a zůstalo mi to dodnes. Film jsem viděla milionkrát, děsně mě baví, scéna "tance" v silonkách po perličkách do koupele mi působí záchvaty smíchu dodnes, jedna z opravdu velmi dobrých komedií.

plakát

Z lásky nenávist (2017) (TV film) 

Vůbec nevím, jak hodnotit tento dokument. Přijde mi až nepatřičné hodnotit nějaké jeho zpracování, jak na mě působil, co hudba a ty věci okolo. Něco zkrátka hodnotit tak úplně nejde. Prostě se to nehodí. Můžu jen napsat, že jsem opravdu ráda, že tomu ty ženy zavčasu unikly, že to těm zk... zas... sráčům nevyšlo a tyto ženy žijí dál a některé z nich dnes šťastně - což je podle mě ta největší prohra těch zmetků, co si na nich takovou dobu vybíjeli své komplexy.

plakát

Dva a půl chlapa (2003) (seriál) 

Chtěla bych jen upřesnit, že 5 hvězd je za první díly s Charliem Sheenem, a v době, kdy je Jake ještě "malý". Jakmile kluk vyroste, seriál postupně ztrácí na humoru a nápaditosti. A díly s Ashtonem Kutcherem, tak ty mě nezaujaly vůbec.