selfesteem

Pozor, přímo zaSPOILERováno! Pravdou je, že jsem nečekala nic světoborného, možná jen, že se pokochám pohledem na krásnou JLo. Ale ani to se moc nekonalo, s takovým nánosem make-upu se jinak skutečně pěkná ženská proměnila v karikaturu sebe sama. Film o nízkých pohnutkách skupinky žen, které už nudí vrtět zadkem, tak vymyslí super tah, jak se, jak jinak než snadno, a téměř bez práce, dostat k penězům. Z chlapů, ke kterým mají jedna jako druhá absolutně nulový vztah a vnímají je jen jako peněženky, je vymámí pod vlivem drog. Ve filmu není jediná kladná mužská postava, a snad až na tu vyšetřovatelku, ani jediná ženská kladná postava. S holkama zlatokopkama nesympatizuji, neboť se nazývají “bitches” a mají vztah max s prachama nebo vibrátorem. Chudinky malý, měly to těžký, moc. Drsný svět striptérek, fakt dojemné drámo. Jak nemohly s těmi penězi vyjít. Hlavně, že si kupovaly kabelky Louis Vuitton a činčilové kožichy. Ani vlastně nevím, za co ode mě mají ty trubky dvě hvězdy. Zlaté Showgirls, to alespoň mělo nějaký příběh.

Pokud tady někdo píše, že film je nepředvídatelný, tím je myšleno jeho závěrečné odhalení, tak si dovolím nesouhlasit. Bylo to sice riskantní od scénáristy i režiséra v jedné osobě, ale SPOILER když někdo někde v bezvědomí upadne, měl by se na tom samém místě i probudit, nebo ne? SPOILER. Za to jednu hvězdu ubírám. Pro mě film tudíž předvídatelný byl. Až na tu parádní lekačku, při které jsem příšerně zařvala a pak se sama sobě dlouho musela smát. To se opravdu povedlo! Je pravdou, že v závěru člověk možná trochu tápe, jak, že to bylo, i když je to v podstatě vysvětleno jasně. A budu se inspirovat jedním uživatelem tady: Můj názor na celou tu situaci je také “NE”. Skvělý film, který k bubákování nevyužívá žádné nadpřirozeno, ale jen lidské chybování a křivdy, které nesmí zůstat nepotrestány.

Film se mě ani trochu nedotkl, a to si přijdu jako možná až přehnaně citlivý člověk. U čeho všeho jsem já schopna brečet…Tady jsem se u některých scén dokonce smála. Třeba při scéně, kdy telefonuje hluchý hluché, to jí nemohl poslat sms? A v závěru, kdy jsem doufala v nějaké rozuzlení, jsem se už chechtala na celé kolo. Jsem si vědoma té nezlomné vůle lidí žít za každou cenu, i přes různorodé překážky a je to potřebné, jinak bychom nebyli. Jen mě mrzí, že člověk sice možná má nezlomnou vůli žít a i přes všelijaké nepříjemnosti si dokáže život zpříjemnit, ale Zemi ničí bez mrknutí oka a to jej vetšinou vůbec netrápí. Za to, že svět jde do pryč a že se cítíme nepříjemně, za to si stejně můžeme my sami. Lidstvo jako takové. Příroda se snaží dát nám za vyučenou a my ne, my si budeme cinkat skleničkama a jíst mýdlo. A já se pak mám dojímat nad lidmi, co dokážou žít, i když se jim nedaří. Nešlo mi to, bohužel, tento film mnou jen tak prošel.

Moc dobře si pamatuji, jak jsem se cítila, když jsem četla předlohu k tomuto filmu - jednoduše, strašně. Ian McEwan je můj nejmilejší autor, ale úplně si nelibuji v jeho nejznámějších knihách, kterou je např. Betonová zahrada, spíš se mi líbí "odlehčené" verze jeho tvorby, ne úplné začátky. Tam samozřejmě Cizinci ve městě nepatří, ti jsou také děsiví, nechutní, ponuří a docela mě překvapilo a potěšilo, jak film předloze odpovídal. Správně je použit minulý čas, protože stejně se nakonec našlo pár zcela zásadních odchylek. SPOILER V knize např. čin zůstane nepotrestán a po jeho provedení i cosi pokračuje, což jej činí o trochu děsivějším, byť je to v knize popsáno jako náznak (směsice těl na podlaze) SPOILER. A hlavní věc, ve filmu je děj umístěn do Benátek. Nepamatuji si, že by v knize bylo přímo určené, ve kterém městě pár tráví svou dovolenou. Tím je konstantní ztracenost a malátnost jich obou ještě podtržena. Bloudí ve městě beze jména a bloudí i sami se sebou a v sobě. Musím říct, že filmové zpracování je ale i přes pár nepřesností (pořád nechápu, proč to nemůže být jako přes kopírák s knihou) velice zdařilé a že se opravdu povedlo.

Dvě hvězdy za moc pěknou hudbu, která byla asi to nejlepší na tomhle filmu, trošku mi pan Hrůza připomněl Def Leppard. Jinak bohužel, tohle se moc nepovedlo. Záporáka jsem odhalila vzápětí a celkově film nevyzněl tak, jak zřejmě bylo záměrem tvůrců. A proboha, při tom líbání trochu ztlumte to mlaskání! Na druhou stranu, jsou filmy, kterým ani nedám šanci, nedokážu se na ně ani dokoukat. Tento film jsem vydržela, i přerušovaný reklamami, a tak nemůže být tak špatný. A záběry letadel jsou samozřejmě fajn.

U mě Balthazar zabodoval, protože pokaždé, když se objeví na scéně, začnu se usmívat. Fakt se mi ten chlap děsně líbí, má zkrátka kouzlo. Seriál je takovou kombinací Dr. House a Six Feet Under. Raphaël Balthazar je elegantní a okouzlující chlapík, co umí vařit a vychutnat si nejen jídlo, ale i život, geniální chlap, co miluje svou práci, sport a skoky padákem, krásně tančí a který přes to všechno prožívá velkou životní bolest. Nechápu, proč to na ČT2 běží tak strašně pozdě, ale zase díky za tu možnost vidět seriál v původním znění. Příběhy jsou zajímavé, někdy průměrné, ale to vůbec nevadí, vše vyrovnává to očekávání, které všichni známe např. u Dempseyho a Makepaceové nebo Muldera a Scullyové, House a Cuddyové, atp., zkrátka kdy na to Bathazar a kapitánka konečně vlítnou. Těším se na každý nový díl a veřím tomu, že budou stát za to.

Sdílím stejný názor jako pár uživatelů tady, že jakmile Septime opustí restauraci, tak dojde k rapidnímu snížení kvality filmu. Jako by každou půlku vymyslel někdo jiný. Přitom by úplně stačilo pokračovat s dalšími nápady v restauraci a byla by to sranda. Takhle je to jen obrovská škoda takový potenciál nenaplnit.

Po shlédnutí několika filmů s Pierrem Richardem mám jasno, líbí se mi moc jeho filmy, kde účinkuje, ale o hodně méně pak filmy, které i režíruje. Potvrdilo se mi to u tohoto filmu, nebo u filmu Roztržitý. Na druhou stranu filmy režírované Francisem Veberem, jako Kopyto, Hračka, Otec a Otec, Uprchlíci nebo Velký blondýn s černou botou jsou úplně jiná kategorie a mají ode mě vždycky 5 hvězd. Tento film jsem protrpěla, chápu, že stydět se může každý a nápad, že na až nepřirozené stydlivosti postavím celý film je jistě zajímavý, ale pro mě otravný. Nedokážu se do hlavní postavy vcítit ani ji pochopit, jediné, co prožívám je lítost a vztek nad jeho neschopností. Navíc jeho objekt touhy, skleníková křehotinka bez chutě a vůně s povýšeným výrazem, jen tak bez zájmu proplouvá místnostmi a já tuplem nechápu, co je na ní tak úchvatného. Zkrátka láska je slepá. Stejně tak jsem jako dítě nechápala a nechápu dodnes Pata a Mata. Jejich neschopnost mě nebaví, ale irituje a podobně to mám i u tohoto filmu. Jediné co se povedlo byl nákup spodního prádla. A ještě jeden poznatek, jakkoliv se mi líbí hudba Vladimira Cosmy, tak i u těchto dvou filmů, Jsem nesmělý ... a Roztržitý mě vůbec nezaujala, na druhou stranu u těch ostatních, zejména u Hračky, mi přijde překrásná.

Celá jsem se zježila, když jsem si představila, že bych se na tento film měla dobrovolně podívat a snad se u něj i smát. Ale zvítězil zdravý rozum a také zkušenost, že Francouzi jsou v kontroverzních tématech jako ryby ve vodě a jejich humor mám opravdu ráda. Nakonec vůbec nelituji, že jsem film viděla. Podle mého není ani tak o rasismu nebo xenofobii, ale o předsudcích, které každý máme vůči jiným národnostem, stereotypech, kterých se všichni bohužel držíme a také o přirozené lásce ke své zemi a své národnosti a lásce ke svým tradicím, což mi přijde naprosto přirozené. Ve filmu se vyskytlo spoustu úsměvných momentů, film pobaví i pohladí. Nejvíc mě dostal Christian Clavier, jako otec rodiny, ty jeho výrazy jsou bezkonkurenční, zejména ve scéně, kdy jeho dcera Ségolène nábožně obdivuje svou depresivní malbu v hale svých rodičů a otec kolem prochází s úsměvem a slovy, že se tam ten obraz krásně vyjímá, n'est-ce pas? přitom by ho nejradši někam zahodil. A samozřejmě jsou skvělé všechny scény s nápadníkem poslední dcery. Film má ještě dvě pokračování, doufám, že se k nim také za čas dostanu.

Myslete si co chcete, ale trojka je prostě nejlepší!!! S Eddiem Murphym miluju dva filmy. Cestu do Ameriky (ale s dabingem, kdy se skupina na benefici jmenuje Sexy bonbónky) a právě trojku Policajta v Beverly Hills. V jedničce je banán a to je sranda. Ovšem tady se směju prostě pořád. A stačí mi k tomu jen výrazy obličeje, co Eddie jako Axel vyrábí. Ze tří policajtů má tenhle snímek největší spád, příběh je jednoduchý, plný humoru a v atraktivním prostředí Wonderlandu. Ty hlášky: “Mám ženu a tři děti, padesátku jsem neviděl dvanáct let” “Vypněte tu zas*anou muziku” “Bolí tě to?”. A Anihilátor 2000, na který lidi šmatlali a kašlali je kapitola sama pro sebe … jak z něj vyletí ta síť … Je to děsná hlína a i když jsem už tyhle dva filmy viděla milionkrát, nikdy mě neomrzí.