Skleena

No... nevím. Určitě se jedná o nadprůměrný, superdynamický snímek... ale. Už jen to, že je tu nějaké to ale, celkový dojem trochu snižuje. Nějak jsem od toho očekával víc. Napsáno to bylo dobře a zcela přehledně, nad jasnými a přirozeně plynoucími dialogy všechna čest.. každopádně neumím se ubránit dojmu, že herecké výkony a vůbec režie byla tak nějak "rutinní" - prostě dobře odvedená práce, o nic méně, ale bohužel ani více. A Damon, ač ho mám rád, předvedl dle mého názoru stejně obyčejný (i když, to už je možná, přiznávám, snad až moc negativně znějící přídavné jméno), ničím nevybočující výkon. Jako ostatně všechny tváře snímku, snad jen s výjimkou Khalida Abdally, představujícího místního "domorodce" Freddyho. Ani zmiňovanou monumentalitu hudebního podkladu jsem nijak zvlášť nepocítil. Možná je chyba ve mně. A nebo není a možná prostě snímek nemá tu správnou šťávu, aby dokázal přesvědčit - už jenom situaci, kdy si americký voják tak nějak proti politice vlastního armádního vedení "dělá, co chce", si neumím reálně představit. Ale to už je fantazírování. Každopádně - aby bylo jasno - i když nejsem nijak zvlášť ohromen, kdybych po čase chtěl sáhnout k nějakému solidnímu válečnému filmu s novodobější tématikou, nijak zvlášť bych se Zelené zóně nebránil.

Klasický odpočinkový průměr o teamu, co se postupným porozuměním s trenérem dostává stále více nahoru. Nic víc, ani míň. Žádný zvrat, tuctová hudba. A proč ne.

"Tak dělej, i moje babička by to zvládla rychlejc!" Krom toho, že nám snímek řekne něco o fyzických dispozicích Wesleyho babičky, předloží především jakousi směsku dobrých a horších filmových záležitostí. Jistě, jedná se o klasický thriller s nepříliš výrazným hudebním doprovodem a stokrát omletou zápletkou o vraždě, orámovanou rádoby politickým pozadím, kdy jednotlivé linky důkazů postupně stále více vedou k někomu důležitému, mediálně známému - v našem případě rovnou k prezidentovi. Překvapením pak ale může být postava Snipese, zbavená klasického drsňáckého hávu, navíc vybavena zvláštně nevkusně zastřiženou bradkou :) On celkově Wesley hraje překvapivě "intenzivně neintenzivní" druhé housle po dobu celého snímku. Na druhou stranu i když se především v první půlce snímku prezentuje jako náruživý modelář, scénka s honičkou nezvaného hosta v hrdinově bytě se záběry na vypracované tělo v tílku dává znát, že Wesleymu se do panáčků v bytě nikdo navážet nebude, to tedy ne. Co se týče ostatních tváří filmu, Diane Lane byla tradičně přitažlivá, zvlášť s rozpuštěnými vlasy. A Alda? Ten byl ke konci správně slizký. Po stránce scénáře se to tedy střídavě často setkalo s nějakými těmi pohlavky: Je až zvláštní, jak často tajná služba s perfektně vycvičenými agenty ponechává zadní východy motelových pokojů nehlídané a očekává pokojné užití dveří vstupních. A když už je řeč o těch vycvičených agentech - taky vám výkon hlavního představitele (tahle pozice mu hraje k dobru, budiž) přišel chvilkami nadpozemský, především když ve výtahu o minimálním prostoru zneškodnil dva členy ochranky, pracující v Bílém domě, navíc bez využití nějakého momentu překvapení nebo tak něco? Nemůžu si pomoci, pan vyšetřující detektiv na mě působil rozporuplně, od jednoho pólu přeskakoval nějakou tou ranou a zkušeným "rváčstvím" k druhému. Když už jsem se tak nějak ubezpečil v tom, že to teda není úplný nekňuba s plackou a umí se občas i pořádně otáčet, přijde scénka, kdy si Wesley bezradně prohlíží dvě identické zbraně a přemýšlí, která z nich je ta nabitá. Nejspíš mu nikdo neporadil, že ta, kde bude devět nevystřílených nábojnic, bude těžší. Ale ne, vytrvalá hypnotizace obou pistolí s nadějí, že jedna z nich promluví a sdělí informaci o tom, zda je nabitá, je zřejmě v Americe účinnější metodou. Ještě taková poznámka závěrem - to mají američané opravdu pevnou linku v ložnici na nočních stolcích hned takhle u hlavy, vždy připravenou k nočnímu rozhovoru s kolegou v telefonní budce? Máte to doma taky tak, nebo to jen mně přijde divný?

Tý jo. pět hvězdiček, a proč ne! Parádní scénář, super výkon mimořádně paranoidního Gibsona a Julia, která se mi snad poprvé ve filmu líbila (nějak neujíždím na vší té vlně Pretty woman a spol. - nic proti filmu, jen ona se mi prostě nelíbí :)). Každopádně jsem rád, že jsem snímek konečně zhlédnul, ani nevím, proč mi utíkal tak dlouho. Především hudební podklad nutno vyzdvihnout. A i nějakej ten vtípek se podařil. Hlavně napnutý jak kšandy, i když na můj vkus možná až v moc dlouhé stopáži. Ale i tak - fajn thriller!

Ten kluk snad zraje, nebo co! Leonardo nikdy nebyl mým oblíbeným hercem, možná jsem k němu dokonce snad cítil určitou averzi. Ale zdá se, že čím je starší, tím lepší role si vybírá. Co si budeme povídat, je to dobře, protože prokletý ostrov byl prokletě dobře napsaný. Mám rád vypointované záležitosti, klišé neklišé. A tahle mě vůbec nezklamala, právě naopak. Obdivuhodně tajemný a ostrý hudební podklad jen vykresluje parádně pochmurnou atmosféru, kterou autoři na Shutter islandu v kombinaci se značně nehostinným počasím vytvořili. Nejsem jeden z těch, kteří se "rádi bojí" (volně přeloženo jsem šílený strašpytel a bojím se skoro i u večerníčku), a proto i nevinný pohled paní pacientky s nechutnýma očima a jejím "pšššt" gestem už v traileru naznačil, že možná budu litovat, na co že jsem se to zas nechal ukecat. I přes nějaké ty lekačky ale nelituji ani minuty, snímek vydržel být napnutý jak guma u kalhot až do té stokrát okomentované poslední vyřčené věty. Mimochodem, jak už poznamenal kolega Dan9k, taky vám přijde, že oněch pár závěrečných slov může znamenat dvě různá dějová rozuzlení? Jinak co se týče rozplývání nad atmosférou a filmové hudby - nic z toho pro mě nemá patřičnou hodnotu, nemá-li to podporu v kvalitním scénáři. A ačkoliv se tu našli mnozí, kteří "to všechno už v půlce prokoukli", já ne, a to mi ke štěstí, požitku z filmu a konec konců i plnému hodnocení stačí. Nezbývá než doporučit nejen těm, kteří se rádi bojí.

Koukali jsme vsichni na ten samy film? Ale Scarlet to slusi, to ne ze ne.

"Jsem hrozně alergický na štafle! Když jsem byl malý, má matka spadla ze štaflí. Od té doby nemohu vidět štafle!"Neznat Belmondovy "nekomediální" skvosty typu Profesionál nebo Dobrodruh, řekl bych, že ten člověk se pro humorné snímky narodil a kdekoliv jinde by ho byla škoda. Těmi energetickými pohyby při chůzi a hrou těla při bleskové mluvě mi dokonce mnohdy připomíná mistra De Funese - byť je to, přiznávám, jako srovnávat oheň a vodu. Ať tak nebo tak, obojí jsou to živly. Každopádně k Nenapravitelnému: Belmondo si umí vybírat role, tahle mu padla jako ulitá a věřím, že mu byla přímo na tělo psána. Ony jsou vůbec tyhle starší komediální kousky výsměchem těm modernějším, jako by snad nenápadně říkaly: "hele, dá se natočit sranda i bez mega-trapných nahých scén onanujícíh teenagerů, přistižených rodiči a podobně." Přesně tak je tomu i u nenapravitelného. Od samého počátku je vržen do víru skvělých situací, jeden gag střídá druhý ve zběsilém tempu - škoda, že to vydrží jen asi do poloviny snímku a pak celá ta mašina scének ztrácí pomalu na dechu. Vážně, nebýt té geniální scény s ministrovými "tajnými agenty v ulicích", nebylo by to snad ani na ty tři hvězdičky - vždyť Belmondo má nakroucených spoustu jiných alternativ k pokukání.

Kde tě naučí tohle s nožem? Na harvardu, kámo! Mám rád staré válečné filmy. I když se mnohdy nemohu ubránit pocitu, že hudba, která je podkresluje, patří spíš do reálií Tří mušketýrů, stejně jako tomu bylo i zde. Ale to je můj problém, který snad ani nestojí za zmínku. Co za ni rozhodně stojí je krásná krajina, do jejíž prostředí je vržena nepočetná skupinka vojáků se svými tajnými misemi. A aby to nebylo vše, okolo se promenáduje partyzánka s nádhernýma očima, připravena hned jakmile skončí válka skočit na mola módních přehlídek. Když už jsme u těch herců - je zajímavé a snad i nepříliš obvyklé pozorovat Harrisona Forda hrajícího tak říkajíc druhé housle. A že to nebyla žádná jeho prvotina, film je z roku 78, tedy po úspěšné "čtyřce" hvězdných válek. Vždyť si to shrňme - za celý film tak možná efektivně odpráskne dva chlapíky, o kterých později zjistí, že byli jako na potvoru jeho spojenci. A zbytek tak nějak už jen kecá a přicmrndává. Ale proč ne, jen by se v podtitulku filmu klidně mohlo uvádět "pohádka o tom černém vzadu, co vystrkuje bradu" - Carl Weathers byl vidět určitě víc. Kdo se každopádně skvěle vyloupnul byl bezkonkurenční Edward Fox, jehož role flegmatického britského odborníka na výbušniny snímku přidala ten správný šmrnc a vtip. Sečteno podtrženo je to fajn napínavá podívaná s trochu utahaným začátkem, ale skvělou gradací od nějaké druhé třetiny filmu. 80%dobré alternativy:Kam orli nelétají nebo Velký útěk .

Takhle to vypadá, když dáš šachistovi do ruky pistoli. A nebo vázu. Existují akční filmy, natočené před a po Taken. A nezávidím pozici těm druhým. Ale zkusit se to musí a tak je tu holohlavý Travolta s vkusně zastřiženým fousem a lehce punkovým vzhledem, elegantně zakrývajícím poctivě zaoblené bříško. No jo, čas je neúprosný a od Pomády a horečky sobotní noci už nějaký ten rok uplynul. Jen by mě zajímalo, jak často musel štáb kolegiálně čekat (třeba pod záminkou úpravy hercova účesu), až se pan Travolta vydýchá, přeci jen toho běhání po schodech a tak je tam celkem dost. Ani to však tvůrcům nebránilo v odvážné idee poslat Honzu Travoltů skákat po kluzkých střechách Paříže nebo předvádět neuvěřitelné kreace na hasičské tyči, za které by se nestyděly ani šikmooké čtrnáctky na olympiádě v Pekingu. Na druhé straně je tu ale romantická cesta výtahem na Eiffelovku s vázou plnou koksu - skvělým to tématem k rozhovoru v přeplněném dopravním prostředku. A vůbec, proč tu vázu tahali pořád s sebou? Ta modrá k Meyersovu tmavému obleku a rozhalence vůbec neseděla. Jinak hovořit u podobně laděného snímku o scénáři asi postrádá nějaký hlubší smysl, každopádně - zajímalo by mě, jak by se chovala po zuby ozbrojená ochranka k holohlavému muži s bazukou, stojícím na mostě jen kousek opodál od přijíždějícího konvoje delegace - jenom úsměvem by jej jistě nepočastovala. Závěrem snad jen zmínka o Travoltových smutných očích při pohledu na definitivní terminaci "paní špatné" - takový herecký výkon snad už vyrovná jen komparsista ve žluté vestě, kontrolující kola letadla v posledním záběru snímku. K odpolednímu pribináčku a bábovce přijatelná kulisa - 45%.

"Moving is living." Představte si batoh. Batoh plný stokrát omílaného klišé. Máte? Je to těžký batoh, člověk cítí popruhy, zařezávající se do těla. Ještě aby ne, vždyť tu mluvíme o situacích typu "mladý člověk přijde s nápadem k firmě, doposud fungující jako dobře sloužící starý stroj, a začne prosazovat něco, do této chvilky úplně nemyslitelného. A aby to nebylo vše, do týmu dostane někoho, kdo zastává přesně opačné názory, co se nutnosti změny od starého k novému týče. Navíc si ti dva postupem času pomalu ale jistě od původních neshod hledají cestu k sobě." Šmarja, teď už snad chybí jen situace na konci filmu, kdy řečník uprostřed proslovu u pultíku zmrzne, rupne mu v bedně a zahodí předem připravenou řeč, aby konečně udělal něco, co měl vykonat už dávno! Nebo nechybí? No co, tak už tu něco podobného bylo. Je ale třeba uznat, že charismatický Clooney už tu byl rovněž - a i teď podává výkon dostatečný k tomu, aby to na sebe utáhl. Pomiňme teď taktně scénu, při níž na nějaké párty pod cizí jmenovkou "tančil". Naopak ještě přičtěme všechny ty nádherné kravaty, jimiž ho kostymérky do jednotlivých záběrů vybavily, a jsme zase na výsluní. Co se týče snímku samotného: neurazil, ani příliš nepřekvapil. Škoda nevýrazného hudebního podkladu, jistě by celkovému dojmu dal zas něco navíc. Něco, co by závěrečný emotivní (a tohle slovo jsem u posledních třiceti minut filmu chtěl v souvislosti s komentářem na čsfd použít snad až nezdravě často) záběr umocnilo tak, aby v divákovi zanechal vzpomínku, trvající déle než do druhého dne, kdy si pustí nový díl svého oblíbeného sitcomu. Ale aby to všechno snad nevyznělo jako úplná kritika, to chraň bůh. Jedná se prostě o dalších z těch snímků, hledajících smysl života, akorát trochu jinak a tak nějak celkově naruby. Navíc s kabátem, ušitým sakra dobrým výkonem Clooneyho před a Reitmanem za světly kamer.