Skleena

No, těšil jsem se. Ne že ne. A teď se trochu nemohu ubránit zklamání. Zprvu zajímavě pojaté korelace mezi jednotlivými mrtvými a ústředním hrdinou se postupně vytrácely do stále divnějších situací, celému tempu děje jako by po první hodině filmu docházel dech. A v těchto situacích se zpravidla s očekáváním obracíme na hlavního představitele s tím, že to prostě "utáhně na xicht" a vůbec na sebe. Ale nestalo se - alespoň tedy co se mého názoru týká. Butlera mám poměrně rád, tady jsem mu ale nějak nevěřil to odhodlání (ne snad pohledy všeho-schopného psychopata, jak v některých komentářích zaznělo) a rozhodnost jít si za svým. Jamie Foxx byl fajn, oproti tomu charakter Leslie Bibb mi přišel vcelku nadbytečný - měl diváka přesvědčit o tom, že Clyde zabíjí i nevinné, nebo že si jde za svým hlava nehlava? Nevím, každopádně já se do takového toho stavu, kdy fandím hlavnímu představiteli, ať je to jakýkoliv padouch, nedostal, takže jsem to buď blbě sledoval, nebo nepochopil, co tím vším chtěl básník říct. Na druhou stranu fajn odreagovačka na jedno zhlédnutí, u mě nějakých těch 70%.

za předpokladu, že by celý snímek stál jen na výkonu Belmonda a hudebním podklanu mistra Morriconeho, nebylo by o pětihvězdičkovém hodnocení pochyb. Jenomže je tu jedno velké ale a tím je příběh, který našemu nezničitelnému komisaři neustále podráží nohy. Stopáž o bezmála stovce minut si už žádá poměrně ucelený a hutný děj, kdy všechno odsejpá tak, jak má, a divák se ani na chvilku neztrácí v příběhu, natož aby si říkal, že tam nějaký ten "subquest" pana komisaře je navíc. A tady jich na můj vkus navíc bylo až až. Budiž, slečna prostitutka byla nádherná a "kulturní" vložka s vyřizováním si účtů s bratry, co jí zohyzdili záda, dala naplno vyniknout nesmrtelnosti Belmondova charakteru, ale ostatního odbočování od hlavní dějové linie byl opravdu přehršel. Co mi především nesedělo bylo plynutí času v celém snímku - možná to je jen můj problém, ale měl jsem tak nějak problémy pochytit, jak moc utekl čas mezi jednotlivými událostmi ve filmu - v jednom okamžiku se hlavní charakter seznamuje se sympatickou lehkou dívčinou, o okamžik později mu umírá kamarád a hned v dalším dějství slečna prostitutka, patrně již delší dobu zabydlená v životě komisaře, komentuje, že se po smrti přítele změnil a že takový nebýval. Holt s mistrem Belmondem všem asi utíká čas rychleji. Co se týče akce, je to stará, dobře odvedená práce, chvilkama jsem si vzpomněl na Profesionála, pro mě Belmondův nejlepší film. Za zmínku stojí solidně udělaná automobilová honička, jen si nejsem jistý, co by se po výstřelu do pancéřovaného auta stalo při střelecké vzdálenosti půl metru - minimálně bych polemizoval o možnosti odrazu kulky zpět na střelce... K hudebnímu motivu, na který jsem tu četl komentáře mnoha dalších uživatelů - rozhodně se mi nezdálo, že by jednoduchý (a typicky Morriconovský) motiv měl tendenci "vyhrát se" natolik, že by mě snad omrzel. Právě naopak, přišlo mi, že v okamžiku, kdy znovu v nějaké variaci zazněl, děj gradoval (což je u filmu, kde se vlastně celou dobu krom neustálých Belmondových honiček a ran pěstí nic moc podstatného nestalo, pozoruhodné) a JP byl zas o trochu naštvanější a odhodlanější dotáhnout své úmysly do zdárného a jemu vyhovujícího konce. Suma sumárum - o dva roky starší Profesionál to není, úplná slátanina taky ne - je to přeci Belmondo, a proto dávám slabší čtyři. Škoda toho zmateného a na moc "bokovek" rozbitého příběhu.

Přes vlažný rozjezd se nedá Richardovi Castlovi upřít cit pro ten správný moment, kdy zahlásit nějakou krávovinu, aby koutky úst škubly divákovi zcela neesteticky v širokém výtlemu nahoru. Ani ke konci druhé série mě zatím soustavné popichování mezi dvěma ústředními představiteli neomrzelo, navíc to tak hezky jiskří, přesně jak to u podobných seriálů s mužem a ženou v hlavních rolí má být. Jednotlivé díly vyvážené, vražedné scénáře zatím pořád o něčem novém. Hvězdičky navíc! Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, snad tempo vydrží a i ti dva Beckettini policejní "přisírkové" dostanou víc prostoru - zaslouží si ho.

Pro českou mentalitu asi nepříliš oslovující počin, ale ve chvílích nudy i bez nutnosti nějaké té promile v krvi určitě koutkem úst u sem tam i povedeného vtípku člověk škubne. Pravidelně bych to ale sledovat asi nemohl. Nejvíc tomu určitě ubližuje srovnávání s Přáteli. On ten humor zas tak moc odlišný není.

No, cajdáky s tímto "nestárnoucím" pánem mají něco do sebe. Ale bohužel ne všechny. Ač na tváře bohaté, na příběh velice slabé počínání... a co si budeme povídat, pěvecké výkony už by trumfnul snad jen mistr Brosnan v mama mia :) Na romantický večer se slečnou, kdyby musel mermomocí probíhat u obrazovky televizoru, bych určitě volil jiný snímek s Grantem. Škoda.

Bena uz pred kamerou nikdy vice, alespon ne tehdy, bude-li odvadet takovouhle praci na reziserske zidlicce za ni. Snímek, ke kterému jsem se dostal jen na základě jakéhosi letmého doporučení mě velice mile překvapil - jen by mě zajímalo, nakolik má v knižní předloze prostor dvojice soukromých detektivů, ve filmu mi totiž přišlo, že kdyby se tam sličná Angie nevyskytovala, oku mužského diváka by to sice mohlo přijít líto, ale samotnému příběhu/snímku by to nijak neuškodilo. Hvězda navíc za výkony pánů Harrise a (Casey) Afflecka.

Není nad to, když je film dokonalý po scénáristické stránce. A to tenhle je. Třešničkou na dortu je krvelačný rotvajler Cofi s krásně smutnýma a nevinnýma psíma očima :)

Velmi příjemné a nečekané překvapení. Film vlastně není vůbec o ničem a přesto mě bavil daleko více než drtivá většina současných snímků s podobnou tematikou. Zhulený surfař v podání Seana Penna přehoupl rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami k plnému počtu. Víc takových úchyláren! :)

Nevím, nevím... podle mě čistě průměrná krimi záležitost, z řady vybočující jen díky výkonům obou hlavních představitelů a krátkého záběru rozmazané Evy Mendes. Že by příběh nějak odsejpal se říct nedá a záběr, kdy Denzel "v pohodě" řídí auto s prostřelenou zadnicí důvěryhodnosti taky nepřidal. U mě tři. Ani o chlup víc.

No, přátelé... co říci :) právě jsem to dokoukal a dojmy jsou značně rozporuplné. Simona Pegga mám rád, navíc mi neskutečnou radost udělala (dvoj)rolička Billa Baileyho... Rovněž jsem se k snímku snažil mít odstup s tím, že to přeci taková konina být opravdu a záměrně má...ale... protože je vždycky nějaké to ale... 121 minut? v momentě, kdy zbývalo padesát, říkal jsem si: proboha, to budou buď neuvěřitelně dlouhé titulky, nebo hodně málo hvězdiček v hodnocení... každopádně karta se obrátila, ve Stanfordu rozpoutalo peklo a konečně to začalo mít grády... každopádně na místních osmdesát procent to tedy rozhodně nemá. Alespoň tedy u mě ne. A je to škoda, protože potenciál tu byl.