PavelR

Velmi podprůměrná záležitost. Asi byl záměr autora vytvořit uměleckou komedii, ale realita zůstala záměru hodně vzdálená. Umění není natočit dlouhé záběry přírody ozvučené cikánskou hudbou, komedie není stokrát za hodinu zopakovat slovo pi.a, navíc takovým stylem, že divák po pár minutách už ví, co v příští replice Bolek řekne.

Dokonalá vizuální stránka filmu, téměř každý záběr na mě působil jako "živý obraz". Hudební složka je také nádherná - jiné přídavné jméno se snad v tomto případě ani nedá použít. Dějová linie sice není příliš rozvinutá, ale to u tohoto typu filmu ani nelze. Totálně by to narušilo pečlivě budovanou strukturu filmu.

Pasolini byl velmi zvláštní postavou italské kinematografie. Po válce se stal členem komunistické strany, odkud byl posléze vyloučen. Některé zdroje uvádí, že důvodem vyloučení byly jeho homosexuální sklony, jiné říkají, že důvodem byly jeho ultralevicové názory. Obě tyto vlastnosti se v tomto filmu projevily naplno. Film jsem do jisté míry bral jako velmi dobře natočenou ultralevicovou propagandu. Fašističtí představitelé moci - zkažení lidé z vyšší třídy, beztrestně uvězní obyčejné lidi a pochvalují si, jak se jim žije hezky a jak je dobře, že existuje třídní rozdělení. Samozřejmě jsou vylíčeni tak odporným způsobem, až má člověk touhu když říkají "bílá" říct "černá" a naopak.

Nejzajímavější a nejoriginálnější film, který vznikl po roce ´89 v ČR. Vizuálně fascinující.

Shlédnutím Království jsem našel svůj nejoblíbenější seriál a myslím, že jen tak něco ho z mého žebříčku nevytlačí. Alespoň první série byla naprosto úžasná. Škoda, že zůstalo jen u 8-mi dílů. 4. díl II. série končil zcela záměrně hodně otevřeně a přidal spíš nové otázky, než že bysme se dozvěděli, "jak to dopadlo". Lars von Trier si takhle záměrně připravoval půdu pro další pokračování. Jenže těsně předtím, než se mělo začít natáčet, zemřelo několik herců z hlavních rolí, mezi nimi i Ernst-Hugo Järegård alias Stig Helmer.

Melancholické černobílé plynutí divokým západem, za tónů elektrické kytary, se zabijáky v zádech a indiány všude okolo. Vynikající.

V hlavní roli sibiřská příroda. Lovec Děrsu Uzala po smrti své ženy a dětí na neštovice žije v tajze a přesouvá se tam, kde je zrovna zvěř. Náhodou potkává vojenský oddíl, jenž má za úkol zmapovat část neobydleného území. Protože jsou jeho znalosti pro výpravu neocenitelné, stává se jejím průvodcem. Konfrontace jeho pohledu na svět s pohledem ostatních vojáků působí více než zajímavě. Co všechno je podstatné a co naopak nemá vůbec smysl, když člověk žije v hluboké přírodě.

Čarodějnické procesy se staly záminkou pro zastrašení společnosti. A ještě lépe, pokud "čarodějnice" byly majetné, aby se dalo něco nahrabat. To se dělo za dob inkvizice a s malou obměnou i v době komunistů u moci. Změnilo se jen prostředí. Když se k tomu přidá vše, co má mít skvělý film - výborný scénář, herci, režijní vedení... vzniklo cosi nezapomenutelného.

Těžko popisovat, tohle se musí zažít, tedy vidět. Western plný násilí, protkán poetikou přátelství, přírody... Scéna umírání za zvuků Knocking on Heaven´s Door je nezapomenutelná.

Přestřelky propracované do nejhlubšího detailu, občas i docela napínavé, ale dokonalosti jako u Pat Garrett and Billy the Kid Sam Peckinpah nedosáhl.