Eterninox

Na svůj žánr překvapivě inteligentní a velmi sympatická romantika na pozadí tvorby toho nejpokleslejšího, čeho je kinematografie schopna. Základní příběhová kostra je bohužel celkem americky předvídatelná a všudypřítomné vulgarity občas působí trochu samoúčelně, ale díky povedenému scénáři a dialogům zdaleka ne tolik, jako v jiných "adolescentních" komediích. Největší devízou Zacka a Miri jsou nicméně právě ústřední postavy – Seth Rogen a Elizabeth Banks do svých rolí padnou skvěle, a jejich vzájemná chemie je bezmála perfektní – například jejich "postelová scéna“ je rozhodně jedna z nejvydařenějších, které jsem kdy ve filmu viděl. Pokud tedy člověka neodradí (nebo dokonce láká) těžce obscéní premisa a diskurz, jde o hodně pěknou, ač ne-příliš realistickou "rom-comovou" podívanou. 70%

Řím byl přinejmenším pro mě takovou malou kinematografickou revolucí - poprvé mohly být zásadní dějinné události zobrazené v plnější šíři díky štědrému časovému obdaření mnohadílného seriálu, aniž by byly výrazněji poznamenány omezeným rozpočtem televizní produkce. Pravda, rozpočet Říma nebyl nekonečný, a proto jsou ty dražší aspekty často znatelně uskromněny (symbolicky zobrazené nebo úplně přeskočené bitvy, desítky nebo stovky lidí kde by měly být tisíce atp.), nicméně díky výborné práci scénáristů, režisérů i herců může divák vnímat jak výpravné historické gravitas předkřesťanské velmoci, tak osobní rozměr příběhu pro jednotlivé postavy. O to větší je škoda, že tenhle skvost byl v půli druhé série zrušen, a tvůrci tedy museli trochu kostrbatě tak nějak všechno zakončit. Snad něco podobného nepotká nynějšího následníka Říma, Game of Thrones... 95%

Až na poměrně pěkně zachycený společensko-kulturní rozměr světa Dragon Age a místy působivé animace (například Pride Demon na konci) celkově dost mizerná fantasy. Příběh i postavy jsou silně schématické a dějoví aktéři často jednají i mluví naprosto nesmyslně a hloupě. Mě osobně také velmi iritovaly anime tropy navrstvené kolem hlavní hrdinky, jako její schopnost provádět nadlidské akrobatické kousky i v těžkém brnění, s přehledem přemáhat nestvůry, které by měly být schopné klestit armády a ničit města, a také její tendence vyrážet do bitvy bezvýhradně s odhalenými stehny. Celkově tedy Dawn of the Seeker možná potěší skalní fandy Dragon Age nebo teenagerského anime, ale málokoho jiného. 45%

Pro mě jeden z nejpůsobivějších filmů vůbec, a přes absenci téměř jakéhokoliv emočního vyděračství či grafické drastičnosti nejspíš nejdepresivnější a nejznepokojivější kinematografické dílo, jaké znám. Aronofskyho vypravěčská gradace, podpořená distinktivním střihovým tempem, skvělými hereckými výkony, unikátní kamerou a Mansellovou geniální hudbou, je naprosto strhující, a její vrcholná sekvence scén katarticky zničující. Mimo Fontánu a Černou Labuť (obojí ne náhodou také od Aronofskyho) je Requiem for a Dream jediným filmem, jehož titulky jsem poprvé shlédl s očima vytřeštnýma a bradou pokleslou, a který ve mě dokáže nadlouho zanechat hluboké dojmy i po mnoha dalších shlédnutích. 100%

Jako moderní reimaginace starého televizního šlágru to vůbec není špatné, ale jako film od Tima Burtona bohužel celkem zklamání. Burton se zřejmě snažil uctít předlohu nejen dlouhými předramatičtělými dialogy, ale i nadměrným množstvím vypravěčských linek pro jednotlivé postavy. Ty by sice mohly fungovat v mnohasetdílném seriálu, ale v rámci jediného celovečerního filmu vyznívají poněkud do ztracena a ve výsledku působí trochu bezpředmětně a samoúčelně. *** Co se nicméně podařilo výborně zachytit ve scénáři, režii i hereckých výkonech, je Barnabasova konfrontace s moderní dobou - momenty jako "Mephistopheles!" nebo "the ugliest woman..." se tuším budou hojně citovat. Kdyby film tedy více exponoval Barnabasovy vylomeniny a tolik se nesoustředil na výrazně méně zajímavé rodinné a romantické narativní oblouky, byl by jistě mnohem atraktivnější jak pro Burtonovy příznivce, tak pro dnešní diváctvo vůbec. 65%

Ač mi DKR nepřišel být takovou bombou jako předchozí díl, Nolan se svým temným rytířem stále mohutně boduje. Asi největší posun oproti fenomenální dvojce je v Batmanově protihráči. Ač se ke konci filmu situace velmi zajímavě zamotá, Bane samotný není zdaleka tak výrazným nebo charakteristickým záporasem jako Neesonův Ra's al Ghul nebo Ledgerův Joker. Jeho maska a mechanický hlas navíc zabraňují tomu, aby Tom Hardy jakkoliv využil bestiální potenciál, kterým mi vyrazil dech ve Warriorovi. *** Trochu paradoxně filmu škodí i Nolanův ohromný narativní rozmach. Velké množství postav se svými vlastními dějovými linkami, celý Gotham jako dějiště hlavní zápletky (namísto temných uliček a zákoutí jako v předešlých dílech), a k tomu ještě lehký exkurz do sociopolitické rétoriky a poněkud Inception-ovské audiovizuální symboliky - to všechnu rozhodně není vyloženě na obtíž, avšak ubírá filmu na tempu a poutavosti, aniž by to cokoliv měnilo na faktu, že jde o akční blockbuster. *** Hodně bodů u mě však získal konec, který mi svou zdařilostí a silou vehnal slzy do očí a velmi pěkně uzavřel celou trilogii, aniž by hatil možnost na ni nějak navázat. Potěšilo mě i množství vypravěčských fines jako realisticky "kočičí" charakter Catwoman nebo aluze k předešlým dílům skrze repliky a postavy. Očekávání splnil i tradičně brilantní Hans Zimmer. *** Vcelku tedy (především v rámci žánru) výborný kus filmařiny, který však sám sebe trochu podkopává svými ambicemi. 85%

Když v tom má prsty Joss Whedon, tak zřejmě funguje úplně všechno. Ač slasher/survival horror není mě nikterak blízkým žánrem, Cabin in the Woods je spíše jeho hravou dekonstrukcí, navíc vypravovanou tak, že divák do poslední chvíle v podstatě neví, nač se to vlastně dívá. Film tedy šikovně manipuluje nejen se žánrovými konvencemi ale i s diváckým očekáváním, a k tomu ještě kreativně využívá mytické metanarace. Je jen celkem škoda, že během konečného rozuzlení se do té doby velmi pěkně fungující narativa pod tíhou vší té pseudo-epičnosti v mnoha ohledech značně rozklíží. I tak ale jde o poměrně unikátní film, jehož shlédnutí bych určitě nepovažoval za ztrátu času. 65%

Cohen a spol už poněkolikáté vybalují vzorec provokatérské satiry založené na kulturních rozdílech, a i tentokrát to funguje více než dobře. Obdobně jako u Borata, Bruna i Aliho G je nicméně kvalita i trefnost humoru značně nekonzistentní. Zatímco některé scény a fóry (jako Wii Terrorist, vrtulníkový dialog nebo Aladeenovy proslovy) jsou opravdu skvostné, jiné jsou spíš než cokoliv jiného trapné. Například celá "masturbačně-romantická" příběhová linie na mě působila jako takové nutné (i celkem nudné) pojivo, které z Diktátora dělá film a ne jen sérii skečů. Celkově bych tedy hodnotil asi na úrovni s Boratem. 75%

Překvapivě sympatická cop-buddies komedie, plná pubertálních nekorektností, imaginativní akce i meta-filmového pomrkávání na diváka. Navíc ač ani jednoho z představitelů hlavní dvojky nijak zvlášť nemusím, do svých rolí padli velmi dobře, a dynamika mezi nimi také fungovala více než slušně. Třešničkou na dortu je pak asi nejlépe provedené wtf-cameo za posledních pár let. 80%

Lisbeth Salander for the win! Už po zhlédnutí švédské filmové adaptace Larssonovy knižní hitovky jsem si tuhle dost netradiční hrdinku velmi oblíbil, a měl jsem proto velká očekávání, jak si s ní poradí maestro Fincher. A jak asi napovídá počet hvězdiček, nebyl jsem vůbec zklamán. *** Z vypravěčského hlediska to snad ani lépe zvládnout nešlo. Ač má nová Girl with a Dragon Tattoo přes dvě a půl hodiny, těžko by se po audiovizuálně úžasných úvodních titulcích hledal jediný moment, který by se dal označit za slabý, zbytečný, nebo zápletku nerozvíjející. Díky Fincherově už tak nějak tradičně skvělé režii a neméně vydařenému střihu, kameře, i hereckým výkonům je navíc každá scéna poutavá a strhující. Ačkoliv jsem tedy měl už dvakrát zhlédnutou Oplevovu verzi a tudíž jsem více či méně věděl, jak to vlastně s příběhem je a co všechno se kolem toho stane, neměl ani americký remake sebemenší problém udržet mojí pozornost až do úplného konce. *** Ač jsem zatím knižní předlohu nečetl, měl jsem také pocit, že Fincherova verze rozsáhleji a komplexněji vykresluje jak postavy, tak svět a události příběhu, a jako divákovi mi tedy předává Larssonovu vizi o něco málo úplněji i šikovněji než první film. *** Snad jediná věc, která mi ve Fincherově adaptaci trochu neseděla, byl fakt, že ač všechny „švédské“ postavy mluví normální angličtinou (a tedy není snaha o nějakou „jazykovou věrnost“), Rooney Mara (která jinak hraje Lisbeth opravdu znamenitě) používá angličtinu cizojazyčně akcentovanou. To je nicméně vada na kráse dost nepatrná, a v mnoha ohledech vlastně činí její postavu jenom zajímavější. *** Poznámka pro sebe – musím si sehnat potrhané tričko „fuck you you fucking fuck“ :-) 90%