baronGrga

Lekce špatného vkusu aneb transvestita Divine, vajíčky posedlá matka žijící v dětské ohrádce, zločinný syn prznící drůbež, rudě a modře ochlupení Marbleovi, kteří unáší stopařky, nechávají je znásilnit a mimina prodávají bezdětným lezbám, aby mohli nakupovat drogy pro prvňáčky, řitní písnička a na závěr nějaké to psí lejno. Neskonale absurdní a bez špetky krasodušných ambicí. 80% úlet.

Jestliže pro mě dosud žánr giallo představoval slabší detektivku postrádající nějaké povšimnutí hodné prvky napětí, pak si zásluhou Lo Strano vizio della Signora Wardh musím, ovšem s potěšením, posypat hlavu popelem. Díky pochroumané mysli signory W., z níž vyvěrají nesmírně obrazově podmanivé vzpomínky a představy, se nám násilí před očima mění v manifest estetiky a tak jako odhalenou kůži paní Wardhové skrápí déšť zářících střepů, skrápí i mysl divákovu záplava příjemného mrazení dokreslená geniální hudbou Nory Orlandi. Škoda jen trochu natahovaného konce, který by se dle mého vkusu dal o mnohé zkrátit. 80%

Na první pohled dějově naprosto nezvládnutý, lezbickou erotikou líznutý horor, který toho kromě pěkného vizuálního zážitku mnoho neposkytl. Na pohled druhý velká symbolická plavba po oceánu, v němž se o sebe bijí vlny křesťanské, vlny nekřesťanské, zpěněné pohanstvím a satanismem, a kolmo na ně narážející vlny věděcké, kdy jeden nestačí otáčet dalekohledem, aby všechnu tu symboliku pojal (nepřehlédnutelné hábity řeholnic podobné obvazům pro malomocné s bonusovou červenou batikou od pasu dolů, obsazení role satyra a vědce jednou osobou apod.). Sečteno podtrženo, Moctezuma měl věnovat více péče příběhu a dialogům, protože hledat ve filmu, zda v něm náhodou není ukryto víc, je prostě z principu špatně. 50% (v něčem velmi dobře, jinde ohromně odfláknuté)

Tak já jsem na rozpacích. Pan Lovecraft si jde na počátku třicátých let počíst v Necronomiconu k mnichům s piercingem v nose. Na základě četby jsme svědky tří příběhů zasazených o několik desetiletí vpřed do éry pánských polodlouhých střihů a volných blůzek, v nichž narážíme na lepkavé kreatůry, matrjoškové variace odumírajících vědců či na zhmotnělé úsloví "vidět někomu do hlavy". Čtvrtý příběh samotného pana HPL na návštěvě u mnichů pak oplývá nadmíru překotným finálem, které každým coulem vyvolává otázku "proboha proč a jak?!". Celkově, bohužel, horší průměr. 45%

Obrovské překvapení. Prom Night II nepatří mezi hororová béčka. Pravda, v mnohém připomíná to, co už dříve u diváků bodovalo, ale spíš to vidím jako poctu než jako vykrádání, už jen vzhledem k tomu, jaká příjmení tu postavy z příběhu nosí: Carpenter, Craven, Romero... Způsob, jakým o sobě dává Mary Lou vědět, je originální a navíc řemeslně perfektně zvládnutý (viz frkající krvelačný houpací koník nebo tabulová koupel). Děj se nikde moc nezdržuje, a tak lze s radostí sledovat tajfun jménem Mary Lou, kterak si přes převlékárny, zpovědnice i taneční parket nelítostně razí cestu za svou korunkou. 75%

Aja měl pár nápadů a ani s jedním neudělal krok vedle. Ať už jde o úpravy (aneb z pouštního indiána radioaktivním mužem) nebo nové nápady (závěrečné bloudění pokusnou vesničkou plnou figurín a další havěti), posunulo to původní sedmdesátkový originál kupředu. Pořád tu ale chybí taková ta přidaná hodnota ve formě mravenčení v žaludku, proto nemohu s hvězdami výš. 65%

Můj tajný tip, že Cravenova verze (v porovnání s remakem) bude možná trochu pokulhávat co do děsivosti zlosynů, ale že naopak na poli budování napětí a celkové atmosféry sfoukne Ajovu verzi jako pražený chuchvalec trávy z nevadské jednoproudovky, vyšel napůl. Zlosyni to skutečně s tím pouštěním hrůzy nijak nepřehánějí (pošahaní indiáni), bohužel známky napětí tu mizí pod tíhou špatných hereckých výkonů. 50%

Po prologu, první historce a části druhé historky bylo nasnadě, že tohle se prostě normálně dokoukat nedá, a to nejen kvůli na ***** kameře, ale zejména nulovému příběhu. Můj recept na V/H/S: zhlédnout první cca 3 minuty, tisknout opakovaně Alt+šipka do té doby, než se objeví známky akce (někdo se markantněji pohne), dokoukat závěr historky, počkat na první tři minuty dalšího příběhu etc. etc. "Odpad" téměř neuděluji, ale tohle se vážně nedalo.

Novodobá Carrie se nesnaží překvapit. Kopírováním celých replik i záběrů dává jasně najevo, odkud se vzal mustr, a novátorství se dopouští nanejvýš zasazením do současnosti (iPhony, facebook, kozačky v létě apod.) a pro mě velmi nešťastným "převychováním" Carrie, která nejenže namísto strnulého pohledu uvádí předměty v pohyb křečovitým šermováním rukama, ale která je, spíš než uťáplou, labilní kuňkou, skrytou rebelkou, která moc dobře ví, co chce. Dalším neštěstím je, že remake nemá oproti sedmdesátkové verzi žádnou atmosféru a zatímco De Palma nad svou Carrie rozprášil váček s kořením rozličných chutí a barev, Peirce měla po ruce patrně jen rozdělanou flašku od Magi. A pak to celé zkrátka a jednoduše zazdil ten konec, který, pravda, od původní verze tak trochu odbočil... ale kam?! 45%

Velmi milé překvapení vzhledem k průměrnému hodnocení zde i na IMDb. Kdo má rád duchařiny a očekává od tohoto Westova díla zažehnání žízně po děsivých chimérách v prostěradle, pak by rozhodně měl The Innkeepers vynechat. Ústředními hrdiny jsou sice lační lovci duchařských nahrávek, ale West se rozhodl (přesně jak se mi to líbí), že se vydá cestou lidové pranostiky, že méně je někdy více, a až na naprosté výjimky za celý film ducha aby pohledal. SPOILER: A to doslova a záměrně. 80%