Jacques1

Jacksonův Hobit je prozatím spíše zklamáním a neúspěšnou snahou navázat na předchozí trilogii. Opravdu jsem nepochopil proč do pohádkově laděné hlavní linie vkládá Jackson trapné, zpomalené a kýčové hrdinské retrospektivy. A byť se Jackson chtěl vyvarovat toho, aby tyto momenty působily rušivě a použil osvědčenou retrospektivní metodu Járy Cimrmana "Víte, to bylo tak..." spojenou pokaždé z dramatickým detailem obličeje jedné z postav, neuspěl. Při každém detailnějším záběru jsem se pak chvěl hrůzou jaká přehlídka trapnosti, velkohubosti a přehrávané dojemnosti mě zase čeká. A ještě jeden moment bych rád zmínil. Fakt, že spousta scén je identických se scénami z Pána Prstenů mi vadila ještě o něco více. Zase je tu hon na pláních u Roklynky, jen místo koní jsou to vrci, zase padá lavina na úzké skalní cestě, jen ne sněhová, následuje přeskakování z můstku na můstek jako v Morii, setkání Gandalfa se skřetím králem na mostě v dolech kopíruje Balroga, Gandalf zase něco šeptá můře. To vše působí dojmem narychlo uvařeného guláše z toho, co už jsme viděli. Jacksonův Hobit tak působí odfláklým dojmem, jakoby by Hobit byl jen horším remakem Pána Prstenů, parodií na sebe sama. Nebýt vtipného scénáře a kvalitního jazyka knižní předlohy, zřítil by se Hobit na samé dno trpasličích dolů. Prozatím bez hodnocení, ještě nám do celku zbývá kus cesty, nicméně se jedná o horší ***.

Nostalgická vzpomínka na klasické akční filmy z 80. let. Uvidíte a uslyšíte všechno, co už jste viděli a slyšeli a měli tak rádi. Zavzpomínáte na půlnoční bdění před televizí, když u nás poprvé běžel Terminátor, Rambo apod. A všechny tyto hřejívé vzpomínky dostanete v mnohem milejším a vtipnějším balení než v případě jedničky.

Jednomu zemřela žena a hledá cestu ke svým dcerám, druhý falešně obvinil svou přítelkyní z nevěry a ta jej opouští. Zároveň mají pár hodin na to, aby zastavili masivní vlak plný toxického odpadu, který se řítí do obydlené oblasti. Vynikající film na večer s přítelkyní.

Po čtyřech pokračováních by člověk čekal, že na zemi už nezbylo nic než Milla a zombie. Přesto Umbrella nadále pokračuje v testování t-viru pro vojencké účely, pro již neexistující vlády a země proti neexistujícím vládám a zemím. Navíc to vše v přísně utajené laboratoři, aby nic neproniklo na povrch, kde už tři díly jede experiment ve velkém měřítku. Zlý padouch s posledního dílu obrátil a snaží se pro změnu lidstvo zachránit, protože by mohlo vyhynout. Po páté tedy to samé a stejně přitažené za vlasy. To by ani tak nevadilo, každá záminka je přeci dobrá pro relaxační shlédnutí něčeho akčního. Podivná nesmyslnost se ale bohužel nedrží jen startovacího rozvržení příběhu, ale celého filmu. Postavy tak tráví většinu času nikoli akcí, střelbou, kung-fu, ale ujasňováním situace, ve které se nacházejí, aby nás ujistili, že nejsme na nějakém ošklivém tripu, ale v kině. Na akci tak zbývá dost málo a i to málo dovedl Anderson zničit tím, že snad každou akční scénu snímá zpomaleně. Žádná estetická podívaná a la Matrix se ale nekoná, Mille prostě její kung-fu nevěřím. Co se Matrixu týče není jedinou vykradenou inspirací, najdete tu i Aliens, Shining a hudbu z Psycha, vše použito zcela náhodně bez ladu a skladu jen pro ten pocit, že už jsme to někde viděli. Hrůza vrcholí hereckými výkony, které jsou stejně kožené jako oblečky hlavních postav.

Zrůdnost, která pochlebuje současné adolescetní společnosti tím nejhorším způsobem, protože jí dává dojem sofistikované zábavy. Autorka námětu tu podbízí primitivními přirovnáními a la Řím pocit intelektuální výlučnosti a kritiku současných televizních show a konzumní společnosti. Nicméně Hunger games jsou vůči současným teenagerům stejně podbízivé a stejně je zneužívají jako jakákoli jiná Tv show. V divákovi ale pěstují iluzi kritického odstupu aniž by jej skutečně nabízely. S pocitem vystoupení z masy publika, které se směje na povel si divák ani nevšimne, že stále sedí tomtéž místě, že odnikud nevystoupil, naopak byl ještě pevněji usazen. Je mi upřímě líto filmařů a režiséra, kteří odvedli na Hunger Games nadprůměrnou práci, herců, kteří museli hrát charaktery tak ploché, že už se ani nejednalo o charaktery a vůbec všech, jejichž řemeslo bylo ve filmovém obrazu vidět.Jdu si teď vyrobit panenku Suzanne Collins a ztrestám ji četbou kvalitní literatury.

Nolanův Batman je pro mě vynikajícím návratem žánru filmu noir. Zatímco v 50. americkou deziluzi představovala postavaosmělého soukromého detektiva, který, byť má poněkud nevybíravé postupy, stojí na straně spravedlnosti a obyčejných lidí proti zkorumpovanému systému a boháčů, kteří si kupují spravedlnost, tak my dnes máme Nolanova Batmana. Batman Begins je vynikající detektivka, s noirovou poetikou. Najdeme tu krásnou ženu, zahořklého hlavního hrdinu, který se straní společnosti, zkorumpované policisty , byznysmeny mafiány, kteří to vše řídí. Noirovou poetiku dokresluje ještě steampunková atmosféra Gothamcity. Vynikající.

Sukurovi se podařil nebývalý kousek a to vtěstnat do příběhu Fausta a Markétky Fausta téměř celého. Vtipně tak propojili obě části a s citem použil dialogy předlohy tak, aby sloužili jeho vlastní dramatizaci. Celkový snový charakter filmu dokresluje barevná akcentace zelených odstíů, protažení obazu, dlouhé záběry na pozadí těchto kulis, zobrazujících snovost a zároveň špinavost, se odehrává rychlá dialogická akce Fausta s Mefistem. Anton Adasinsky v roli majtele zastavárny, která nezatavuje jen věci, ale i lidské duše exceluje. Navzdory kvalitní řemeslné práci a dobrým nápadům a inovativnosti v rámci klasického tématu se vytratil apel, který se ve Faustovské legendě obrací na každého člověka jao člověka.Sokurovova práce tak vyznívá naprázdno.

Parodická blaxploitation s ratingem "X" nejen díky velkému objemu poprsí ženskýh hrdinek. Nahota, drsný humor zdůrazňující černošské přednosti, důmbořící sex, černošské kung-fu, zakomplexovaní běloši. Kromě drsňáckých dialogů a hrdinů(Dolemite), kteří se staly předlohou pro další slavnou parodii tohoto žánru "Black Dynamite" se dočkáme i zcela inovativních režiséských postupů v podobě "instatn replay" a zychlených bojových scén, kterými Roquemore zakrýval fakt, že jeho herci neumí ani zatnout pěst. Zábava na celý večer!

Blacula odsouzený k věčnému hledání a ztrácení své lásky a svobody reprezentuje tragické postavení a věčně neúspěšný boj černých o rovnost s bílímy, kteří jsou původci jejich tragického osudu. Tato věčná vina bílých je symbolizována hrabětem Draculou, který uvrhá černošského prince bojujícího za svobodu černých otroků upírské prokletí. Dojemný klasický příběh vycházející z dramatičnosti a tragičnosti Shakespearovských postav. Filmový jazyk Crainova filmu je viditelně ovlivněn ČERNO bílou estetikou německého expresionismu stejně jako herecké výkony a speciální efekty.Blaculova postava je tak jednou z nejtragičtějších postav boje černého muže za svobodu a rovnost.

Od jedničky Shaft trochu víc zčernal, ale pořád je to spíš kafe se smetanou než pořádný černý espresso.