gicous

Není těžké pochopit, proč tenhle film v kinech propadnul. Podobné řachandy se točily kdysi dávno, když svalovci jako Sly nebo Arnold přitáhli do kin diváky na sílu své kultovní aury. Dneska se chodí na marvelovky a film bez CGI efektu nemá šanci na úspěch. Bullet to the Head je podobně jako Konečná klasická oldschool akční jízda vsázející tentokrát na suše hláskujícího Stalloneho v hlavní roli. Zkušený Walter Hill nic nepokazil a v někdy až televizním aranžmá nechal Sly excelovat v jeho silných stránkách. Jelikož mám jeho fotku v profilu, je jasné že mé hodnocení je předpojaté a vůbec ne objektivní. Bullet to the Head je určena pouze a jen pro příznivce Stalloneho, který tady vzpomíná na staré zlaté časy. Ti ostatní zřejmě sáhnou po trochu pokročilejší akční zábavě. P.S. Jednu mezi oči by zasloužil distributor za takhle zmrvený název.

Pradávná legenda z anglických luhů a hajů tady ožívá v moderním americkém stylu plném perfektních CGI efektů uzurpujícím si veškerou divakovu pozornost. Ty tentokrát stvořily digitální obry obdařené nicotným intelektem, jenž nahrazují nezdolným apetitem po lidském mase. Nejvíce jim chutná syrové, v případě možností zapečené v těstě. Mimochodem kulinářská návštěva obří kuchyně stojí fakt za to a je nezapomenutelná. Vše vrcholí obří bitvou na závěr, kterou osvědčený hitmaker Singer zvládnul s jistotou sobě vlastní. Jack a obři je výborná fantasy pohádka, která potěší velké i ty menší. Dobrou chuť!

Po několika hodinách přemýšlení o smyslu celého příběhu jsem to vzdal a uznal jsem svoji prohru. Nechápu motivy jednání minimálně dvou hlavních postav nového Star Treku. Trojice scénáristu mě umořila k smrti. Pravda je, že děj za moc nestojí. A proč se to vlastně jmenuje Do temnoty když to vůbec není temné? Tolik o ději a názvu. Na Abramsovi se mi vždycky líbilo, jak dokázal zkombinovat dynamické akční scény s emocionálně silnými chvilkami. V novém Star Treku je pro mě největší zklamání právě gradace příběhu společně s akčními momenty. Tedy to čím se mohly pyšnit všechny blockbustery, které dosud natočil. Nový Star Trek neobsahuje žádnou strhující akci, jako byl v prvním díle např. seskok na vrták. Akce tam je dost, o tom žádných pochyb, ale chybí mi v nich taková ta dětská hravost a lehkost, se kterou je dokázal natočit v prvním díle. Naopak přestávky mezi akcí jsou emocionálně silné. Přátelství Kirka a Spoka dokáže stále utáhnout celý film. Smál jsem, když to režisér chtěl. Cítil jsem lítost, když v závěru podstupuje přátelství Kirka a Spoka velice obtížnou zkoušku. Dialogy a jednotlivé hlášky odsýpají hercům od úst jedná báseň, takže je radost sledost jednotlivé konfrontace. Při hodnocení jsem rozpačitý. Na jedné straně zklamání z vybičovaného očekávání. Na druhé straně Do temnoty není vyložená prohra. Takže střílím někde mezi čtyři mínus nebo tři plus.

Škoda, že se děj lomí na válečnou část a na linii, která se odehrává doma v Americe, protože válečné momenty mají svoji sílu. Zatímco domácí dobrodružství je až příliš sentimentální a nudné. V tomto ohledu se mi určitě více líbily Dopisy z Iwo Jimy.

Pár dní v životě (ne)dobrovolného atentátníka, aneb jak promarnit slibnou premisu a příběh. Film se neumí a nebo možná nechce rozhodnout, na kterou znepřátelenou stranu se přidat. V mých očích se tato nejednoznačnost filmu hrubě nevyplácí především směrem k dvojici hlavních hrdinů. V jednu chvíli se chtějí obětovat, aby o pár minut později zaujali pacifistické stanovisko. Vzhledem k nejasnému poselství filmu a naprosto nezajimavým postavám je z toho pouze průměrný film.

Spousta upřímných a pravdivých dialogů o manželství vyřčených ústy třech výborných herců. Hope Springs vyjevuje ve své ryzí podstatě pravdu o manželském svazku a tou jest, že je to někdy až neskutečně těžká práce udržet vztah dvou lidí neustále v chodu. Je to film intimní, nekomediální a pro mně lehce depresivní, ale neustále velice otevřený, odvážný a upřímný. Myslím, že se vám bude líbit v závislosti na vašem věku a délce manželství. Pro ty starší může sloužit jako nástroj účinné sebereflexe. Naopak pro ty mladší jako návod, čeho se vyvarovat a nebo ještě hůře proč do manželství vůbec nevstupovat.

Výrazná vizuální stránka filmu je vydatně přiživena plejádou netradičních ale o to zajimavých postav. Naprosto jsem ale nepochopil složitou cestu hlaního hrdiny za pomstou. Stejně tak jsem se ztrácel v samotném příběhu.

Film, který není ani tak o válce jako spíše o kamarádství dvou mladých kluků, kteří se rozhodli odejít do války. Gallipoli tedy sleduje jejich strastiplnou cestu za v jejich očích klukovským dobrodružstvím. Nepostřehnul jsem příliš mnoho protiválečných náznaků, protože válka příjde až v úplném závěru. Jedině tady je vidět její nesmyslnost, primitivnost a hrůza. Nicméně není toho o nic více než v jiných víceméně průměrných válečných snímcích.

Zpočátku se mi to zdálo až příliš moc na jeden film. Vztahové drama o nevěře, do kterého se kombinují vedlejší dějové linie obsahující psychické strádání postavy Noaha Emmericha a také životní boj sexualního devianta v podání strhujícího J.E.Haleyho. Nakonec ale všechny dějové linky dospěly do celkem uspokojivého závěru. Od plného hodnocení mě odradila celková emocionální prázdnota, která ve filmu panovala. Vzhledem ke kvalitám herců a samotného režiséra Todda Fielda se muselo jednat o záměr.

John McClane klesnul na samé dno. Ve srovnání s tímhle je čtyřka mistrovský kousek. Jedno je ale na tomhle pokračování pozitivní, zřejmě chystaná šestka horší jak tohle být nemůže.