gicous

Bay využívá stejné přednosti a výhody zvoleného obrazového formátu jako např. Záhada Blair Witch nebo Patrola. Díky tomu jsem měl mnohem tíživější a nepřijemnější pocit čehosi hrozivého, co se skrývá hluboko pod vodou a čeká na pravý okamžik, kdy zaútočí na lidi a doslova je sežere zevnitř. Je to něco mezi dokumentem popisujícím ničení přírody kolem nás a hororem dostatečně znepokojivým, aby vám při každém otočení kohoutku neprobleskla hlavou myšlenka na hnusného parazita prohánějícího se městečkem Chesapeake. Bay určitě není pro každého. Pro hororové fanoušky bude asi příliš dokumentaristický a pro dokumentaristy zase až moc hororový. Každopádně je to profesionálně odvedená režijní a střihačská práce, která má díky své krátké stopáži dostatečné tempo, aby udržela pozornost nás nehororových nedokumentaristů.

Několikrát ohraný námět o psychologovi, který se stane obětí své vlastní pacientky, tentokrát nedokázal zachránit ani žánrovy světoběžník, jakým je Steven Soderbergh. Provařenému příběhu nevdechnul žádný svěží vítr, tak jak se mu to podařilo např. u Zkratu nebo Bez kalhot. Spíše ustrnul kdesi v bezvětří na širém moři bez naděje na záchranu. Jediné co si budu pamatovat bude lesbická momentka a vcelku slušné herecké výkony.

Kladl jsem si otázku, jestli Zack Snyder dokáže krotit své vizuální choutky a nechá dýchat samotný příběh a postavy. Na jedné straně triumfy v podobě Úsvitu mrtvých a Strážců, na druhé straně prázdné vizuální smrště 300 a Sucker Punch. Po dvou a půl hodinách můžu s radostí konstatovat, že Muž z oceli se může směle přiřadit k první skupině a já ho bez váhání řadím mezi nejlepší komiksové adaptace všech dob. Warneři se rozhodli jít temnější cestou, která není zřejmě tak zábavná, ironická a vtipná jako ta, jenž si zvolili tvůrci od Marvelu. Je ale daleko více emocionálnější, myšlenkově hlubší a postavově zajímavější. Muž z oceli představuje dokonalou přehlidku triků a akce, které jsou formou flasbacků spojeny do temně laděného příběhu o zrodě snad nejikoničtější komiksové postavy. Díky tomuto posunu je Superman mnohem přístupnější současnému publiku, které soudě podle tržeb na tuto změnu patřičně zareagovalo. Nový Superman v sobě spojuje vizuálně originální a strhující podivanou s přiběhově a myšlenkově propracovanými prvky, které byly ozdobou posledních dvou Temných rytířů. Co by ale toto všechno bylo bez postav, které jsou vstupními dveřmi do této úžasné podívané. Od první až do poslední minuty jsem byl naprosto pohlcen jejich hrdinstvím, pochyby, láskou, rozpory, smutkem a zlem. Herci bez debat vynikající. Hvězdy jako Crowe a Costner ve vedlejších rolích a Shannon s Antje Traue jako hlavní zaporací naprosto excelují. Cavill je pro roli Supermana šťastnou volbou a společná chemie s krásnou Amy Adams funguje na výbornou. Samostatnou kapitolou je hudba Hanse Zimmera, která vás strhne i se sedačkou a popcornem. Muž z oceli je razantní odpovědí na úspěchy Marvelu a jejich Avengers. Společně s Batmanem jsou jejich temné příběhy jedinou alternativou k čisté marvelacké zábavě.. Přichází válka hrdinů a já jako divák můžu jenom zvolat: "Konečně".

Puncture ma v rukávě dvě esa. Tím prvním je silné ústřední téma o vlivu nadnárodních společností na veškerý život kolem nás. Žijeme v prostředí, kde se z peněz, bohatství, korupce a touhy po moci staly synonyma úspěšnosti, jimiž se mezi sebou honosí hrstka bohatých třímající v rukou skutečnou moc nad životy. Zbývající "nevolníci" žijí podle pravidel, jenž si těch pár vyvolených určilo skrze politiky. Jsou ve vedení jednotlivých zemí vůbec ještě lidé, které si volíme v řádných volbách nebo se již jedná o skrytou diktatůru několika mocných, jenž si jen předávají žezlo moci z leva do prava. Ne že by Puncture otevírál toto téma až tak široce. Pouze se letmo dotýká oněch ožehavým věcí a nabízí vnímavějším divákům prostor pro jejich další přemýšlení o těchto problémech dnešní doby. Podle mě to je přece jedna ze základních úloh filmu - naťuknout diváka a nechat ho o daných věcem přemýšlet do hloubky. Druhým esem je suverenní Chris Evans bojující se svou drogovou závislostí. Na jedné straně ho drogy drží v chodu, na straně druhé ho ničí. Není to ideální hrdina, se kterým bych se dokázal nějak zvláště identifikovat, ale zároveň to není ani nějaký nadutý bílý límeček jako stvořený pro opovržení. Puncture je skromný malý film o velkých a důležitých problémech, které se dotýkají každého z nás. Možná skrytě a proto to mnozí z nás nevnímají až tak palčivě.

Jediné tři jména, která v dnešním Hollywoodu nesou punc té nejvyšší blockbusterové kvality: Cameron, Nolan, Marvel. Dosud nezklamaly a zbožně doufám, že nikdy nezklamou. Iron Man 3 potvrzuje hvězdný status studia Marvel. Pod taktovkou mistra scénaristy vzniknul další dokonalý letní komiksový hit, který přesně zapadá do marvelovského vesmíru. Je plný úžasných hrdinů pohybujících se v nepříliš temných vodách komiksového světa, jenž je naplněný dechberoucími příběhy a mořem zábavy. I přesto se Iron Man 3 trochu liší od ostatních. Hlavní změna přišla v podobě Shane Blacka, který v minulosti dotvořil žánr akční buddy movie k dokonalosti. Pod jeho rukama se postavy stávají skutečnými lidmi. Dialogy jsou zábavné plné ironie a humoru. Příběh se mění v tepající kus hmoty, nakonec dotvořený do perfektně padnoucího tvaru. Akční scény jsou strhující. Konkrétně po záchraně lidí z padajícího letadla jsem měl chuť vyskočit ze sedačky a aplaudovat ve stoje. Ve filmu jich není příliš moc, ale jejich absenci bohatě vynahradí spousta jiných atrakcí - Mandarin, Gwyneth Paltrow, buddy-momenty Tonyho Starka a jeho dětského pomocníka, samotný Robert Downey a jeho nové hračičky. Iron Man 3 posunuje hranice filmových komiksů made in Marvel o další kousek dále. Dává mu hlubší psychologický rozměr a velice umně ho kombinuje s tím nejlepším, co dosud od tohoto zázraku jménem Marvel vzniklo.

Roberto Rodriguez na steroidech. Vtipy, akce, nápady. Žádný příběh, žádné postavy.

Akční sleva - koupíte jeden film a dostanete v něm zabalené tři. Jako všechny akční slevy, ale nečekejte kdovíjakou pecku. Každý z nich ma necelou hodinu. V tom prvním uvidíte šileně potetovaného Ryana Goslinga. Ty kerky vypadají, jako že je maloval nějaký vyšinutý blázen. K tomu sestřih ala kastrol. Ve druhém budete sledovat Bradleyho Coopera v roli policajta bojujícího s korupci. Tam, kde jiné filmy popisují podobný boj přes dvě hodiny, tu si Derek Clanfrance vystačí s třemi desitkami minut. Šup, šup a ti špatní jdou za katr. Třetí příběh by měl uzavírat celý film. Místo toho ústí do ničeho. Kdyby skončil aspoň mezi těmi borovicemi, udělal by lépe. Za borovicovým hájem je nesmírně rozporuplný film. Zároveň by chtěl popsat nesmírně mnoho témat a situací a v tom stejném okamžiku se nesoustředí na žádné z nich. Jen klouže po povrchu. Lítá z květu na květ, aniž by opravdu posbíral sladký nektar, který se skrývá uprostřed. K tomu naprosto selhává casting. Hrozně přestylizovaný Gosling hrající nejlépe, když má na hlavě helmu, špatná Mendes a nechtěně směšný Cooper. Tohle je velké zklamání.

Spíše bych to pojmenoval děvkař vs manžel. Třetí poločas se totiž neustále točí v začarovaném kruhu, kdy se hlavní hrdina napravuje, aby se o pár desitek minut později znovu spustil s nějakou jinou ženskou. Z rodiného dramatu o souboji s rakovinou, tak vzniklo drama o radostech a slastech jednoho záletníka. Drama nezajimavé a nudné. Vzhledem k vážnosti situace, jenž se film snaží popisovat, jsem si ve třetím poločase s nepříjemnosti v srdci říkal, ať už to proboha všechno skončí.

Pouliční přestřelka, která se vryje do paměti jako jedna z nejlepších od doby Nelitostného souboje, kdy se v LA proháněli De Niro a Pacino. Honičky s auty ve stylu Johna Frankenheimera, kde dominuje kamera a střih. Drsnost a brutalita, která si v ničem nezadá s těmi nejdrsnějšími policejními školami ve Francii nebo v Americe. Všechno podpořeno dokonale napsanými postavami a vztahy mezi nimi. Tahle britská kriminálka je skvělý žánrový kousek se skvělými herci v hlavních rolích a atmosférou tak hutnou, že by se dala doslova krájet. Jeden z nejlepších čistokrevných akčních thrillerů, co jsem v poslední době viděl.

Když už se zdá, že Divide dosáhnul svého nejzaššího maxima v zobrazení přeměny civilizované lidské bytosti ve sprosté a nesoucitné zvíře, tak to vždycky vezme ještě o jeden stupínek výše. Je hrozné pozorovat, čeho jsou lidé schopni jeden na druhém, pokud jsou dohnání k zápasu o holý život. Veškeré civilizované návyky, které jsou nám od malička vtloukány do hlavy, zmizí jako pára nad hrncem a zůstanou pouze čisté instinkty, jenž nám zůstávají z dob, kdy byl člověk ještě zvíře. Tím nejzákladnějším je touha přežít za každou cenu. Přeměna jednotlivých postav na jedné straně v trosky na na straně druhé v monstra je skvěle zahraná a herci si zaslouží skutečnou pochvalu. Čím více se film blíží ke konci, tím intenzivnější pocity jejich herectví vyvolává. Oceňuju také velice depresivní závěr filmu. V žádném případě nekazí celkové vyznění snímku. Divide je drsné psychologické sci-fi drama pro silné žaludky.