carl.oesch

Jelikož bytostně nesnáším Rázlovou, díl se mi líbil. Hláška, jak se tady krade zrovna od ní seděla, stejně jako ta nadřazenost podvodnice, která si myslela, že nad ní není a může všechno. Líto mně nebylo ani tak vraha, ale jeho matky...ale kdyby vás nebo někoho vašeho blízkého zabil podobný blázen, stejně byste ho k smrti nenáviděli...holt nejsme ti správní havloidní humanisté, ale obyčejní lidé, kteří si leckdy s obavami připustí, že tohle by se mohlo stát i mně...

Zase nějak tak obyčejný, až čapkovský příběh...

Nebylo to špatné. Ta rafinovanost Simony Postlerové byla zajímavá. Jenom asi nedomyslela, že jí udělají ve špitálu odběry a zjistí, jak to opravdu bylo s těmi léky. Ale promyšlené to měla dobře. Kdyby to dopadlo, sebrali by jí řidičák (pokud se tak už nestalo) a za nějaký ne dlouhý čas v psychiatrické léčebně by byla zase doma...

Bohužel, takhle to většinou vypadá ve skutečnosti. Žádná spiknutí, dramata, thrillery, ale obyčejné motivace a  - náhody. Špatné i dobré. Rozhodně lepší, než přespekulované zápletky s šílenými zvraty, skandinávsky "temnými" pseudopsychoanalatickými momenty. Když to i na základě tohoto dílu celkově porovnám s třeba kriminálkami ČT, tak rozhodně mnohem lepší než ty případy Matáska a Preisse, daleko lepší než Kriminálka Plzeňa lepší i než České Budějovice. A to nemluvím o monstrozním projektu v koprodukci ČR/PL/UA Prinicp slasti. Detektivka je "jenom" zábava a jak vidno, také pro některé místní "honajzy", aby tady vyblili svoji genialitu a předvedli, jací jsou geniální pašáci...ve skutečnosti zakomplexovaní jedinci, kteří si léčí svoje problémy a vědomí naprosté bezvýznamnosti malosti. Tady je to, jak píše rakovník, pohodička včetně té legrační pointy na konci, kdy vám vrtá hlavou, jestli pan architekt prachy odevzdal a nebo ne...minulý týdem jsme viděl po dlouhé době Pěsti ve tmě, jedno z nejlepších retro filmů, které u nás byly natočeny. Jsem rád, že se jejich režisér po všech těch trapárnách typu Meixnera a Dagmary přece jenom zvedl nahoru tímhle podle mě povedeným seriálem.

Jak může mít tenhle film 70% ratingu nechápu. Jak sem napsal drslw - bondovka bez Bonda (viz ta závěrečná scéna), Atron a nakonec nejobšírněji kubilov. Obvzlášť se mi líbil ten výraz papunedeklová bondovka...trapné a tendenční jako sovětské válečné filmy a ze skutečnosti to má maximálně tak fakt, že Peenemunde bylo skutečně nekolikrát bombardováno. Ve skutečnosti je zajímavé, proč nesestřelitelné V2 lítaly nad Londýn (a taky Brusel) ještě po invazi a díky tomu obvzlášť směšně působí na konci onen Churchill, který prohlásí, že akce byla stoprocentně úspěšná, Anglie už není ohrožena a řídícího důstojníka ihned jmenuje ministrem pro výstavbu...svého času jsem za nejhorší válečný film pokládal Bitvu v Ardenách, blahopřeji jí, opustila konečně poslední místo na mém osobním žebříčku, protože tam ty nesymysly byly alespoň filmového charakteru. Pokud by to náhodou někoho zajímalo, doporučuji kapitolu o odboji na konci knihy Válka začala v Polsku. Kdyby někdo zfilmoval podle skutečnosti, jak se Britové dostali k informacím o vývoji německých raket a jak získali skoro neporušenou raketu, kterou zajistili rovněž Poláci (nekomunistický podzemní odboj Zemská armáda), vzniklo by drama daleko lepší, dynamičtější a hlavně reálné. Tohle je jako když srovnám filmy Pearl Harbour a Midway...druhý překvapivě vynikající, kopírující skutečnost a první totální padesátková hollywoodská sračka.

Zas tak hrozné to není. Na druhou stranu, všichni známe Krok za krokem a tohle je prý podle španělské předlohy. Možná ty charaktery i profese rodičů jsou torchu jiné, ale jinak je to oproti Krok za krokem s více vedlejšími postavami a méně "didaktické". Koukat se na to dá, zas takový propadák to není. Z herců mi sice někteří vadí (Bareš, Boudová, ale hlavně celoživotní spratek Jakub Prachař), vlastně si tam lízla skoro celá Prachařovic rodina. Ale Vágnerka byla vždycky prima a je to komplexní herečka, která patří k těm, kdo dokáží steujně dobře zahrát v drastické detektivce, jako v komedii. A to se cení. Možná je to tím, že sama ukazuje, že se nebere zas tak vážně, jako nekteré "star" typu Áňy Proletářky a jejích družek. Za mě tři a bez problémů. Pochybuji, že někdy odpoledne by měl člověk náladu na "hlubokomyslná, analyticko-aktivistická" díla nebo fejkojidní a manipulativní dokumenty...

Z filmového hlediska velmi průměrné, z hereckého lehce podprůměrné. Proč byl vlastně natočen tenhle film? Aby v němčině zopakoval to, co  Frank Pierson podal dokonale ve snímku Konference va Wannsee v roce 2001. Co tenhle film přinesl jiného a nebo nového? Hochmair vypadal jako playboy, jeden z vysoce výkonných ssáků by se hodil do role Paula Orgozowa, pkud by Němci chtěli natočit něco skutečně nového - třeba životní příběh Paula Heussera se všemi širšími souvislostmi a v delším časovém období. OPakování je matka moudrosti, ale točit něco, co už natočil někdo přede mnou, jenom že je výročí a udělat to méně kvalitně, než tomu bylo u Piersona mi smysl vůbec nedává. Při sledování zrůdnosti myšlení všech přítomných jsem si uložil, zjistit, co dělali jednotliví účastníci dál a jak byli (s výjimkou Heydricha - tomu zbýval poslední půlrok života a Eichmana) potrestáni...nic víc mně tenhle opus nedal.

Může existovat větší bizár, než enderácko-sovětský western? A tentokrát to odnesli mexičtí kapitalisté...

O NDR a jeho kultúře za celých 40 let existence svědčí pouze to, že zde na rozdíl od ostatních socialistických zemí včetně Rumunska a dokonce i samotného Sovětského Svazu nevznikl snad jediný kvalitní film. Východoněmečtí soudruzi se snažili, seč mohli (tady vyrazili podle všeho do Rumunska) a přibrali místní herce, ale protože se do samého hořkého konce drželi zásad socialistického realizmu, dopadlo to prostě, jak to dopadlo. "Chtěli jsme to udělat dobře a dopadlo to jako pokaždé." A Dean Reed? Jeho tehdejší popularita byla přiživována z nejvyšších míst vládnoucích totalitních režimů, jako americký občan, odmítající kapitalismus a americký imperialismus se ve východní Evropě zatraceně hodil. Dokonce i herečku Renate Blumeovou si vzal (ta žila nejaký čas i s jeho pokrevním bratrem Gojko Mitičem), ale když se v druhé polovině osmdesátých let najednou chtěl vrátit do USA, našli ho kteréhosi rána utopeného v jednom z berlínských jezer. Vražda, sebevražda, náhoda, nehoda...konspiračních teorií je spousta.

Nikde není ani zmínka, že film byl natočen podle stejnojmenného románu od Liselotte Welskopfové-Henrichové, který mi ale připadal docela zajímavý. Už v dětství semi líbila myšlenka, že chtěli-li Indiáni přežít, museli si najít na jednu stranu novou zemi (Kanadu), ale taky začít žít po bělošsku, na konci knihy se řeší, že budou chovat strakaté bizony a pěstovat obilí, což je něco jako kukuřice. Svobodně a na svém. Fil je ovšem jenom splácanina s vlezle politickým podtextem (viz. Tosimova replika) a několika zajímavými čskými tvářemi na čele s padoucehm Jiřím Vršťalou (pokud vím, žil převážně v NDR) a ještě větší bombou je indiánský náčelník v provedení slovenského herce Jozefa Adamoviče. JInak je to ale fraška, která mně připomněla zejména v závěru americkou parodii a la Žhavé výstřely 2. Že se ve filmu často používá jedna akce, nasnímaná z různých stran a pak se použije víckrát je dost běžné (mistrovsky je to využito ve filmu Tora! Tora! Tora§, ale tady je tentýž záběr (sestřelení jednoho ze dvou jezdců na koních) použit v krátké době dvakrát ze stejné kamery. Vinnetou od zlých západních imperialistů a revanšistů má dodnes svůj půvab, o hudební složce ani nemluvě. Tady ovšem se ovšem východoněmečtí soudruzi (přes "našeho" režiséra) snažili podle linie nadiktované v Moskvě i v tomhle směru dohnat a předehant a dopadli, jako onen závodní cyklista, který se "žene" sám a myslí si, že je v úniku, ale přitom mu ani nepřišlo na mysl, že peloton je dáááleko před ním a on ho nevidí.