jandula00

Tak nevím, jestli jsem koukala na stejný film, jako ostatní zde hodnotící. Hlavní dějová linie mě nazaujala vůbec, ačkoli nejsem puritán, romantiku jsem tam opravdu neobjevila. Postrádala jsem také alespoň nějaký vývoj postav, silnější zápletku nebo sebemenší náznak napětí. Filmová kamera a navýrazná, zapomenutelná hudba k celkovému dojmu taky zrovna nepřispěly. Docela mě zaujal příběh točící se kolem Fischera, ten byl myslím vykreslen docela kvalitně a přesvědčivě. Vyvrcholení celého filmu, které probíhalo ve dvou rovinách zároveň, mělo asi zapůsobit na city diváka, leč u mě se tak nestalo a tak film Soldier's Girl rychle pustím z hlavy a zapomenu na něj.

Existují filmy, u kterých po deseti minutách víte, že se bude jednat o něco výjimečného. Ondskan mě uchvátil nejen skvěle vystavěnou zápletkou připomínající boj s větrnými mlýny, svou surovostí a přímočarostí, ale také prostředím internátní chlapecké školy, které mě prostě baví. Geniálně na mě působil výkon hlavního záporáka Gustafa Skarsgårda, jehož výraz tváře byl všeříkající a nenáviděla jsem ho od prvního okamžiku. Ondskan je jen dalším potvrzením toho, že filmaři na severu umí a ačkoli jejich filmy nepřekypují zbytečnými a nákladnými efekty, dokáží se divákovi zavrtat hodně hluboko pod kůži.

Jedinou chybičkou na kráse tohoto filmového koncertu je jeho přílišná délka. První hodinu jsem se chvílemi docela nudila, ačkoli je mi jasné, že všechny scény byly svým způsobem důležité a bez nich by celý snímek ve výsledku nevyzněl tak kompaktně a uceleně. Od momentu, kdy se do dějové linie zamíchala kriminální zápletka a najednou vše začalo plynout a zapadat do sebe, jsem byla nadšená, to vše i díky dobře vybrané hudbě a kvalitním hereckým výkonům, bohužel bych toto nadšení potřebovala zažít o trošku dříve. Celkově moc příjemný a nenásilný film, který dělá čest i tak kvalitní novozélandské kinematografii.

Tak toto bylo hodně zajímavé! I když mě samotný příběh až tolik nezaujal a chvílemi až nebavil, forma, kterou byl podán, byla neskutečná. Surrealistické a gradující scény doplněné operní hudbou byly skvělé, navíc s výbornou debutující Kate Winslet. A stejně jako mě před pár lety zaskočily a zcela pohltily Lovely Bones, konečně chápu, kde Perer Jackson čerpal inspiraci a že se tehdy nejednalo pouze o jediný počin vyčnívající z jeho obvyklé tvorby epických velkofilmů. A i když mi k plnému hodnocení něco chybělo, Heavenly Creatures určitě stojí za zhlédnutí, už jen z toho důvodu, že se vymykají čemukoli, co jste kdy viděli.

I když komedii jako žánr často nevyhledávám, protože mě jen málokterá dokáže rozesmát, Tais-toi! mě příjemně překvapil. Obzvlášť pak výkon Gérarda Depardieuho, který zahrál hlupáka naprosto výborně a i když jeho filmům zrovna neholduji, skvěle mě bavil. Jean Reno perfektní jako vždy. Líbilo se mi, že situace nepůsobily prvoplánově a nijak zbytečně bláznivě. Celkově určitě nadprůměrná komedie.

I když jsem po přečtení knižní předlohy většinou z filmového zpracování zklamána, musím uznat, že tentokrát se mi film docela líbil. Sice jsem si hlavní postavy přestavovala úplně jinak, ale po pár minutách jsem si na ně zvykla a nijak mě nerušily. Moc se mi líbila vybraná hudba, která vnášela do příběhu jistou hravost a rozvernost a zároveň podtrhovala, ve vypjatých chvílích, mrazivou severskou atmosféru. Také se mi líbilo, že zde nebylo přespříliš odchylek od předlohy, které má, především americká produkce, tendenci vymýšlet. Celkově docela slušná detektivka, kterou si už ale nejspíš znovu nepustím.

I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu.

I když se efekty, hudba a především krásné exteriéry docela povedly, celkový dojem z filmu to bohužel nezachránilo. Dost mě iritovaly "amerikanismy", kdy třeba jízda na motorce po rozlehlé krajině nebo přípomínka posledního Super Bowlu působily, na můj vkus, spíše trapně. Poslední kapkou byl happy end, který jsem si říkala, že snad ani není proveditelný a který totálně dokonal dílo zkázy. Abych jen nehanila, Tom Cruise ukázal, že do starého železa ještě nepatří a dobře se na něj koukalo. A můj oblíbenec Morgan Freeman zas dokázal, že je schopen zahrát asi úplně každou roli, vdechnout do ní charisma a bylo mi upřímně líto, že mu v Oblivion nebylo věnováno více prostoru. Celkově koukatelné, ale až smutně zapomenutelné.

Tak nevim, jestli mě víc prudilo neustálé narážení na Boží vůli, široké a dokonalé americké úsměvy nebo to protivné "everything is gonna be alright". I když jsem na Soul Surfer slýchala ze všech stran samé dobré ohlasy, film mě vůbec nezaujal a těch 102 minut mi přišlo jako věčnost. Nevěřím tomu, že by si všichni, po takovém neštěstí, zachovali neustálé úsměvy na tváři a pozitnivní náladu bez sebemenší známky deprese apod.. Jo a ten výlet do Thajska, to snad ani nebudu komentovat! Celkově velké zklamání a přirovnání k filmům jako 127 Hours nebo Touching the Void mi přijde více než zcestné.

Film, po jehož zhlédnutí budete na profesi pedagoga nahlížet s trochu větším respektem. Výborné dialogy, které jsou propracované do nejmenšího detailu doplněné poutavou a skvěle vybranou hudbou, a také perfektní kamerou, mě doslova přikovaly k monitoru a ani jednou jsem nezauvažovala nad blížícím se koncem filmu. Adrien Brody podal skvělý výkon, stejně jako všichni ostatní. Detachment mi asi ještě dlouho bude vrtat hlavou a nepochybně se k němu ještě vrátím.