ilovebritain

Nejspíše výborná kniha, pravděpodobně zajímavý námět, sotva dobrý film. Dvě hodiny krinolín, moralistických keců a výkonů herců, jež si nejspíše řekli, že jsou už dost slavní, takže už nemusí nikomu dokazovat, že umí hrát. Kdybych nevěděla, že ti zbylí herci jsou skutečně talentovaní, patrně bych je šmahem odsoudila. Hrát umí, jenom se jim nechtělo. Nevýrazný Bale, trochu křečovitě snaživý Byrne, šicí panna Sarandon, spratek Dunst, nevěrohodný Stoltz. Vřele nedoporučuji a to ani fanynkám výše zmíněným hercům. Nebýt vzdálenosti mezi mnou a televizí, film bych ani nedokoukala.

Zajímavý. Nejdřív jsem si myslela, že jsem prostě blbá a nechápu, ale postupně jsem se do toho dostala a konečný dojem byl jedno velké dlouhé zamyšlení. Nějak jsem si odvykla soustředit se na něco jiného, než na herce samé. Tady je totiž nutno vnímat hlavně všechno okolo nich. Sami jsou jen bílými body uprostřed atmosféry hrající barvou duhy. Sami jsou jenom pouhou myšlenkou, pouhou částečkou složité osobnosti. Z určitého úhlu je to asi nejlépe natočený životopisný film. Lidé, a umělci zvlášť, nejsou černobílí. V jejich hlavách se pořád cosi střetává a jednotlivé části se diametrálně odlišují. Více herců je asi tou nejlepší cestou, jak nepodávat myšlenky černobíle nebo hůř nestravitelně. Takto máme možnost pochopit osobnost a myšlení. Tohle není snímek o jeho životě, ale o jeho hlavě. Nemám výhrad. Je to umělecký film a nebudete se na něj dívat často, třeba ho ani nepochopíte, přesto se dostanete blíž jemu samotnému než po přečtení všech biografií.

Puberťáci from USA filmující cosi, o čem nemají ani to nejmenší tušení a to celé se ještě děje v Praze, která je patrně mnohem levnější a potřebně válečně šedivější. A hele, ona to není kravina. Ten, kdo vytvářel herecké obsazení totiž nejspíš ovládá černou magii. Jinak si nedokážu vysvětlit, že sehnal bandu amerických(promiň Chrisi) děcek, co vážně umí hrát. Když se najde jeden, je to zázrak, ale hned pět? Fíha. Roberte, Roberte, jak to, že jsi se nikdy později nezmínil, že umíš hrát? Nad jeho výkonem srdce usedá a Rosamunde Pilcher dojatě pláče. Nad Christianem nepláčeme, ale taky není nad čím. Tentokrát dokonce ani nepřekřikuje hlavního hrdinu. Hraje si na svém písečku, ale jak, panečku. Záporný hrdina, který by v rukou kohokoli jiného nejspíš vyvolal buď odpor nebo soucit. V Chrisově podání ho jenom chápete a vidíte. Film obecně oplývá zajímavou psychologií postav, ale v podání těch kluků není co kritizovat. Film sám o sobě je navíc silný a to myslím vážně. Sice jsem nepotřebovala kapesník, ale dvě hodiny se dívala doblba. Tak skvělý to bylo. Mimochodem by mě zajímalo, jaké vzpomínky na natáčení má Naďa Konvalinková? Jak často se stane, že hrajete štěk v americké produkci a válí se po vás budoucí batman?

Zvláštní, každé shlédnutí na mě působí jinak. Na poprvé ohromený výraz, na podruhé vzdychání nad Balem, na potřetí němý obdiv k Nolanovi, na počtvrté mírný úšklebek nad českým dubingem (Davídek asi umí leccos, ale napodobovat Christianův řev fakt ne), na popáté touha poslat Katie Holmes na plastiku pravého koutku, na pošesté vzdávání poklon Michaelovi Cainovi, na posedmé poslat Katie Holmes na kurz herectví, na poosmé opět vzdychání nad Balem a současně spokojený úsměv nad tím, že jsem to je první superhrdinský snímek, který jsem viděla devětkrát. Jejda, já zapomněla na hudbu. To chce prověřit... PS:Prověřeno, pochváleno, zavzdycháno.

Málokterý režisér jako právě Christopher Nolan vytváří takový zájem o svou tvorbu a pro mě osobně je určitě příjemným zážitkem shlédnutí tohoto dokumentu. Vřele doporučuji všem fanouškům či jen povrchním obdivovatelům. Hodně ze zákulisí a navíc si můžete udělat docela jasný obrázek o jednotlivých členech štábu. Není to totiž příliš vyumělkované a nemáte pocit, že se pravda skrývá v úryvcích kdesi ve střižně.

Předesílám, že historie počítačů je mi absolutně ukradená a tento snímek jsem byla nucena shlédnout. Světe div se, ona to není taková blbost, jak nám napovídá žánr, obsazení i název samotný. Je mi však sympatické, že si film nehraje na nějaké napnuté životopisné drama, jak se v poslední době stává v oblibě.(Za sebe smutně konstatuji, že tvůrců a nikoli diváků)Byla to banda cvoků, ze kterých vyrostla grupa arogantních, psychicky nevyrovnaných, bohatých zmetků. Krom závěrů žádné velké příkrasy ani přehnaná dramatizace, což jednoznačně svědčí věci. Noah Wyle alias Jobs mě přesvědčil, že hrát umí, jenom asi nechce nebo co, když projdeme jeho následující role.

O tomto snímku se toho namluvilo až hanba. Očekávání, zklamání v porovnání se starším bráchou bylo dlouho tématem číslo jedna. Já však zcela bezvýhradně patřím k vzácným jedincům, kteří by se za TDKR rvali do roztrhání těla. Co si budeme povídat, chyby jsou. Batman ve dne vypadá poprvé za celou sérii komicky, rvačky mezi ním a Banem působí asi tak stejně věrohodně, jako kdyby Christian Bale hrál v romantické komedii a ty rychlolíbačky mezi Batmanem a Catwoman, co to jako je?! Nebudu popírat, že celý snímek má možná až přehnaně nafouknutou atmosféru, která trochu zastiňuje příběh samotný. Slovo epičnost vlastně shrnuje snímek celý. Od hudby přes výpravu po scénář. Není ovšem čemu se divit. TDKR je poslední tečka za trilogií, která podle mého růžolícího názoru, změnila pohled na superhrdiny.(Tedy dokud je nějaký šílenec s nejnovějším supermanem zase pěkně nesrazí.) Ta banda chtěla, aby se na ně vzpomínalo a aby se v posledním díle vyřádili k naprosté spokojenosti své i diváků a těžko popřete, že je to vážně poznat. Scénář je možná nasáklý klišé ve všech podobách, ale v konečném důsledku si uvědomíte, že je to vlastně až skoro dokonalé. Hrdina možná mluví jako hrdina, ale proč sakra ne?! Herci jednali ve stejném duchu. Nováčci si jasně užívají, že dostali možnost a využívají ji do mrtě. Z J. G. Lewita vysloveně čiší nadšení a elán. Robin je trapná postava, ale v jeho pojetí(i zásluhou scénáře) se stává něčím pozoruhodným. Poprvé za dlouhou dobu se nebojím chválit ani dámskou část obsazení. Marion dodává francouzský půvab a rafinovanost, které přinášejí potřebné odlehčení. Jedničku s hvězdičkou si však plně zaslouží Anne coby Catwoman. Přesvědčivá, elegantní a přitom osobnost každým coulem. Holčička nám vyrostla, zaplať pánbůh. Ti, kteří se zde již objevili si v maximální míře užívají své poslední představení. Co zde předvádí Caine je těžko oddiskutovatelné. Opomíjený leč nezapomenutelný Bale zde definitivně utvrzuje, že Batman a Bale nezačínají na stejnou slabiku jen tak náhodou. Z jeho výkonu mám jednoznačný pocit, že až se jednou(snad v daleké budoucnosti) bude v kině dívat na svého nástupce, bude se moci na toho chudáčka zářivě usmát a říct: "Určitě ses snažil.", načež si tiše pro sebe bude moci říct: "Ale já jsem lepší" a ten kluk to bude dobře vědět. S posledním dílem se nese i patřičná dávka sentimentu, kterou nelze setřást. To, co se mi však vrylo do paměti a dodnes vyvolá úsměv, je však poslední minuta filmu. Po očekáváném bumkonci totiž přichází jemná leč sympaticky poetický závěr, který nese jednoznačné poselství. "Udělali jsme to rádi, bavilo nás to, ale je čas jít dál. Užili jsme si dost srandy i průšvihů. Možná, že tento žánr je mimo zájem kvalitních filmařů, ale my jsme dokázali, že to není pod úrovní, stačí si dát práci, mít odvahu a nevzdat to. Dokázali jsme to a věříme, že nezapomenete." Já nezapomenu.

Ameriko, ameriko, ty země plná neomezených možností. Vykrádání celosvětových dějin jsme ti ještě zkousli, ale přivlastňovat si i starořecké báje? No nevím. Shrňme si to. Banda ufňukaných teenagerů, kteří samozřejmě objeví vlastní vyjímečnost, se toulá po americe, kam se přesídlili(nebo zde žili vždy a Homér pěkně kecal) všichni obyvatelé antického světa a prostě musejí těm pubošům znepříjemňovat život. Celé toto velkolepé dílo končí ještě velkolepějším střetem na Olympu, který vlastně není ani tak Olymp, jako spíš střecha mrakodrapu v NY. Máme tady vše, nač si američané potrpí. Americký sen, hledání tatínka a ujkišťování se, že je má vážně rád, pár britských herců aby řeč nestála, chabé počítačové triky, vykrádání a přivlastňování si světových dějin a ošklivá zlá Uma Thurman. Co si přát víc? Počkejte, už vím. Co třeba mozek?

Předesílám, že do náročného diváka mám asi tak daleko, jako má Gandalf k Supermanovi, leč scénáristům se občas povede uvést v němý úžas i natolik naivního tvora se slabostí pro kreslené pohádky, jako jsem já. Viděla jsem všechny tři předcházející díly a s čistým svědomím říkám, že se mi líbily na dobré čtyři hvězdičky. Co však vymysleli tentokráte ve mě vyvolalo touhu fanaticky mlátit hlavou do zdi. Nebudu tvrdit, že předchozí díly oplývaly brilantním scénářem, bezchybnou zápletkou a přitom elegantně výchovnou podívanou pro menší diváky. Čtvrtým, doufejme posledním, dílem se totiž tvůrčí tým rozhodl vyrovnat a nasadil vše, co dříve scházelo. Tam, kde byla dříve skvělá grafika, nyní nastoupil jakýsi paskvil bystře nazývaný 3D, který spíše připomínal nepříliš kvalitní počítačovou hru. Vtipný originální děj nahradila rádoby vkusná kritika moderní společnosti coby varování budoucí generaci. (Milé děti, nepodepisujte smlouvy bez čtení, jinak vám mrňavý vztekloun všechno ukradne. Holčičky, nezapomínejte na ideály feminismu, protože vyhlídka chrabré šéfové odboje a zároveň křehké princezny ve dne, je něco, co vám ani Karlova univerzita nenabídne. Ano, kluci, skutečně se vždycky za všechno musíte omlouvat a hrdost pěkně zakopat, protože jinak vás budou všichni nenávidět.) V satiře ovšem nejsou zrovna kovaní, což se podepisuje zejména na tom, že se z celého děje stává jakási vodová kaše, která je čistě jen finančním tahákem zaměřeným pouze na to, že si dětičky stejně vydupou návštěvu kina, tak co se snažit. Ne, že bych producentům nepřála nová Lamborgini, ale co je moc je moc. Neodpustím si nakonec ani rýpnutí do hudby, protože ta je snad vůbec nejhorší v dějinách pohádek(Toto píše člověk, který byl nucen navštívit dětský hudební festival v německu) Dříve půvabné téma je už tak transformované a vyvařené, že je asi na stejné úrovni jako drahé šaty po třiceti vypráních. Běs. Milá dítka zelená, chcete-li viděti film o zelených vtipných příšerkách, zkoukněte Grinche. Jimu Carreymu to Lambo docela přeju.

Po shlédnutí tohoto snímku u mě nastaly dvě emoční fáze. V první fázi jsem měla v hlavě jen němý úžas, který by se dal shrnout krásným českým slůvkem páni. V té druhé pak nastoupil výbuch otázek a nejasností. Christopher Nolan dokázal jednu úžasnou věc, přistupujete totiž k filmu zpravidla už předem s vědomím(respektive vírou), že v režisérském křesle sedí génius, který přesně ví co a proč je na plátně tak, jak to je. (Pokud se tak neděje, nepochybně toto vědomí nabudete již po několika minutách, ne-li vteřinách, nebo přinejmenším na konci.) Velice jsem se snažila, po předešlých zkušenostech, vnímat pečlivě každý moment filmu a i přesto jsem se mi zdála tato lávka velice vratká. Často jsem padala do nekonečných hlubin pocitu vlastní slaboduchosti se zdviženým obočím, abych se po chvíli z vody vynořila s úsměvem, který by se dal odborně popsat větou "Ha, Nolane, já tě prokoukla.", načež jsem velice rychle znovu uklouzla zpátky. V reálu by byla potřeba kluzká lávka, pouta a potlačení pudu sebezáchovy, scénáristovi však stačila pouhá jedna věta. Celý film je zastřen elegantní rouškou se zlatým nápisem: "Ano, klamu vás. Vy to víte, ale stejně nedokážete odejít, aniž byste se alespoň pokusili se se mnou utkat." Mně osobně to skutečně nedalo. Patřím dokonce k té sortě diváků, kteří okamžitě zatoužili si tento film urychleně sehnat a zase se snažit pochopit. Pokud scénář má chyby, pak vás mohu celkem s jistotou ubezpečit, že vy je na první shlédnutí neodhalíte. Pokud byste si to ovšem vůbec přáli. Asi je to naivní přístup, leč já se klidně nechám zblbnout s jistotou, že pak budu zírat. (Buď nechápavě, nebo obdivně. Podle stupně věnované pozornosti.) Herecké zastoupení téměř nemá slabých míst. Sir Michael je pro dnešní generaci již legendou a není překvapením, že jeho výkon zde byl brilantní. David Bowie pro mě není hercem, mistr promine, byť se snažím sebevíc. Talentem oplývá, ačkoli z jeho pohledu jsem měla neustále pocit, že čeká na potlesk. Z hlavní dvojice považuji za slabší článek Jackmana. Hrál svou roli se vší vážností, ale nezdálo se mi, že by na sebe dokázal strhnout pozornost pouhým pohledem. Pro Balea se mi prostě nezdál dostatečnou konkurencí, mistr promine. Baleův výkon byl precizní a vžitý. Díky jeho gestům a osobnosti scénář vynikl o to více. Sebevědomí i nejistoty, posedlost, elegance i určitý stupeň čirého padoušství. Pokud chcete strávit dvě hodiny napjatého sledování, pak hodinu v úžasu a pak pořádně dlouhou dobu před spaním zvažováním, jak to ti pánové vlastně všechno provedli, potom je Prestige volbou více než skvělou.