Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Dokumentární

Recenze (251)

plakát

Spálené stodoly (1973) 

Zajímavé prostředí odlehlé horské vesnice, ve kterém dojde k vraždě, tj. ke zločinu, který se těmto končinám vyhýbá. Dochází ke konfontaci místního stylu života s jistými ideály a městskou realitou. Podle místních to nikdo zdejší udělat nemohl, ale vyšetřovatelé musí podezřívat i místní, i když jim to je místy "proti srsti". Kriminální zápletka jde jaksi bokem a ani není dobře rozpracovaná. Nejedná se tedy o detektivku, ale o dramatickou výpověď "nezkaženého" vesnického života, který je konfrontován s "krutou" realitou. Průměrný film, který vyplní volnou chvíli, ale nic strhujícího, co bych musel vidět znovu.

plakát

Palestina je stále problém (2003) (TV film) 

Jeden z nejlepších dokumentů, které jsem kdy viděl. Naprosto reálně bez okolků a kamufláží servírovaná realita s postřehy přímých akterů z obou stran. Spousta podnětů k zamyšlení a přitom řešení se zdá být na snadě. Přesto však uběhlo 10 let od dotočení tohoto dokumentu a stále se nic na Středním východě nezměnilo. Je tu Izrael, jehož styl založení v roce 1948 (jako bezprostřední akt reakce na hrůzy holocaustu) považuji za fatální selhání vítězných mocností. Jeho založení bylo naprosto nepřipravené a hrozivé důsledky můžeme spatřit právě v tomto dokumentu. Odsuzuji izraelskou politiku. To však neznamená, že nemám rád Izraelce. Vadí mi však ti, kteří mají krátkou paměť anebo mozek zaslepený vírou, která jim neumožňuje racionálně myslet. To přesně předvádí izraelská politická elita, jejíž představitelé zapomněli, proč dostali právo založit vlastní stát. Že to byl akt "úcty" za prožité hrůzy při holocaustu, že právě zvěrstva, ponižování, separace a perzekuce jejich židovského etnika vedla svět k tomu, aby z "lítosti" uznal právo na jejich vlastní stát. Proč tedy o pár desítek let později se tento národ snaží praktikovat podobné zlo vůči Palestincům, kteří byli nuceni ustoupit jejich vlastnímu státu z vlastního území? Proč slepě věří náboženství, které jim pomáhá tento akt neúcty a ponižování obhajovat nesmysly a výmysly z bible? Ti Izraelci, kteří nejsou schopni sebereflexe, jako dva jejich spoluobčané v tomto dokumentu, by se měli stydět za svoje chování a stydět by se měl každý, kdo uznává jednání Izraele a chování USA jako právoplatné. Spojené státy pouze zneužívají svého vlivu a využívají Izraelce ku svému prospěchu. Jednoduše řečeno, pokud by židům došla strategická zásoba ropy, tak po nich Spojené státy ani neštěknou! Neuznávám politiku židovského státu a přeji si, aby Palestinci vydrželi a věřím, že se dočkají samostatného státu, ve kterém už nebudou muset trpět "silnice pouze pro židy", "nemocnice pouze pro židy" apod. Ve kterém se nebudou muset doprošovat jakýchkoliv samozřejmých práv. Pokud tohle Izrael neumožní, pak se očividně z historie neponaučil a bude nucen si jí prožít znovu! Pochlebovači "prozápadní arogance", otevřete oči a pohleďtě pravdě do očí! Prozápadní arogance v čele s USA a Izraelem nejsou ti mírutvůrci, za které je máte! Ať žije svobodná Palestina.

plakát

Modrý samet (1986) 

Tentokrát chválím pane Lynch. Bohužel pocity a dojmy neumím popsat. Něco se mi na tom filmu líbilo, ale já nevím co. Možná místy ta extravagantnost, možná místy úchvatná kamera... Něco to v sobě neslo a mělo to i myšlenku a jakž takž pochopitelný závěr, což u Lynche obvykle neshledávám. Tenhle film musí každý vidět sám. Mě osobně se bude dlouho vybavovat jedna ze závěrečných scén, "jak tam stál ten žlutej". Určitě nadprůměrné, bohužel neumím říct proč... ono to u surrealistické tvorby ani moc dobře popsat nejde, to se musí "prožít".

plakát

Králova řeč (2010) 

No, co k tomu říct? Vkládal jsem do toho obří očekávání a přišlo obří zklamání. Ve zkratce to lze shrnout tak, že král, který neumí mluvit a nemá sebevědomí přijde k až zázračnému lékaři, který s ním hodinu a půl pracuje a tím král nabyde sebevědomí a naučí se mluvit, což vede k závěrečnému "happyendu", kde přečte "významnou" řeč. Když pominu ten hrůzně historický vytržený kontext a postoj této královské rodiny například k Mnichovu 1938, tak mě i tak tento film neuspokojil. Pro mě to neneslo vůbec žádné poselství, a tak to pro mě je úplně zbytečný film!

plakát

V Bruggách (2008) 

Výborný film, který pro mě byl vším, co o něm tvůrci tvrdí. Drama, krimi, thriller i komedie a tudíž jsem nebyl vůbec zklamán, ba naopak. Originální příběh ve velmi pěkném prostředí s téměř dokonalou atmosférou, který je decentně kořeněný černý humorem. Sympatické herecké obsazení a nadprůměrné herecké výkony z tohoto snimku dělají nadprůměrný zážitek, který rád zkouknu znovu. Takže pro mě velmi silné 4 hvězdy!

plakát

Určitě, možná (2008) 

Docela příjemný film na večer, když nemáte chuť přemýšlet a máte chuť na něco sladkého. Já jsem měl docela chuť na komedii, ale bohužel jsem se ani jednou nezasmál, což mě docela naštvalo. Takže komedie v žádném případě! Toto je prostě průměrný obyčejný film, s na mě moc pocukrovaným koncem. Tenhle žánr jde mimo mě a zvlášt, když mě autoři podvedou a tvrdí, že uvidím komedii, to je pak ještě větší zklamání. Přemýšlím o 2 hvězdičkách, ale dám 3 za sympatické herecké obsazení a hudbu.

plakát

Wayne Gretzky - Vysoko nade všemi (1990) 

Dokument mapuje první a tu lepší polovinu kariéry Gretzkyho, přesto v ní bylo o mnoho víc milníků, než zaznělo v dokumentu. Osobně mě hodně vadilo "ignorování" spoluhráčů, se kterými Gretzky hrál. Zmíněn byl jen Kurri a pár vět prohodil Messier, ale ostatní hvězdy jako by nebyly. Mrzelo mě i málo statistických údajů, které jsem si chtěl osvěžit. Jako milovník hokeje jsem o Gretzkym četl nespočet článků a tudíž jsem se nedozvěděl vůbec nic nového, ale spoustu jsem toho v tomto dokumentu ani nezaslechl a myslím, že to je velká chyba. Kdybych hodnotil The Great One, tak samozřejmě dám 5 hvězd, ale hodnotím dokument a možná proto, že se o hokej hodně zajímám, tak hodnotím tak kriticky. Pokud má někdo zájem, tak existuje rozsáhlejší film o Waynovi z roku 2003 Nedostižný Gretzky, kde už je zmapována celá jeho kariéra v roli hráče.

plakát

13 (2010) 

Víceméně průměrný film. Ze začátku je příběh poměrně rozvětvený, což ve mě vzbudilo dojem, že se to režii vymkne z rukou a vznikne z toho spletitý chaos, ale naštěstí se to brzy svezlo do jedné linie a po ní už se vezete až do konce. Příběh tudíž není to, co by v tomhle filmu dominovalo. Film má spíše šokovat "zvrácenosti" servírované zábavy. Její podání bylo syrové a to přidalo na napětí. Závěr byl podle mě nelogický, protože těžko by policie hl. podezřelého po propuštění nesledovala, když bylo zjevné, že jim lže. Vcelku žádné zbytečné natahování, průměrný námět i průměrné zpracování. Pro mě to neneslo žádnou přidanou hodnotu a tudíž s přivřenýma očima za 3 hvězdy.

plakát

Mýtus jménem Rommel (2002) (seriál) 

Velmi dobře zpracovaná vojenská dráha jednoho z nejvetších tankových velitelů a taktiků druhé světové války. Dokument nás postupně vede místy, kde Rommel působil. Od bojů v 1. sv. válce na Monte Matajuru, přes meziválečné období a boje tankové armády C (Afrikakorpsu) v severní Africe až po krátkou eskapádu v Itálii, vylodění v Normandii a neslavný konec slavného polního maršála Erwina Rommela. Erwin Rommel byl vždy mužem činu a vždy byl především vojákem, který precizně dbal na dodržování vojenských konvecí a pravidel, kvůli kterým se postavil na odpor Hitlerovi. Byl odvážným a čestným mužem, přesto je možné ho považovat za rozporuplnou osobu, především co se týče jeho vztahu k národnímu socialismu. Přes značné ideály, které k Vůdci a režimu choval si byl nakonec schopen uvědomit a připustit krutou realitu. Kdo by chtěl více podrobností, než zazní v dokumentu, tak mohu doporučit knihu od Maurice Philipa Remyho (autora tohoto dokumentu) "Mýtus Rommel". Z filmařského hlediska mi chybělo pouze více taktických map, především při líčení bojů v Africe, naštěstí v knize jsou přítomny. Pro mě je Erwin Rommel hrdinou!

plakát

Charisma v politice - řeč těla politiků (2008) (TV film) 

V tomto dokumentu nezazní nic nového. Přesto některé z gest či výrazů je dobré si hlouběji uvědomit a zamyslet se nad nimi. Nezazní zde žádný návod a většina lidí nepotřebuje ani počítačový program k tomu, aby rozpoznala jakou emoci chce řečník vyjádřit. Přesto je zajímavé se na to podívat z pohledu vědy. Osobně by mě zajímalo, co se mi aktivuje v mozku, když vidím Radka Johna anebo Mišku Kocába, ale zřejmě to bude centrum nasranosti, pohrdání a centrum snahy hned rozbít televizi. Nicméně tento dokument je velmi přínosný v tom, že nabízí srovnání mnoha velkých státníků v krátkém čase. Rozdíly mezi nimi jsou velmi výrazné. Také by mě zajímalo jaký druh hlasu má náš pan Kníže a jakou emoci vyjadřuje Kalousek, tam by se mi ten programek hodil, ale obávám se, že blbost není emoce, takže by si neporadil. Vcelku tedy zajímavý pohled na to co víme z jiného úhlu.