F.W.Colqhoun

'LIBRIUM' Opuštěný vánoční ostrovní se třemi vraky, dojemnost sama. A dojemnost je handicap, který se k narovnání kvality musí vždy nějak kompenzovat. Z různých možností řešení volí Alexander Payne tu, jež je mu tradičně nejbližší. - Styl. Sedmdesátkové retro, sešívané prolínačkami a bezchybnými still life, je na pohled měkké a hebké jako pět palců prašného sněhu. Chumelení melancholické jako pár posledních scén z Dead Poets Society. Sametový příběh o lidech blízkých kromě okolností všemu navzdory šustí papírem jen když má (= v replikách otravného profesora starověkých dějin). Ale především, přelom let '70/'71 je tu jaksi nejpřirozenějším otiskem toho, jak si jej já, ročník '81 zpoza Železné opony, živě vybavuji. Ve Státech se Jan Cina jmenuje Dominic Sessa.

Jaké máme jako ženy možnosti? Film lze brát jako úspěšně provedený pokus o estetizaci něčeho, co by za plného světla obstálo stěží. S využitím střihu, páry, stínu, tmy a zvýraznění detailu oproti celku se na to uzení masa během čtyř ročních období dá koukat. Pokud jde o obsah saunových monologů (na dialogy z pochopitelných důvodů moc nedojde), hodně záleží na tom, jak účinně dokážete vytěžit fňukání. Zjevně proběhl pokus o vyvážení témat. Hovor se ale od těch radostnějších vždy nějak stočí ke věčné a vděčné tragice ženského údělu; následuje vymítání bolesti a křivd potem, ledovou vodou, březovými metlami a deklamací folklórních písní, doprovázených rytmickým pleskáním do pneumatik a hrou na tahací harmoniku ozdobenou kosočtvercem. Whatever works, říkával i Woody Allen, a nezbývá než souhlasit. Za zmínku stojí promyšlené mísení současných a tradičních témat, i když právě promyšlenost se nepříznivě podepisuje na dojmu autenticity osobních výpovědí. Šťastnou volbou bylo zástupkyni tradice, estonskou stařenku do sauny nepozvat a omezit se na promítání její vrásčité tváře na pozadí páry.

Sigmund Freud / Analyze this, analyze this... V roce uvedení mi to připadalo trochu moc, ale po nedávném reprízovaní No Time To Die, kde jsme byl přinucen sledovat 007, jak dcerušce loupá jablíčko, jsem přehodnotil; ve světě [filmu] existují horší věci než Korejci s diamantovým akné a šermující Madge. Dvacáté bondovce také dlužím první setkání s The Clash a Rosamund Pike, jejíž Miranda Frost aspiruje na titul nejkrásnější bondgirl vůbec; její jakože-soutěž s Halle Berry je vyloženě nefér. Takže nakonec to jediné vyloženě špatné je triková práce na úrovni Žralokonáda.

ŘEKA KDE SE KAŽDÝ UDĚLÁ Tlak na [první] zasunutí není problém, který by šlo označit za nepatrný. Nikdy jsem neopovrhoval filmy, které se omezují na jeho řešení. Janák ohleduplně zahrnuje do problému i starší diváky, kteří na rozdíl od mládeže mají možnost, ale schází jim důvod a logicky nahrazuje kvalitu nápadů jejich množstvím; je až neuvěřitelné, kolik brainstormingově 'doladěných' kravin se podařilo do stominutového filmu nacpat. Asi i proto je skutečně vtipné jen to, co bylo myšleno vážně - třeba angličtina Dana Bárty. Tohle fakt není Illustratosphere.... Když už vážně neví coby, nasadí chytajícího Dominika Haška nebo scénu nočního koupání skupiny později žádaných československých hereček Kerestešová, Křenková, Voříšková & spol. Uspokojivou degustaci filmu podmiňuje prokrvení těch správných orgánů. Smůla se mi lepí na pinďoura.

I don't want to talk about the Wheelers any more.  Něco dobře situované Američany v dobách hojnosti trápit muselo, a tak se ryze lidsky trápili sami. Obsadit do filmu o manželství hroutícím se pod tíhou banality ty dva byl tak dobrý nápad, že se mu už nic dalšího - skvělé herecké výkony, dobré psaní, ani režie citlivá nenápadný půvab Američanů, nemohlo vyrovnat. A tak ty dva sledujeme a dochází nám, že na tom kusu dřeva plovoucím v chladných vodách Atlantiku 'nebylo' dost místa pro oba z velmi dobrých důvodů.

Speak English!!!Woodyho představa o krásných městech, inspirativních sochách a útulných ateliérech, kde se víc šoustá než cokoliv tvoří; jeho představa o Evropě je rozkošná utopie a návštěva v ní potěší podobným způsobem jako repríza Tří oříšků pro Popelku - a je stejně realistická.Což možná někomu vadí, mně ale ne.Lepší by to bylo jen v případě, že by postavu španělského malíře 'hrál' Woody sám.Přidružená zpráva o nevyzpytatelnosti ženského srdce, efemérnosti lidských zásad a záměrů a turbulentnosti vztahů potěší, ale kdo by to vše neznal z první ruky hned po svých prvních cca 36 vztazích.Jemně pokrytecká Vicky Rebeccy Hall nabrala s přihlédnutím k charakteru představitelky na věrohodnosti.

Do you, um, want a cup of tea? / Listen to me, Stalker. No one is ever going to take you seriously as a police officer if you act like a tea-lady, do you hear me? ... Milk and two sugars.Film Wese Andersona bez Wese Andersona nevyrobíte, i když použijete jeho casting, humor a zkusíte to i s vizuální poetikou.A i když v posledních filmech Wese Andersona je Wese Andersona solipsisticky příliš, zde bez Wese Andresona je Wese Andersona prostě málo.Aby byl povrchní film dobrý, musí mít perfektní alespoň ten povrch.Třetí hvězdička za Agathu Christie a Richarda Attenborougha jakožto 'postavy'.

Není to ani námět na avantgardní film, i když má všechny jeho vady. Tvořit se musí z vášní. A nikdo před Fellinim neřekl vášnivěji: nejde to. Co je absurdnější, než točit film o tom, že není chuť točit film? Psát recenzi. Lázeňské peklo, kritici krásně žvaní, sny se vtírají, děvky se svlékají, Guido kouří v páře ve formálním triumfu impotence.

Jednou v květnu ’68, v kavárně bylo narváno, a všichni plakali. Celá kavárna v pláči. Bylo to překrásné. ... Pustili tam slzný plyn. Z bezmála čtyř hodin poflakování mezi bytem Marie, Veroničinou nemocniční komůrkou, kavárnou Flore a kavárnou Deus Magots jsem si odnesl: 1)Pocit, že jsem s Alexandrem, Veronikou a Marií nějakou dobu žil. Což je s přihlédnutím ke stopáži filmu vlastně pravda. I s částečným odhlédnutím od patosu nové vlny, bez něhož nelze všechno to jen částečně chytré a zábavné intelektuální žvanění konzumovat, to nebylo výrazně špatné, ani výrazně dobré v žádném směru; věrné zrcadlení umění a života. Jean Eustache byl jedním z těch srdnatých tvůrců, kteří je schopen napsat a režírovat scénu poslechu celé písně Edith Piaf. Z vinylu, včetně pokládání desky na gramofon, bez střihu, pohybu kamery, švenku, pohybu herců. Opakovaně. 2)Chuť pustit si nějaké filmy od Kevina Smitha, jehož hrdinové vyznávají podobnou životní filosofii jako Alexandr a jeho kámoš, který ve čtyři samozřejmě nebude děla nic. I když nehulím, nedělám ve večerce, nedealuju a Hvězdnými válkami, jsou mi o něco bližší méně vážným pohledem na tento legrační svět. Volba asi padne na Mallrats; film, který 'zničil kariéru Shannen Doherty' nemůže být v jádru špatný. 3)Prozření, jak moc je saturnská osoba Jean-Pierre Léaud [s tmavými brýlemi a polodlouhými vlasy] podobný Bono Voxovi. Jelikož je film důsledně vystaven jako nedějová ilustrace nevyzpytatelnosti vztahů, opíral jsem se o to, co je v životě nejdůležitější: Kozy. A musím se tedy zřetelně vyslovit pro pětatřicetiletou 'maminku'. Jak jde o alkohol, tak se neztratím.

So who's next?! Magický determinismus, láska a smrt, John Denver (Rocky Mountain High) Trent Reznor (Into The Void) a biblický trik sebeobětování. Legrační 'prstící' film z časů, kdy se lidé méně báli úzkosti a tužidla na vlasy. Jestli chcete vidět skutečně nezvratný osud, podívejte se, jak dnes vypadají představitelé hlavních rolí.