F.W.Colqhoun

Cpi si tu svou storku někomu jinýmu. Protože já na ty kraviny seru. Budgetový Belmondo ChristopHE Lambert v budgetovém titulu mistra budgetové produkce Luca Bessona. Je těžké vyčítat filmu trochu otravnou nesmyslnost. Jaksi comicsová zcestnost, podtržená účastí figur jako Fred, Helena, Batman & Robin, je zřejmý záměr tvůrců. Hlavním protagonistou filmu je ale samotné metro - nástupiště; eskalátory; kolejiště; servisní průchody; bufety; policejní kukaně; zářivky v oblacích páry, jen akcidentálně třímané rukou postavy z masa a kostí. Vše ostatní, včetně hrdinů a chatrné zápletky slouží jen jako stafáž fascinaci svébytnou estetikou a atmosférou [zcela fantazijního] podsvětí podzemky.  Kdyby se Besson odhodlal k punk-Highlendera prosté dokumentární formy, udělal by lépe.

What you see on these screens up here is a fantasy; a computer enhanced hallucination! Filmový návrat pod vlivem opojné četby Ready Player One. Následováno pařením Zorka a poslechem Oingo Boingo, těsně před cancelováním hanbatého Dannyho Elfmana. Sugestivní varování před z řetězu utrženou umělou inteligencí devalvují v listopadu dvacet tři každodenní hrozby jaderným holocaustem z úst ryze lidských činitelů. Krásná Ally Sheedy a soundtrack záhadně podobný tomu z Nekonečného příběhu.

I can't do it. / No... No, stop... / No... / No... / No... / Stop it. První kozy se objeví v 5:46. Sensei vyučuje angličtinu na střední škole (scény čtení anglických textů ve verzi s původním zněním jsou jedním z nemnoha zdrojů nepornografické divácké zábavy) a ve ve tváři má vepsané bukkake. Stejně jako Justýna ale přitahuje sexuální násilí hlavně správňáckou náturou a bojem proti příkoří páchaném na méně průbojných studentech, za nimiž se skrývá zalíbení ve všem zvrhlém. Sensei pochopitelně dostane naloženo všude, kam zavítá, zejména v rámci pokusů žádat o pomoc. Detektivní zápletka s dílkem puzzle propojující to podstatné jaksi ještě pornografičtěji než ...to podstatné. Scény nonkonsezuálních sexuálních styků doprovází soundtrack hodně podobný tomu z (o rok mladší) Svatební cesty do Jiljí. A neméně bizarně Beethoven.

Petrol's low. And I'm nearly out of tea. Mark Jenkin zve svým ambientním, surrealistickým hororem k pobytu na pustém ostrově lidské mysli za situace, kdy dochází pohonné hmoty a zdroj kofeinu. Protože postava / postavy téměř nemluví a kromě kontroly trsu podivných květin a pravidelné rutiny se téměř 'nic' neděje, film v nejlepší tradici surrealistické kinematografie obrazem, zvukem a soundtrackem v nejminimalističtějším režimu Boards Of Canada sugestivně animuje erozivní účinek příboje dojmů, přání, obav, vzpomínek, domněnek a iluzí.  Hodnocení tohoto skvělého filmu (k dnešnímu datu 49%) absurdní i na upadající poměry ČSFD. 30th of April 1973. No change.

Pátek působí násobně úmorně - nahlédnutím do normalizačního pinožení, kostrbatým pokusem skloubit tepání dobových nešvarů a ujištění, že to vlastně není tak zlé. Neadekvátním kolotočářským veselím Petra Hapky. A bolestným dokumentováním skutečnosti, že se toho v základu tolik nezměnilo. Rádoby veselá epizoda 'maminka na masáži', kdy se ne zcela podporující manželka-maminka Jorgy Kotrbové nechává za fošny čtyři a půl na třicet bezmála prstit 'masérem' Josefem Vinklářem, skoro bolí.

Why did you leave France, Henri? (...)  Because they don't like me there. Bezedná propast mezi bezútěšností existence a hudbou sfér překlenutá úzkou lávkou Kaurismäkiho ironického úsměvu. Novovlnná hvězda Jean-Pierre Léaud, která z elegantních filmů Françoise Truffauta vždy trochu trčela, náhle jako doma v Kaurismäkiho okatých, inscenacích krásné prostoty na hraně parodie. Gas strike. Gas strike!

I found a British guy in a cave! I thought he was a little boy, but he has a full beard! Ne že by Honba za diamantem byl kdovíjak originální film, ale jako braková obhajoba braku docela fungoval. Jaká je šance, že bude jako obhajoba braku fungovat kopie obhajoby braku? Když je produkována jako 'obsah' pro streamovací platformu; když je hlavní roštěně 58 let; když nerežíruje Zemeckis, ale nějací bratři? Nee. Překvapivě nejlepší Daniel Radcliffe, který se v roli zbohatlického anglického skřeta nepřekvapivě našel - možná cesta ze škatulky, do níž zapadl jako roztomilé dítě.

What goes through your mind when you're doing oral sex? (...) The Crucifixion. Branaghův Woody se rozvedl a randí. Jeho žena je rozvedena, pracuje v televizi a učí se kouřit ptáky. Plus spousta aktuálně a brzy poté slavných figur(ek) okolo. Woody Allen komentuje explozi kultury celebrit paradoxně optikou (a výhradně svou poetikou) Federica Felliniho, jehož Sladký život směsí způsoboval závrať z toho samého o bezmála 40 let dříve. Jestliže v roce 1960 vzbuzoval pohled do otevřené rány showbyznysu fascinaci, v roce 1998 smích, jakou reakci by navodil takový pohled asi dnes? And your next project? / "Birth of a Nation", an all-black version.

Hey, Grady, do you remember your dreams? (...) Only the wet ones. Méně sexu a více nemotorných odkazů na Kubricka sleduje nové majitele podezřele levných nemovitostí v Jilmové ulici. Sexy dvojnici Meryl Streep a sexy dvojník Garyho Numana circa The Pleasure Principle už nezachrání ani stimulující drogy, neboť produkce funkčně vykastrovala klíčový nápad nebezpečí spánku/snění a vypustila Freddyho do bdělých nocí. Coby prstící film stále použitelné.

All women ultimately are evil. They're the worst species. They're worse than fucking hyenas, because they have all the power. Soderbergh údajně natočením filmu sledoval vyjádření 'obav' o osud pornoprůmyslu, plynoucího z imploze obsahu v prostředí internetu. Ze zachyceného prorůstání sfér prostituce, vztahů, umění, obchodu a všeho dalšího mohou leckoho přepadnout obavy o osud božího stvoření obecně; Dívka je Americké psycho bez zábavných vražd, humoru a recenzí na alba Phila Collinse a Whitney Houston. Znechucení je o to větší, že Soderbergh prezentuje vše zcela odtažitě, asepticky, bez esteticky-morálních nápověd, vlastích většině komerční kinematografie. Drama je nicméně zde, stačí mít oči na koukání. PS Sasha Grey by si moc peněz jako šlapajznice nevydělala. Neumí totiž hrát.