Dreadd

Jason Segel se v mém žebříčku oblíbených komiků opět posunul výš. Celý projekt vychází z jeho nápadu a přání natočit o Muppetech celovečerní film a je na něm vidět, jak si splnění svého snu užívá. Na své si přijdou nejen děti, které ocení především hlavní kostru a samotné loutky, ale i mnohem starší ročníky. Objevuje se zde záměrně spousta filmových klišé (například "cestování po mapě"), ze kterých si Segel téměř ve všech případech úspěšně utahuje. Podařilo se přitáhnout spoustu hvězd, aby si střihli cameo, mezi nimi se najde i Zach Galifianakis jako Hobo Joe (kvůli této roli ani nemusel prodělat nějakou vizuální změnu) nebo Neil Patrick Harris. Na soundtracku se velkou měrou podílel i Bret McKenzie z dua Flight of the Conchords a jeho styl se otisknul zejména v písni Man or Muppet (za kterou i získal Oscara).

Kvality předlohy film sice nedosahuje, nutno ale podotknout, že vůči ní nepůsobí násilnicky a v určitých fragmentech se jí i vyrovná. Dialogy jsou téměř neupraveny, díky čemuž se zachoval ráz typického anglického suchého humoru, který dělá Saturnina Saturninem. Některé dějové zkratky mi přišly zbytečné a vůbec by neuškodila delší stopáž s obsáhlejším dějem. Obsazení je skvělé (přestože kromě tety Kateřiny postavy téměř neodpovídaly mojí představě utvořené při čtení), snad kromě slečny Barbory, kde mi Lucie Zedníčková v její roli přišla typově úplně odlišná od její předlohy.

Tvůrci Merlina zřejmě nejsou žádní puntičkáři, protože se nezdráhali ke kulatému stolu přizvat i černochy, Kamelot postavit z hladce opracovaných kamenů a ke schodům namontovat kované zábradlí, což moc do artušovské doby (s nečekaně uvolněnými společenskými poměry) nepasuje a ze začátku mi to i trochu vadilo. Ale vem to čert. Merlin mě nakonec chytnul tak, že bych jim odpustil snad i splachovací záchod. Neustálé špičkování mezi Artušem a Merlinem a sympatické osazenstvo jsou hlavním tahákem této oddechovky (oddechovky proto, že pokud bych děj bral vážně, za chvíli by omrzel).

Stephen King si pro jednou odskočil na režisérské křeslo a výsledkem je akční béčko s velmi jednoduchým dějem - většina příběhu je shrnuta v úvodní a záverečné obrazovce a zbytek je vyplněn zabíjením lidí a ničením kamionů protitankovými střelami. Co je však na filmu pětihvězdičkové je soundtrack, který mají celý na svědomi AC/DC (přímo na přání autora).

Parodie je plná trapného a jednoduchého humoru. Nejspíš bylo záměrem tvůrců tímto docílit komediálního efektu (a na pár místech se jim to skutečně povedlo). Zbytek je už ale, bohužel, opravdu jenom trapný. Nemám problém ani tak s tím amatérismem, který čpí z každé sekundy, snad ani s tím, že půlka filmu je "natočena" ve stylu Pár Pařmenů. Problém je, že s autory evidentně nemám stejnou krevní skupinu a jejich humor z velké části nechápu. Dabing je příšerný dabing (podle místních komentářů značně ubíjí kvalitu tohoto díla), kde jeden chlap dabuje všechny postavy, což je nejspíš další "geniální" tah tvůrců, pro mě ovšem tohle poslouchat 81 minut bylo téměř utrpením.

Často se tu v komentářích probírá námět filmu, někteří jsou tím dokonce snad pohoršeni. Odkdy natočit komedii, jejímž ústředním motivem je nevěra znamená, že nutně se s tím autor musí ztotožňovat a sám mít na každý den jinou milenku? Nebo že jeho cílem bylo rozšířit řady nevěrníků v českém národě, protože všichni uvidí, že to přinejhorším dopadne dobře. Příběh je podle očekávání průměrný, zápletka je nám nastíněna hned na začátku a poté se již ubírá podle očekávání s mírným dramatickým odbočením v podobě smrti Rudolfovy manželky, které přichází poměrně znenadání. Obsazení se povedlo - Jirka Macháček není velký herec, ale buď si umí vybírat role, které mu pasují, tedy komediální, nebo mu režiséři jiné téměř nenabízejí. Každopádně v těchto rolích se mu daří, což opakovaně dokazuje už od dob Samotářů. Stejně vyvedená je i dámská část osazenstva - ať už Éva Vica Kerekes nebo Petra Hřebíčková, obě lahodí mužskému oku.

Hollywoodská mainstreamová produkce nám servíruje dramata o rozvrácených rodinách pravidelně každý rok, tím už nikoho příliš neohromí. Důležitější je "doprovodný příběh", v tomto případě jsou to robotí souboje. Chvílemi mě přepadala nostalgie (efekt dětských hlavních hrdinů) a chtěl jsem, aby mi bylo zase 12 a měl jsem vlastního Atoma (který mimochodem silně připomíná Rockyho svou vytrvalostí). Vizuální efekty se velmi povedly, nominaci na Oscara však podle mě v letošní silné konkurenci (Zrození planety opic nebo taktéž robotí Transformers 3) ve zlatou sošku nepromění.

Samotné téma by mohlo napovědět, že půjde o záležitost nesmírně emotivní, téměř po celou dobu však film působil chladně (pokud nebyl záměr vytvořit atmosféru, která připomíná naivitu malého kluka, která nás provází prakticky po celou dobu - například proč Pavel už není doktor nebo půjdeme do kavárny), jediná vyloženě emotivní scéna byla, když se postava v masce naklání nad otvorem ve stropě a dovnitř sype z plechovky Cyklon B, u které se dostavil tísnivý pocit. Celé finále naprosto kontrastuje s předchozím klidným průběhem filmu, celé vyvrcholení se dá však předvídat už dopředu. Klavírní doprovod Jamese Hornera patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí, přesto však není hudební doprovod dokonalý - anglicky zpívané písně kazí dojem z německého prostředí.

Johnny English se vrací, tentokrát s vytrénovánými bojovými schopnostmi a železnými koulemi. Jedním z pilířů humoru je, stejně jako v prvním díle, agentovo přehlížení zjevných skutečností a vytvrvalé odmítání rad od jeho parťáka (To není Susan, ale Šušan). Dominic West není moc výrazný záporák a za Malkovichem zůstává o dost pozadu, což může být způsobeno i tím, že je mu věnováná minimální část stopáže a téměř celou dobu tak koukáme na Johnnyho.

Cenzura se na tomto díle podle samotného režiséra podepsala velmi silně a my už nikdy neuvidíme původní dílo. Což je velká škoda, protože jak už víme od dob Spalovače, Juraj Herz dokáže vytvořit nádhernou hororovou atmosféru, která tady chybí. Tohle "něco", co zbylo z původního projektu tak horor příliš nepřipomíná, přestože námět mě velmi oslovil a dalo se s ním velmi dobře pracovat, nakonec je z toho film, který nemusím nutně vidět znova a rozhodně se kvůli němu nebudu bát sednout za volant.