Boudyy

Pokračování skvělé jedničky, která se nevezla jen na vlně béčkové popcornové zábavy, ale ukázala Spider-Mana jako obyčejného kluka, který dostal šanci se i přes svůj těžký život stát hrdinou. Vše, co v jedničce fungovalo, je zde ještě umocněnější, lepší, emotivnější. Druhý Spider-Man se prostě vyvedl, posouvá příběh dopředu a záporák je také velice zajímavý (Alfred Molina alias Dr. Octopus) a zabírá v mém žebříčku Spideyho záporáků druhou příčku za Sandmanem. Velmi povedené.

Spider-Man je Peter Parker. Peter Parker je Tobey Maguire. Nikoliv jen skvělá jízda neohroženého comicsového akčního hrdiny, ale i pohled do duše jednoho obyčejného kluka, který dostal šanci se hrdinou stát. Raimiho Spider-Man není zdaleka jen popcornová béčkárna, která má pobavit scénami střetů hlavního hrdiny se záporákem (vynikající Dafoe jakožto Green Goblin), je uceleným příběhem hlavního hrdiny a postav okolo něj, jakožto normálních lidí životem se protloukajících, kteří necedí tvrdé hlášky jednu za druhou, stejně jako hlavní hrdina, který se řídí jedním citátem z tohoto filmu: "S velkou mocí přichází velká zodpovědnost". A hlavně výborné herecké obsazení, Tobey Magiure (Spidey) byl skvělá volba, stejně jako pěkná zrzka Kirsten Dunst (M. J.), záporák Willem Dafoe (Norman Osbourne alias Green Goblin) nebo jeho syn James Franco (Harry Osbourne). Návrat na výsluní.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Toť poučení pro tvůrce tohoto filmu, který sprostě vydělává na prvních dvou pokračováních, hlavně na luxusní jedničce. Všechno už tady jednou bylo, někdy se dokonce jedná o přepis postavy (vzpomeňme na přisprostlého Hawkinse z jedničky, ruského vysloužilce nebo klíčovou úlohu jediné ženské v celém příběhu). Celé je to tlačené až moc do pozice jedničky, ale kulhá to po všech stránkách (i hudebně, což je možná největší škoda). Prostě, Arnie a jeho souboj s "pěknou držkou" byl jen jeden, to víme všichni.

Prostě bezchybné. Atmosféra 60. let, temná černobílá Stínadla se všemi svými zákoutími a zákonitostmi, skvělá zápletka složená ze dvou knih a hlavní představitelé taktéž dost dobří. Mnozí si stěžují, že takto "splácat" dohromady dvě knihy bylo špatně, ale já jsem názoru, že jelikož jsou to skoro čtyři hodiny materiálu dohromady, scénáristé museli příběh nějak vyšpikovat a třeba ten pohled to vontské historie (bitva o budoucnost, která vyvrcholila zabitím Komoura, je úchvatná) nebo dějová linie se Širokem tam náramně sedí. Dalším skvělým plusem je hudba, ať už hlavní znělka, neustálé podbarvování jednotlivých scén nebo ta válečná píseň Vontů, to je výborné. A co se týče toho kritizovaného Mirka Dušína, mě tady celkem seděl.

Celkem dějově jednoduchá záležitost, konverzační mikrokomedie o zastánci starých pořádků a trochu naivních demokratů. Základní trio Donutil-Holubová-Klepl to pořádně rozjeli. Přijde mi, že tohle byla jakési předehra na Pelíšky, zvlášť Donutil tady měl velmi podobnou roli, ačkoliv v Pelíškách byl více fanatický a tady hraje spíše člověka zmateného z nového systému (ve kterém nebylo vše košér) než pravověrného bolševika. Navíc povídka se odehrává na pozadí puče v SSSR, o který se 19.-21. srpna 1991 pokoušelo armádní velení SSSR, nespokojené s politikou tehdejšího prezidenta velmoci, Michaila Gorbačova. V dnešní době by se podobný příběh klidně mohl odehrát v nějaké ukrajinské hospodě.

Čekal jsem mnoho, ale takovou akční psycho pecku fakt ne. Finchera mám rád, ale tento film mi dlouhou dobu unikal. Jsem rád, že jsem na něj narazil právě v této době. Brad Pitt ve skvělé formě a Edward Norton v ještě lepší. Potěšila mě i účast Heleny B. Carter. Ujetá zápletka, kterak si mladý znuděný úředníček se sklony k agresivitě, trpící navíc těžkou insomnií, vymyslí svůj svět, ve kterém existuje jen krev, bolest a adrenalin a skrze své alter ego provádí věci, o kterých ani sám neví. Je to prostě herecky i režírně bravůrně zvládnutá ujetina, která nenudí ani přes delší stopáž a závěrečná třetina je brilantní. P.S.: všimli jste si fyzické formy Edwarda Nortona v tomto snímku a v o rok starším American History X ?

Dost zvláštní film. Ale oceňuji, že se do toho pustili australští tvůrci. Prostě tomu však dle mého něco chybělo. První půlhodinu se asi australští tvůrci chtěli vytáhnout a tak nám ukazují krásy své země, což je sice pěkné, ale někdy nudné, když dojde na dialogy hrdinů. Pak se setmí a začne to být zajímavé. Přijíždí násilník, tvářící se jako pohodový venkovan. Bohužel, po celý film nebyla známa jeho motivace ani nějaké silnější pouto mezi protagonisty (chudáka Bena nechali napospas), což je škoda, mohlo to být ještě akčnější a zajímavější, tvůrci ale vsadili na typickou šablonu psychouš si hraje s obětí a vyhrává. A ten konec, podle kterého se po psychoušovi a ostatních podivínech zem slehla? To mi netvrďte, snad každá vláda dnes má přístup k družicím, které z 30 tisíc kilometrů ve vesmíru jsou schopny si s vámi číst noviny na záchodě.

Já čekal dost, ale projekce předčila mé očekávání ještě minimálně o kousek. Derrickson je vážně pan režisér, který z námětu vytřískal co se dalo a vznikl tak, dle mého, zatím horor desetiletí. Nejvíce děsivé jsou určitě scény vražd, podpořené neuvěřitelně vychytaným soundtrackem (či spíše sténáním, skřeky, jakýmsi voláním ze záhrobí a dalšími šílenostmi, které dávají dohromady hudební podklad). Herci předvádějí dost (Hawke zde vypadá vážně nějak "jinak", image v tomto filmu mu sedí), scénáristicky film pasuje ke každé scéně. Všechny klady vypsat by bylo zbytečné, kdo viděl, ten ví, co a jak.

Takhle, nápad je to docela jednoduchý, ale má potenciál (zlé síly v zrcadle, které zabijí každého, koho si zamanou), zpracování dost ujde (interiéry vynikající, herci taky parádní) a scénáristé to taky zvládli (prolínání mezi minulostí a přítomností není nudné, neobtěžuje, naopak pomáhá pochopit vše, včetně konečného rozuzlení). Atmosféricky se mi to vrylo pod kůži tak, že jsem se po příchodu do koupelny a pohledu do zrcadla lekl. Film vážně působí, kde má, určitě nejde o snímek, na který den po projekci člověk zapomene. Určitě si pustím znovu.

Sečteno a podtrženo, Dědictví jsem včera viděl potřinácté, takže snad už dokážu vstřebat atmosféru filmu a všimnout si, že tohle je snad jeden z nejlepších filmů, který vypráví svou dobu. Dva roky po revoluci, všude plno šmeliny (odkud pochází i ono dědictví), barevné bordely, luxusní butiky, ale i naděje a uvolnění po událostech roku 89, se kterými se někteří nedokázali smířit. To vše zabaleno do chytilovské režie, navíc obohaceno o zajímavé postavy a charaktery (pochopitelně buran s dobrým srdcem Polívka a jeho parta, odměřený advokát Donutil, zlatokopka Irenka a další). Vznikla tak plejáda nezapomenutelných skečů a hlášek (u mě vede "kontrola" restaurace a pohřební hostina pro Lízinku), ale také je zde několik typicky "chytilovských" šílených, skoro až absurdních scén (večerní bazén, Polívka a spol. na kolotoči). Kultovní film.