jessic

Skvělé překvapení. Smála jsem se od začátku do konce. Tahle nekorektní černohumorná satira si bere na paškál snad úplně vše. Soutěže krásy, reklamy, americký patriotismus, náboženství, vztahy v americkém maloměstě, menšiny, postižené. A navíc to umocňuje i vynikajícím nápadem zarámovat vše jako dokumentární natáčení z probíhající soutěže krásy. Jeden z nejškodolibějších amerických pohledů na sebe sama. Dokonalý ten film není, ale kvůli místnímu hodnocení i jednu hvězdičku přidám.

Tahle kostýmní hvězdná podívaná Neila Jordana pro mě byla do shlédnutí dramatu Tomase Alfredsona Ať vejde ten pravý, jediným upírským filmem, který mě nenudil. Má to atmosféru, skvělou výpravu, kostýmy i hudbu. Ale na druhé straně tahle dvouhodinová podívaná i půvabně dekadentní upíři, neustále řešící nesmrtelnost a morálnost svého vraždícího prokletí, mě chvílemi i nudili.

Jediný upírský film, který mě úplně dostal. Nepobíhají tu sice upíři s cenícíma zubama, a i když o brutální mrazivé scény není nouze, o klasický úpírský horor tady nejde. Spíš minimalistické drama milostného vztahu dvanáctiletého šikanovaného kluka z ošklivého švédského sídliště, který se utěšuje představami zabíjení svých trýznitelů a dvanáctileté holčičky, které je už ale dvanáct hodně dlouho. A navíc vizuálně a herecky dokonalé.

Parodie na klasické upírské horory z dvacátých, třicátých let, která se Polanskému zas tak moc nepovedla. Postavy jsou zparodované až amatérky a místy působí přehrávání herců skoro uboze infantilně. Nefunguje to ani jako horor, ani jako komedie

Milá britská romantická komedie o vztahu mezi dvěma bývalými spolužáky, trochu ulítlým a zemitým motorkářem v podání Ruperta Gravese a kutivovanou, zakřiknoutou a mírně upjatou třicítkou Stevena Meckintoshe. Problém je, že ta dívka, kdysi byla kamarádem. Pro mě příjemné překvapení. Do topky si to asi žádný fanoušek romantických komedií asi nedá, ale kdo má rád civilní, nenásilně natočené vztahovky a nevadí mu pomalejší tempo, určitě si film užije.

Snesitelný snímek o problémech generace přecházející ze studentského života do období provázeného existenčními starostmi, hledáním práce atd. Přes skvělé herecké obsazení (shlédla jsem vlastně jen kvůli Ethanovi, který jako rebel bez příčiny, je docela příjemný), je to takový zmatený snímek se spoustou naivních, idealistických a polopaticky podaných mouder. NIc pro cyniky. Jednu hvězdu jsem raději přidala, protože jsem viděla v mizerném dabingu, ale rozhodně originál dohledávat nebudu.

Vizuálně pěkný přeslazený zmatený kýč. Jedna hvězda za obrazově pěkné peklo, druhá za to, jak se Robin Williams pěkně plácal v barvách. Obsahově a dialogově jedna z nejbanálnějších zhůvěřilostí, kterou se mi podařilo dokoukat do konce. Kromě prkenného hereckého výkonu Robina Williamse a patetického blábolení o osudovosti a odvaze mě zaujalo i odvážné propojení křesťanského vidění nebe a pekla a budhistického převtělování. Od Warda jsem už ale shlédla překombinovanou romanci Mapu lidského srdce, takže zklamání jsem mohla očekávat.

Pěkně zpracovaná černobílá pohádka pro dospělé. Docela koukatelné. Ale tomuhle žánru by slušel nadhled, stylizace a vtip, a to jsem dost postrádala. Klaďas v gumové masce bojuje proti chaosu ztělesněnému záporňákovi s namalovanou maskou klauna. Proč ne. Ale proč to brát téměř jako tragédii starořeckého typu, esenci konfliktu postmoderní doby? I když možná ano. Je to odpověď na určitou infantilitu dnešních dospělých a jejich potřebu jednoznačných hrdinů. Pohádky mám ráda, ale proč je brát vážně. Za tu upocenou vážnost jednu hvězdu dolů, i když řemeslo si své tři hvězdy zaslouží.

Viděn pouze jeden díl, který mě ovšem nenalákal ke sledování dalších dílů. Stejně jako v dokusoupu Čtyři v tom byly vybráni dostatečně extrémní aktéři, aby se dokument pohyboval na hraně reality show. Téma vztahu k rodičovství je ovšem o dost zajímavější než problém vybírání šatů nebo nákupu limonád na svatbu. A rodičky ve Čtyři v tom představovali do určité míry i jistý sociální vzorek nebo minimálně jejich vztah k díti ukazoval nějaký hodnotový žebříček a byl určitou sociologickou sondou. Od Hníkové se mi líbili Ženy pro měny a v podstatě i docela Nesvadbov, ale tohle je spíš soap než dokument.

Příjemná romance o dvou spolužácích, kteří se setkávají téměř 20 let jen jednou za rok, která funguje hlavně díky ústřední dvojicí : Anne Hathaway a Jim Sturgess. Uplakaný tragický závěr mi nesednul, protože mi připadal nepřirozeně přilípnutý ke klasické průměrné romantice. A tak nejzábavnější pro mě byla asi změna módy v průběhu těch dvaceti let. A to není moc.