klukluka

Každý máme svoje vlastní pomyslné dno televizní zábavy. Tohle je to moje. Níž už není nic. P.S.: Pro ješitnost a sebelásku Miroslava Donutila by to chtělo nějaké hezké, nové, české slovo. To by mohl být jeho odkaz- výraz, který by poukazoval na to, že člověk, jenž je takto označován, by si ho nejraději strkal do vlastní řiti.

Od myšlenky k realizaci v řádu vteřin, tady se ani zásadní věci neroztahovaly na minuty, natož na desítky minut. Proto to má tak úžasnej spád. Film, který nejde dostat z hlavy. Jakmile ho člověk jednou viděl, tak už si ho minimálně v hrubých obrysech zapamatuje málem navždy.

Sorry, já netuším, o čem to vlastně mělo být... Měl jsem se u toho cítit nesvůj? Měl jsem být v napětí? OK, máte splněno. Jestli jste mi ale chtěli naservírovat zajímavý příběh, tak bohužel, nemůžu sloužit.

Ošklivej námět pro solidní scénář. Hádek i Bohdalová vynikající, výborní i představitelé epizodních rolí. Zklamání z detailů- bába začne řvát, tak jí svážeme ruce. Pusu jí přelepíme mnohem později. Jelikož má ale ruce svázané/ přelepené před tělem, tak by si mohla pásku kdykoliv strhnout... Hlavně se mi to ale nelíbilo tématicky. K čemu je taková nepřekvapivá věc dobrá? Co to komu může dát?

Zajímej se, zvažuj, přemýšlej, promýšlej a pak se NEMŮŽEŠ stát, nebo nemůžeš zůstat být feministkou.

Pro milovníky nahoty, jinak jsem si z toho v podstatě nic neodnesl. Narozdíl od účastníků tantrických kurzů. Ti by si mohli klidně myslet i na nějakou pohlavní chorobu.

Žádná závěrečná hudba nemůže být dost tklivá na to, aby se mi to nějak zásadně začalo líbit. Nechalo mě to ledově finsky chladným. Chlapec Eero je ve Finsku za druhé světové války ohrožen na životě, proto si ho bere do péče švédská rodina. Návrat k biologické matce se krapet zkomplikuje a oddálí. Tady měla vzniknout pochybnost o matce biologické a naopak měly vyniknout kvality matky náhradní. Ale nevynikly. Zaregistroval jsem jen nesplnitelný slib malému dítěti, z něhož se nemohlo zrodit nic jiného než pozdější trauma. Za mě je Moje matka nesmyslně nadhodnocená. Sympatické mi to bylo například tím, že náhradní otec, jehož živí chov hus, není evidentně absolvent Harvardu. V tomhle byl film umírněný. Dá se říct, že byl umírněný celkově. To ale není kvalita za bezmála 90 procent.

Tohle je mindfuck. Tohle není nic.

Nádherný, opravdu nádherný film, na kterém mi vadila jediná věc: proč se to všechno dělo dvanáctiletým dětem? Proč jim nebylo o 5 let víc? Nemusela by se kvůli tomu měnit jediná scéna..?

Je to ten případ, kdy jdu proti proudu. Ten tomu momentálně dává 82 procent. Já jsem na pomyslné polovině. Proč? Předně mě to nebavilo, nemohl jsem se dočkat konce. Ideálně překvapivého, když už se v průběhu žádné překvapení nekonalo a John Wick vyhrával jeden souboj za druhým. Stala se z toho nudná rutina, přestal jsem se těšit i na to, na čem John Wick stojí a co má být jeho největší předností- na souboje. Chtěl jsem jen konec, konec téhle uměle natahované břečky, která je tak špatná, že se nestydí vyrukovat i se čtvrtým dílem. A ano, vadí mi, když například lidé na nádraží přestanou reagovat na šarvátku s noži, při které zahynou dva a více lidí. Takhle by svět neměl nefungovat ani ve špatných filmech. Po skvělé dvojce studená sprcha. Čtyřku si nenechám ujít, teď už ne, ale daleko víc by mě potěšili, kdyby už tuhle řídkou kaši dál nenastavovali.