LeePriest

Ach jo! Tak krásně se to vyvíjelo, necelou hodinu a půl jsem neměl co vytknout. Ovšem TO, co připravili tvůrci divákovi v nějaké přibližně 80. minutě, mě nas.alo takovým způsobem, že v prvních chvílích po té události jsem na momentík dostal chuť sledování filmu okamžitě ukončit a fláknout tomu odpad! Pak jsem se trochu uklidnil a dokoukal to do konce. Když tedy zhodnotím Jeden den realisticky a odpojím se od obrovského zklamání ke konci, tak mezi ostatními filmy tohoto typu je to špička. Ale aspoň hvězdu za tu klíčovou nešťastnou scénu srážím, neboť že by mě nějaká jedna věc ve filmu takhle vytočila, to snad nepamatuji.

Toto je přesně ten typ filmu, u kterého mě napadá vyjádření "sejde z očí, sejde z mysli". Dá se na to dívat od začátku až do konce, rozhodně vznikly mnohem nepovedenější kousky. Hlavní dvojice je celkem sympatická, ale žádné extra herecké výkony hodné Oscara nečekejte. Akce ujde, nějak výjimečně zdařilý souboj se však také nikdy nekoná. A tak je to prakticky po celou dobu, žádný bombastický moment, který bych si dlouhou dobu pamatoval jsem v Princovi nenašel. Tedy neurazilo, ale znovu si to nejspíš už nepustím.

Už jsem viděl pár podobných povedených snímků - Cesta za vítězstvím, Gang v útoku. Tento patří mezi nejvydařenější. Velkou zásluhu na tom má skvělý Samuel L. Jackson, který se do své role vydařeně vžil. Podobný kus dobré herecké práce předvedlo i pár jeho žáků. Některým bych opravdu věřil, že se z problémových mladých lidí skutečně takto změnili v rozumné muže. A samotná basketbalová utkání jsou natočena také velmi dobře.

Většinou se diskutuje o celkem zajímavých tématech a problémech. Líbí se mi, že si lidé na rovinu vyříkají co přesně je za problém, proč je to problém, jaké má dopady a navrhují řešení. Potíž je v tom, že se debatující po rozrušených výměnách názorů rozejdou každý svou cestou a obvykle pak ony potíže, o kterých se tak důrazně mluvilo postupně vyšumí a nic moc se toho nezmění. Chtělo by to, aby si dále řekli: Tak jsme zjistili, že je potřeba udělat toto a tamto, pojďme konat.

Když se vyjádřím slušně, tak: Eleonóro Mojsejová, jste mi velmi nesympatická a pracovat pro vás bych určitě nechtěl.

Slyšel jsem o pár lidech, které film přímo nadchnul. Dalším se zase zrovna dvakrát nelíbil. A já? Přišel jsem, viděl jsem, Mission: Impossible mě naurazila, vypínám, odcházím. Asi tak.

Z bitevního hlediska jasných 5 hvězd, válečná část je zpracována opravdu mistrovsky. Poněkud nešťastně se mi však jeví rozdělení snímku na výlučně romantiku v první části filmu a drsnou válku v druhé. Protichůdnější žánry tvůrci opravdu spojit nemohli. Jestliže patříte k většině, kterou zajímá ono slavné napadení Pearl Harboru a tento film si pustíte především kvůli oné bitvě, budete muset přežít hodinu a půl romantických řečí, což je celkem dlouhá doba. Pokud se však k druhé půli prokoušete, tak navzdory některým kritickým reakcím na názor Ameriky prezentující se zde způsobem, který se všem lidem nezamlouvá, samotný boj o Pearl Harbor opravdu stojí za to vidět.

Opravdu to není... řekněme nic moc, když se ale zamyslím jaké sračky typu Big Brother čí Ošklivka Katka se u nás v TV někdy vysílají, tak kdybych musel, raději se podívám na tohle než na Esmeraldu a jiné podobné... ehm, pořady.

Něco bylo vtipné a párkrát jsem se opravdu zasmál dost pobaveně nahlas. Stejně tak film obsahuje i hloupé momenty, které si mohli tvůrci odpustit. Akce a občasná svižnost většinou celkem ujde, kompletní délku ale mohli trochu zkrátit. Fanoušci jedničky by však vyloženě zklamaní být neměli.

Nevím, jestli je to tím, že se Schwarzeneggerem jsem viděl nejprve hity Predátor a Terminátor, tudíž jsem měl přehnaně vysoké očekávání i od tohoto filmu, ale nemůžu hodnotit jinak. 1* za Arnolda, druhá za Sharon Stone a zvuky.