thoreau

Moje skotská známá tvrdí, že Clockwork orange je přezdívka metra v Glasgowě - jezdí totiž dokola, má dvanáct stanic a vlaky jsou oranžové. Sám Burgess tvrdí, že je to cockney oxymoron, případně odkaz na slovo Orang - člověk (jako třeba orangutan). Tak nevím. Špatné to není, ale já mám radši Odysseu.

Předem musím napsat, že zbožňuju Kula Shaker a proto byl tenhle film pro mě povinnost. Crispian Mills se vydal na novou dráhu a tady mu to taky asi půjde. I když mi to připadalo trochu začátečnické, na podivnost jsem byl připraven. Crispian Mills režisér a scénárista zatím nepřekonal geniálního skladatele, textaře, kytaristu a zpěváka. Ale třeba o jednou dokáže. A hlavně doufám, že hudební výboje tenhle velmi nedoceněný muzikant kvůli filmu nezabalí!

Kdo se jen trochu otřel o aviatiku, musí se otřást opovržením. Natočit takový film s dvěma Spitfiry, každý s jiným počtem vrtulových listů a výfuků (a tudíž z naprosto rozdílných roků války), s Focke Wulfem Kiebitz mezi Bü-131 imitujícími česká letadla, snad Avie B-534 (o nichž pak německý důstojník s uznáním hovoří jako o "skvělých letadlech" - není divu, byla totiž německá, bohužel navíc poválečná), s Vetchým hrdinou hlásícím do rádia "One Junkers down" po sestřelení Heinkela He-111, to fakt nejde. Snad to považujete za hnidopišství, ale to je jako kdyby Velký Gatsby jezdil Fordem Mondeo a Batman na pařezovi - a všichni by se jako tvářili, že je to přípustná tvůrčí licence.

Ale ten film se přece neodehrává v 19. století! Nebýt toho trochu šokujícího konce, který nutí k jakémus takémus zamyšlení, musel bych dát odpad.

Čekal jsem totální tyčovinu, takže jsem byl nakonec mile překvapen.

Anal na prach... utwas bethat dochiel dienve. Víc už mě formoval jen Neználek na Měsíci a Lovci mamutů. Dokonalost sama.

No tak to ne, tohleto. Kde je Arnoldova kostra procházející rentgenovou kontrolou na letišti, jeho explodující očička, dusná a nejistá atmosféra syntetické reality? Tohle je jak kdyby Eva a Vašek nahráli Smoke on the Water.

Usnul jsem u toho. Můj poslední Hřebejk, ten člověk už pro mě neexistuje.

Zfilmovat de Lilla, to je kláda. Vlastně mi to připadalo velmi zdařilé, taková postmoderní kyselinová adaptace Marxova Kapitálu.

Podruhé jsem si to užil ještě o něco víc. Rej masek, který na mě vybalili až v závěru mého prvního shlédnutí, dal příběhu nečekanou přidanou hodnotu. Zajímavé je, že jsem četl knihu ještě před filmem, ale moc se mi nelíbila, film se mi zdál netradičně lepší, a asi se na něj kouknu ještě potřetí... Pak třeba něco připíšu.