wampilenka

Katolická pohádka o tom, kterak Mel Gibson prolil hektolitry filmařské krve na odpuštění hříchů. Ale proč vlastně pohádka, když tam na konci stříká krev a Ježíš mění barvy skoro jak svatá Kateřina? Vizuálně v tom je trochu aviváž: na jednu stranu prostřihy na idylickou poslední večeři a tesařinu, namodralá mlha v Getsemanské zahradě, Voldemort - pokušitel, zpomalené záběry, oči upřené k nebi... oproti krvi, chechotu Římanů a židovské lůzy. To všecho není takový problém (vlastně to vůbec není špatné), jako přesné repliky z Bible. Věty, které v Písmu působí jako ozubená kolečka, součástky do sebe přesně pasující v krásně napsaných, promyšlených příbězích, doufejme, že inspirovaných aspoň vzdálenou vzpomínkou, vyslovované živými lidmi působí minimálně divně. Když už postavy ožily lidským tělem, mohlo by jim být dopřáno přesvědčivější vyjadřování. Evangelia jsou jako báseň: když Ježíš reprezentovaný člověkem říká: Amen, amen, pravím vám... působí skoro jako strašný lesů pán Stropnický. Dalším Gibsonovým počinem by mohlo být doplnění náboženských obrázků z 19. století komiksovými bublinami s výroky z Písma. Výsledek by byl podobně nepatřičný, ale možná mnohem zajímavější.

Už chápu dědečkovo spílání, že bysme (my, děti) zasloužily poznat válku. Má zřejmě terapeutické účinky: z těch pitomých smradů se milující sourozenci stali celkem rychle. Technicky vzato během chvíle mačkání ve skříni. A ještě za přítomnosti mluvících bobrů, dostatku jídla, ošacení. Neuvěřitelné.

Dopadla na mě existenciální tíha z morálně závažných otázek. Kde berou lidi právo vydávat špatné knihy proto, že autor je mrzák? (A než mě obviníte z cynismu, zamyslete se nad tím.) __ Naštěstí to je jediný problém, který autor snímku řeší bez diskuze. Naštěstí to je jediný problém, který autor autor řeší. U těch ostatních předkládá různá pro a proti a neprotežuje názor jedné postavy. Sice je pozornost zaměřena na hlavní postavu (to se ve filmech občas stává), ale snímek nás nenabádá, nenutí, abychom s ní souhlasili. Tohle myslím jednoznačně potvrzuje poslední scéna, kdy po pěkně pronesené řeči -- SPOILER ALERT! -- Ramón zcela neromanticky a neestetizovaně zemře, zatímco stále běží kamera, kterou neovládá lidská ruka, natož mysl.

"Viděl rudý nebe a díval se. Bral si z lidí, co mu dávali, a bylo v tý bolesti hodně strachu a špíny. Vrátil se k jámě a lelkoval u křižovatky. A nebe bylo rudý."

Nerealističnost vůbec nevadí. To, že se pár postavám dějí neuvěřitelné, obyčejné, ale hlavně velké věci v moc krátké době trvání filmu, rozhodně nijak nepřispívá k míře nesmyslnosti nebo povrchnosti nebo čehokoli negativního. Film je smyslem přesycen a svým "zrychlením", občasnou absurditou, místy i vyzněním připomíná Sto roků samoty. V tomto případě spíše Padesát roků soudržnosti, tvořivosti, plodnosti, nikoli však unylé idyly bez tónů pochybností, a i na tu samotu občas dojde.

Mnoho scén zdánlivě komentář nepotřebuje, manipulativní výkřiky vypovídají o svých původcích mnohé. Nejzřetelněší to je v dětském pásmu konference. Právě tyto momenty ale vyvolávají v divákovi přetlak, kdy má chuť si uplivnout, mlátit hlavou o zeď a až potom myslet a verbalizovat. Kdyby se nějaký slovní doprovod méně zúčastněných objevil už ve filmu, pootevřel by se ventilek a divák by si ušetřil mnoho boulí způsobených zuřivým ťukáním prstem do čela. Teď pár slov k zobrazenému. Nejděsivější je asi ta slepota a blbost: "Hippies znak je znak ďábla, protože se to píše ve směrnicích od CIA. Bůh stvořil svět přesně za 7 dní a evoluční teorie je nelogická, to, co je v Bibli je pravda, protože to je boží slovo a boží slovo nemůže být lež." Au! Pro myšlení, vysvětlování, pochyby a rozum zkrátka není místo, všechno pěkně berme doslova, milé děti. Jiný výkřik ale ze záhadných důvodů popírá zrovna ty biblické pasáže, které se doslova chápat dají: "Chudoba je vopruz, u nás se z bezdomovců stávají milionáři." Borec borců musí po pravici Otce vytrvale rotovat.

Ačkoli nemám podobná tázání ráda, po shlednutí Joea jsem uvažovala, jaký byl vlastně mesidž tohohle formálně vypiplaného snímku. Vznikl v době, kdy u nás nebyl žánr westernu příliš živý. (I když prý rozhodně živější než v 50. letech.) Neznalec a nepamětník (já) se dokonce ptá, jak je vůbec možné, že se takový film objevil. Vždyť to, co je parodováno, rozhodně není kapitalismus. To je pouze jedna z mnoha složek, kterou je ve filmu parodováno. (Co vlastně?) Navíc nejméně veselá, protože spíš odkazuje na pragmatickou dobu, kdy drsné pistolníky postupně nahradili drobní obchodníci. Zdá se mi trochu málo, aby film byl tak preziczní poctou žánru a promyšlenou komedií, aniž by si vněfilmově rýpnul. Ale to bych chtěla až příliš mnoho. Je dost možné, že v 60. letech působil neideologický film jako osvěžující závan. Co já vím? Ale nevydám se stejnou cestou jako americký uhmhm (co? kdo?) Peter Bischoff, který zřejmě neunesl představu, že by v zemích na východ od opony mohl vzniknout apolitický film, tak si do něj politiku a ideologii šikovně narouboval: "By converting Stetson City to temperance and thereby to Kolaloka, he brings wealth to the town and the same time breaks down barries of class, when the opposing parties make peace under auspices of the American way of life. Since at the film´s end the parodied values of American system celebrate a triumphant victory, it seems to me that the parodic mode was but a guise or camouflage to pass Communist censorship. In hindsight, the parody-cloaked message of this singular Czech Western has become a historical reality with the toppling of the Communist regime in 1989." [Journal of Popular Culture, Summer 1993; 27, 1] ___ Myslím, že komentáře netřeba. Děkuji panu kolegovi za podnětný příspěvek...

V mnohém předčilo Schumachera. (I když asi ne v přiléhavosti kostýmů. Pouze Hádankář se zdál být oděn stejně.) Ale co hodnotit na pr0n? Batgirl i Catwoman měly sympatická ňadra střední velikosti. Spíš drobná, ale zato pevná. Popysčí (Subjektiv promine vypůjčení neologismu) normální, chloupky upravené. Penisy byly hjůdž všechny, ale kladu si otázku, jestli se role přidělovaly podle velikosti. Kostýmy nebyly jen takové apartní rekvizity, aby se neřeklo, i když v tomhle momentu byl Batman XXX překonán Nolanem. Herci nevypadávali z nadstavbových rolí ani při stýkání. Nadto jsem zjistila, jaká je moje role snů v pornu: Když přijde Batman do klubu, tak jedna ze slušně oblečených dívek, která tančí se slušně oděným chlapcem, vykřikne: "Oh my gooood! That´s BATMAN!!!" (A pak se tam již neobjeví. Samozřejmě.) Ve všech ohledech dokonalé a tedy naprosto sterilní a nedráždivé porno.

Pročpak je titulním hrdinou páprda, který se filmem jen nenápadně míhá, a film se nejmenuje podle ženy, jíž ostatní postavy slouží přinejlepším jako rekvizity? Je to vůči Selině/Catwoman trochu nefér. Navrhuji Catwoman Arises, nebo lépe Catwoman Rules. Když se uvažuje o superhrdinkách, bývají označovány jako něco sekundárního, jako odvozeniny superhrdinů či jejich doplněk. Ještě nemám prostudované rané batmanovské komixy příliš důkladně, ale i z letmého prohlédnutí je patrné, že už v nich se Catwoman objevuje jako osudová soupeřka a nikoliv jako ozdůbka superhrdiny. V Batman Returns je postava Catwoman tím výraznější, čím je Batman fotrovitější. V prvním filmu mě potěšilo, že se v něm příliš nerozebíraly Batmanovy motivace, ale zde to jeho postavě náramně uškodilo, protože co je jeho hodňoučké, nepříliš komentované a nepříliš pokoušené dobro oproti sobecké zákeřnosti Catwoman, jíž jde o všechny ty hříšně sladké věci, jako je vzrušení mužů, závist žen a radost ze hry vůbec? Hear me roar. (Nebýt těch vánočních pičičand, bylo by to za pět.)

Komentář drobet komparativní. První dojmy: 1) Tohle je ten GOTHam, ve kterém chci žít! 2) Na fotkách Bat-Keaton příliš sexy nepůsobí, ale rozhýbaný šanci zaslouží. __ Zatím nejkomixovatější z Batmanů, co znám (Nolanovi pouze)-,:, včetně některých komixů. Možná je to jen můj dojem, Batmanovy trhané pohyby čtení komixu evokovaly. ;) Ale nebýt Burtonovy estetiky, mohl by sebou Keaton škubat, jak by chtěl. A nebýt Burtonovy estetiky, muselo by se psychologizovat. Ne, tady opravdu nebylo třeba vysvětlovat potřebu konat dobro pod maskou. V tomhle městě musí být každý magor, každý tak trochu žolík, takže stačí říct "because nobody else can" a Batman nemusí dvě hodiny "začínat". U Nolana se tak dít musí, protože jeho svět se jeví být mnohem víc realistický. Tzn: jeho časoprostor se příliš neliší od časoprostorů filmů, skrz které momentálně vnímáme svět. ;) Když Gotham připomíná normální město s normálními lidmi a pro-nás-realistickým-psychopatem, musí se divákům vysvětlit, proč superhrdina skáče po městě v krunýři a plášti. A ještě něco je v tomto filmu výrazně jinak než v Nolanově Batmanovi (a některých nových Burtonových snímcích), a to přítomnost (sebe)ironie. Kromě počítačem generovaných kulis, vysvětlování a opodstatňování je pro některé současné filmy příznačné [ať nekecám: je to vidět i u kolegy Bonda], že zábava se najednou bere děsně vážně. Nechci tím říct, že bych v Temném rytíři ocenila grotesku a Burtonova Batmana vnímala jako komedii. Líbí se mi oboje, Temný rytíř má jiné kvality. Ale za tu ironii má u mě Burton malé, leč významné plus přeměněné v pátou hvězdičku.