W.Goldfinch

Novodobá vánoční klasika, kterou si stejně jako Wonku budu pouštět každý rok.

To půlku života nesnažíte jeden film a když ho pak vidíte znova, zjistíte, že je vlastně moc fajn.

Na základce ani na gymplu jsem se o historii nedověděl tolik jako z Hodiny dějepichu. Studna umí jednoduše a zábavně přiblížit složité historické události a Terezka to báječně komentuje... a taky je hrozně hezká.

Kdyby kluci neposílili mojí lásku ke kinematografii, možná bych dnes místo filmové vědy studoval něco lukrativnějšího :) Pět jezevců z pěti.

Mijazakiho filmový debut může hrdě stát vedle jeho nejslavnějších ghibliovek. Od malička mám slabost pro tyhle dobrodružné příběhy plné akce, humoru a romantiky, které se dneska už vlastně netočí a tak mi vždycky zaplesá srdíčko, když podobný zapadlý klenot najdu. Navíc vyšel v době, kdy nevadilo, že všichni v dětském filmu kouří. Jednoduše láska na první pohled.

Je to takový milý dětský příběh o první lásce, kde se občas vysává krev sousedům, kteří jsou vlezlí a trhají hlavy dětem, co někoho šikanují (tudíž vždycky zaslouženě). Velkým plusem je navíc nádherná kamera van Hoytemy, jenž tady ukazuje, že ty skills měl prostě odjakživa.

Už u Austrálie mi přišlo, že se Luhrmann trochu snaží přiblížit Návratu krále. Zdála se mi totiž hrozně dlouhá, s přílišným množstvím konců (což teda u Jacksona nevadilo). Díky rozdělení na jednotlivé kapitoly tohle přestává být problém a vůbec to nepůsobí dojmem, že by byl film rozstříhán na náhodných místech. Faraway Downs je audiovizuálně nejméně agresivní Luhrmannovka, kde se ždímají emoce ještě trochu více než je u něj zvykem. Výsledkem je tak jeho asi nejslabjší dílo, které je ovšem pořád příjemné sledovat.

Lanthimos svůj styl konečně zpřístupnil běžnému publiku a svojí pohádkou o postupné emancipaci Frankesteinovy nevěsty předkládá svůj zdaleka nejlepší film. Neustoupil ovšem od svých poznávacích trademarků jako jsou podivné postavy pronášející zdánlivě nesmyslné věty, snímání okolí rybím okem a výrazná nelibozvučná hudba. Příběh situuje do jakési alternativní viktoriánské doby, vizuálně připomínající estetiku filmů Tima Burtona, Jeana-Pierra Jeuneta nebo Terryho Gilliama. Ovšem možná ještě větší pečlivost Yorgos věnoval postavám. Emma Stone, ztvárňující Bellu, je tu ve všech polohách jednoduše geniální a svůj herecký rejstřík posouvá zase o úroveň výš (tolik sexuálních scén jako zde neměla za celou kariéru). Mark Ruffalo si svého slizouna nehorázně užívá a znetvořený Willem Dafoe (který se vlastně nijak neliší od běžného Willema Dafoa) prostě nemůže zklamat. Film se vyjadřuje k mnoha sociálním problémům, ale vedle toho dokáže být neuvěřitelně zábavný. Doufám, že pobere co nejvíce cen a akademici jak je zvykem neupřednostní před tímhle unikátním dílem životopis (ano, dívám se na tebe, Oppenheimere). Silných devět z deseti.

Vždycky když se dívám na film, který se zabývá ekonomikou, cítím se jako Homer Simpson při sledování Twin Peaks: „Brilliant...I have absolutely no idea what's going on.“

Aladdin meets Pirates of the Caribbean. Sympatická dobrodružná podívaná, co velmi příjemně šlape a nenudí. Řadí se tak k těm pár filmovým videohrám, které předloze nedělají ostudu.