Ekdahl

I po 55 letech zcela mimořádně působivé. Po stránce řemeslné jeden z absolutních vrcholů filmovýho umění (hudba, scénář, kamera, střih, režie).

No... První půlhodina velká slabota. Nanejvýš iritující je ten polopatismus, přílišná doslovnost, s níž je postava Chýlkové coby zoufalé šedé myši líčena. Věci se dají sdělovat i jemněji než ránou kladivem do hlavy. Má paní režisérka diváky za pitomce? Celkem dobrá je tam hudba, ale proč je jí tam tolik? Pak se to celkově trochu zlepší, jsou tam docela dobrá místa (Polívka s Hlasem Ameriky), nicméně čekal jsem mnohem víc. Je to takový ušmudlaný průměr. Že Pavlásková skončila u čisté srágory Fotograf mě tak nějak nepřekvapuje, půda byla připravena již zde.

Tohle je větší prča než Monty Python, bratři Marxové, Chaplin a Woody Allen dohromady. Ta kamera! Ta hudba! Ten debil Moučka! Ta koncentrovaná stupidita! Ta neuvěřitelná nuda! Major Zeman je pro dav, tohle je lahůdka pro fajnšmekry. Socialistický (sur)realismus at its best.

Welles = největší osobnost americkýho filmu, nedá se nic dělat. Tenhle film je na jeho úroveň spíš průměrnější, konvenčnější, žánrovější, ale i tak si cinefil pošmákne. Kdo by řekl, jaká radost může být koukat na 60 let starý film.. Je ovšem třeba zařadit nižší rychlost, to tempo samozřejmě odpovídá době. Je to taková noirová hitchcockovina, tý noirový hry se stíny už je tam možná trochu moc, je to u Wellese trochu schematismus, ale budiž. Wellesovi promineme i to trochu arogantní namachrované floutkovství (žádná filmová kráska mu neodolá, že ano) - svý geniality si byl dobře vědom - a ty übermenschovský role, co si psal na tělo.

Další česká srágora. Paní Pavlásková zpatlala čistě vnějškovou, naprosto povrchní, rádoby senzační ubohost - asi jako když si vzorná školačka představuje, jak vypadá bohémská zhýralost. Výsledek: nuda. Nějak se jí podařilo eliminovat i humor, což je opravdu co říct, protože ten Saudkovi jistě upřít nelze. Zklamáním byl pro mě i Roden, jeho obsazení nemá logiku, je to těžký introvert snažící se hrát extravertního exhibicionistu: nefunguje to. - Janu Saudkovi lze právem vyčítat mimořádnou pokleslost, jíž si léčí mindráky z mládí (chudoba, nezájem opačného pohlaví), ale nelze mu upřít jistý šaškovský talent, smysl pro humor a šmrnc. O tom filmu se bohužel nic z toho říct nedá.

Žánrová lahůdka s luxusním obsazením, originální, ale ne za vlasy přitaženou zápletkou, výbornou dramaturgií i lokacemi: Vídeň, USA, jižní Amerika 70. let... Pravověrný staromilec bude vrnět blahem.

Vizuálně naprosto oslnivá záležitost, po stránce dramaturgický to trochu hapruje, ale klady zdaleka převažujou. Vládne mírně halucinační, hypnotická atmosféra, cca do půlky filmu divák moc neví, na čem je. Poměrně komplikovaná zápletka se jakž takž vyjasní až pak. Do tý doby je to atmosféru budující karneval, v němž učinkuje jedna femme fatale a tři podivní, nepříliš čitelní chlapíci: ironický glosátor Welles pod vlivem oné fatální dámy a dva silně podezřelí právníci. Nutno zménit fenomenální kameru... Hodně zvláštní a hodně zajímavá podívaná.

Velmi slabé, po všech stránkách. Horko těžko se mi to podařilo dokoukat. Nechce se mi věřit, že tenhle režisér natočil Heat, jednu z nejlepších věcí ve svým žánru.. No nic. Tohle je nedotažená, odfláklá nuda. Hapruje dramaturgie, - táhne se to jak smrad - zápletka i herci (ten padouch - to bylo co? ten by mohl hrát vyhazovače v baru, ne pseudobondovskýho grázla). Ty technický počítačový kraviny nehodnotím, to mě nezajímá. Jsou tam asi dvě akční scény, ovšem blbě natočený, jinak se dvě hodiny ŽVANÍ. Vanitas vanitatum.

Béčková slátanina špionážního filmu/akční komedie/komiksu/sci-fi - naprosto nefunkční, bez humoru (anglický film bez humoru, šmarja boha..), s pokleslou vtíravou hudbou, teda kromě těch Dire Straits na začátku. Čirá ztráta času.

Hluboce dojemný majstrštyk v duchu nejlepších tradic humanistického evropského filmu. Ano, je to do značné míry pohádka, ale proč ne? Kaurismäkimu se podařilo vytvořit si originální, rychle identifikovatelný styl: statičnost, flegmaticky pomalé tempo, minimalismus, vynikající suchý humor, obvyklá squadra (skvělých) herců, outsideři jako nenápadní, důstojní hrdinové (viz. ty dlouhé, silné záběry do klidných a vznešených tváří uprchlíků), rock/punk v soundtracku, programové staromilectví. Našinec, který zažil "reálný socialismus", se bude trochu vzpěčovat při tom silně idealistickém líčení dobré "hrabalovské" chudiny stojící proti zlé policií a bohatcům, při jméně hlavního hrdiny apod., ale to se dá překousnout. Netypická je pro Mistra Francie jako místo děje, takže za zmínku stojí ten příjemný francouzský životní styl, kdy i proletářství má jistou důstojnost, např. co se stravování týče, nikdo tam nežere vlašák z papíru v propocených montérkách, ta každodennost si udržuje šmrnc. Naopak vcelku typické je jisté bezčasí, nebýt párkrát se objevivších aut, nevěděli bychom, jsme-li v 80., 90 nebo nultých letech.. Summa: byl jsem nadšen.