MrKrahujec

No, je pravda, že ze všech těch úchvatných rytíren šedesátých let je tohle asi nejupřímnější sranda (i když, zaplaťpámbu, více než z padesáti procent chtěná), přesto je vidět, že je tak trochu odfláknutá, a že se herci při natáčení spíš bavili, než vážně pracovali. Úplně nejlíp asi hraje Jean Rochefort, ten dokázal vytvořit skutečnou filmovou postavu, Jean Marais je venkoncem všude vlastně stejný, jako i Noël Roquevert, který zde sice brilantně, ale opět předvádí svého klasického humpoláckého neotesance, jako ve Fanfánovi i mnohde jinde. Ale koukat se na to dá, o to žádná.

Nemá smysl přidávat další chvalozpěvy na tento film z nejužšího kruhu "toho nejlepšího ze světové kinematografie", jen bych podotkl, že po shlédnutí Kurosawových "Sedmi samurajů" (kteří jsou ovšem taky výborní) bych tak úplně nesouhlasil s označením "remake". Je pravda, že jsem dost dlouho hledal přiléhavější termín, až nedávno mě jeden napadl: Co takhle - variace na dané téma?

Tak mi při zhlédnutí přišlo na mysl, že něco velmi podobného se říkalo a říká o jediném sovětském nositeli Nobelovy ceny Michailu Šolochovovi a jeho taktéž jediném dobrém románu Tichý Don. Až na to, že ten se ke svému provinění (opepřeném navíc tou zmíněnou Nobelovou cenou) zdaleka nepostavil tak přímě a kajícně jako hrdina tohoto filmu.

Náhodou to vůbec nebylo špatný! Nízké hodnocení tohoto filmu zde přičítám okolnosti, že si asi jen málokdo připustil (nebo spíš pochopil), že se vůbec nejedná o zobrazení ničeho skandinávského, či jinak odlehlého, ale o čisté a plnohodnotné RUSKO! Můžeme sice uznat, že Rusové, stejně jako Skandinávci pocházejí z tzv. "Bílých Varjagů", ale toto zde už jen pouhými kostýmy, ale především náturou a podstatou zobrazovaných obřadů na to Rusko jednoznačně odkazuje a to i včetně té za poslední dobu zesilující krutosti a krvelačnosti. Berme to jako malou výstrahu všem, kdož jsou náchylní věřit našim dezolátům...

Vcelku velmi příjemné "okénko" do šedesátých let. Syžet mi sice nepatrně připomněl Remarquovo "Nebe nezná vyvolených", ve filmové podobě tedy "Bobbyho Deerfielda" s Al Pacinem, ale opravdu jenom nepatrně. Nejvíc jsem samozřejmě žasl, jak to ten Mastroianni vlastně dělá, ten snad musí mít nějaký přepínač, kterým se na jedno kliknutí beze změny kostýmu a líčení promění z náhodného kolemjdoucího do světáckého elegána ve velkém stylu - a zase zpět a to klidně i desetkrát za film. To je asi právě ten talent.

Konečně (po velmi dlouhé době) film, na němž je vidět, že jeho autoři nemají v hlavách úplně na....o! Samozřejmě, připomene to trochu i Orwellovo "1984", i "Strážce času" Poula Andersona, možná i "My" Jevgenije Zamjatina (nejvíc asi "Smrtku" Neala Shustermana), ale zaplaťpámbu opravdu jenom trošínku. Horší už je to možná s tím poněkud automatickým nasazováním očekávaných filmových stereotypů, ale kdo to v dnešní filmové produkci nedělá? Opravdu, tohle naprosto vážně docela ujde. I na tu bídu...

Teď trochu blafuju, protože ve skutečnosti jsem z tohoto "kousku" viděl jen asi první třetinu (dál už to opravdu nešlo), ale aspoň jsem si při ní stačil uvědomit, že pan Troška vlastně vůbec není zatraceníhodný, a že na svou cílovou skupinu diváků je skutečně jako dělaný (ostatně technická stránka jeho děl je perfektní - záběry nejsou ani podexponované, ani přeexponované, postavy se mu celkem vždy podařilo umístit do záběru, ba ani ve skriptu nejsou žádné trhliny, jako že by někdo byl třeba v následujícím záběru jinak oblečený apod.). Takže si docela vážně myslím, že by toho Oscara dostat měl. Musel by to být samozřejmě pornooscar, protože právě pro pornobranži jsou jeho filmy jak ulité (a to bez výjimky všechny). Skutečně jediné, co je jim z tohoto hlediska možné vytknout je to, že se v nich přímo nešoustá, ale v porovnání s ostatními zásluhami v této oblasti je to zcela pomíjitelné. Takže lze směle prohlásit: Pan Troška je zakladatel a světová jednička  ve zcela novém žánru - neerotickém pornu. A to už vlastně je co říci!

Tak si možná budu muset poopravit názor na celou ČSFD... Sice naprosto chápu, že zrovna tenhle film je tu v modrém, ale zároveň musím konstatovat, že je to olbřímí nespravedlnost. Tohle je totiž nejen sci-fi, fantasy, komedie a kdovíco ještě, ale především surrealistická a filosofická rapsodie, která se ještě navíc dokonale nebere vážně. Právě v tom mi to nesmírně připomnělo geniálního Ladislava Klímu (který už léta čeká na pořádné zfilmování), ale i Neila Gaimana (teď mám na mysli Nikdykde), potažmo pak ještě Luise Buňuela a vlastně i Weissův Dům o tisíci patrech (rovněž čekající na zfilmování). A to už vůbec nemluvím o Bulgakovově Mistrovi a Markétce. Náhoda tomu chtěla, že zrovna tohle všechno jsou moje celoživotní idoly (a to jsem ve filmu bezpečně poznal i několik svých vlastních nočních snů), není tedy divu, že dávám po delší době plný počet. A nezbývá mi, než uznat, že někdo, kdo nečetl ani Ladislava Klímu, ani Neila Gaimana, či Michaila Bulgakova, se v tom opravdu může trochu ztratit... (což je ale fuk).

...ale je to opravdu jen-tak-tak. Spíše 3 a půl, protože tohle je do velmi značné míry Pytlákova schovanka, vlastně ne, vzhledem k žánru spíš Limonádový Joe. I když po pravdě nevím, jestli ten závěr více odpovídá Pištěkovu zvolání: "Jsme bohatí, René, bohatší než kdy předtím!" z Pytlákovy schovanky, anebo tomu "Lump a nebo hrdina - vždyť jsme jedna rodina!" z Limonádníka. Ale musím uznat že dost podstatné pasáže jsou tu natočeny a zahrány velice slušně, tak proto.

Tak tohle je jedno z nejlepších dědictví neorealismu, za jaké by se nemusel stydět ani Vittorio de Sica, ba dokonce ani Vasilij Šukšin. Anebo je to spíš důkaz, že neorealismus je stále přítomný?