Soupalka

Turecký koprodukční snímek poměrně známé a festivalově úspěšné režisérky  Yeşim Ustaoğlu.  Také to je typicky festivalový film... komorní a velmi turecky laděné drama o tom, jak život je vždy něco mezi narozením a smrtí a jak pro některé  mladé  lidi dokáže být velmi ubíjející a bez naděje na změnu k lepšímu, s vyhlídkou na zítřek  stejně monotónní,  jako byl včerejšek. A za každé sebemenší vzrůšo se tvrdě platí...  Film je především hereckým koncertem tehdy 18ti leté Neslihan Atagül.  Té pomáhá  i pěkná kamera a velmi odpovídající uměřená výprava a hudba.

Jak skvělý nápad rodinného soužití 2 chlapů - nesmrtelného se smrtí - a jaký úžasný potenciál pro scénář s těmi všemi duchy a kouzly. A kterak jej zbůhdarma vyplýtvat na překombinovaný děj a přehnaně romantický doják pro podporovatele výrobců papírových kapesníků. Relativně bytelná kostra scénáře se postupně vytrácí a v závěru se mění na nepochopitelnou směs emocí a dějových zvratů, které by na posledních cca 3 dílech utáhly další seriál. Jako u mnoha jiných JK romantických seriálů bych se opět obešla bez posledního dílu a seriálu by to podle mne rozhodně neublížilo, spíše naopak. Velké plus jsou skvěle obsazené hlavní ženské postavy a moc dobrý soundtrack. To že ústřední pár až tak moc nefunguje podle mne vůbec nevadí, naopak to do logiky seriálu velmi dobře zapadá.

Další ze seriálů plných černobílých postav točených v turisticky lákavé oblasti Kapadocia - o prolamování tradic trochu dále od Istanbulu, krevní mstě, krásných očích hlavní hrdinky, lásce co se ne a ne naplnit, velmi expresívních projevech jak na divadle,... Místy jsou skvělé monology hlavního záporáka a hlavně jeho vrnění, které určitě nepůjde nadabovat. Na to, jak je seriál hrozný, tak právě za výkon Selima Bayraktara bych ráda dala aspoň 1 hvězdu, ale fakt to nešlo...

Nejnovější ze seriálů podle knih a námětů psychiatričky Gülseren Budayicioglu. Stejně jako u İstanbullu Gelin, Kırmızı Oda a hlavně Masumlar Apartmanı se ve Camdaki Kız asi dá těšit na relativně zajímavý scénář postavený na reálných příbězích a ne úplně ošoupaných nápadech. Navíc Burcu Biricik asi určitě nebude hereckým zklamáním. Dívku za sklem jsem se chystala si přečíst (bohužel jsem sehnala jen v ruštině), ale možná počkám na pár dílů seriálu a pak se rozmyslím...

Úchvatná výprava, hezká a informativní pohádka, smrtelná stopáž, kterou by nebylo od věci rozdělit a udělat spíš minisérii Donutit diváka si v předstihu nastudovat nějaké reálie by asi nebylo od věci, protože jinak je to docela náročné. Mne osobně nakonec asi nejvíc zaujalo to, že jsem si uvědomila že se dají krotit divocí sloni stejně jako koně.

Serial jsem zkoukla na mobilu pri venceni psu v noci v lese. Normalne si poustim spis jen metal dost nahlas, ale na zaplaseni divocaku vetsina dilu fungovala skvele, tak mel asi (pro tuto situaci urcite) dobry soundtrack. Prvni cca 2 dily mi prisly skvele, ale pak uz se nejak postupne vytracel nadhled i charisma a relativne standardni herecke vykony to nezvladly nijak kompenzovat. Skoda ze nebylo zarazeno vice scen typu kdy ti tri chlapi resi nejaky pripad nebo situaci spolecne (viz hledani unesene kolegyne). Serial by to osvezilo.

Romantická telenovela o tom, jak to ti ze znepřátelených rodin mají opravdu těžké. Skvělý casting i herecké výkony u mne ale bohužel už nestačily na to, aby vynahradily neuvěřitelně předvídatelný scénář, mdlou hudbu a iritující product placement značky Ford. Trochu také škoda toho, že postava Cesura a Kivanc Tatlitug podle mne tak nějak nestíhá svůj potějšek Sühan ani Tubu Büyüküstün, i když jako pár vypadají dobře. První polovina seriálu spíše nudí, ve druhé se nuda trochu vytrácí, ale o to víc občas mizí i racionální zápletky v jednání postav. Tak nakonec jako No1 u mne vítězí hlavní záporák Riza v podání Yigita Özsenera. Ten mne tady opravdu herecky velmi příjemně překvapil.

Hluchoslepota a demence ve velmi snesitelnem mixu. Pozitivní film který ani nenudí ani nerozbrečí a herecky celkem překvapí. Divák ale často zapomíná, že je hlavní hrdinka opravdu těžce postižená. Chtělo by to občas ukázat svět více z její strany a nebo aspoň vypnout zvuk. Beren Saat je úžasná herečka mnoha různých poloh, která vysoce převyšuje kvality mnoha svých kolegyň z Turecka. Tento film je toho jen dalším důkazem.

Kterak se mladý a nervní synek kápa z podsvětí za pomoci charakterního a stejně nervního prokurátora a jeho rodiny zcela napraví a ještě se u toho zamiluje. A není sám. Mrtvolně bledý hlavní hrdina ve mně nevzbudil zdaleka tolik sympatií jako věčně křičící prokurátor. Záporáci ze seriálu vycházejí o dost lépe. Seriál má místy bohužel naprosto nesmyslný scénář a spoustu hluchych mist a záleží kam se vše otočí po 12. dílu. Buď to bude pokračující nuda a nebo se scénář vzchopí a bude to ke sledovani. Bohužel už beze mne.

Velmi koukatelný a více na západ orientovaný seriál než jiné korejské dorama. Přišlo mi to jako vítaná změna relativně šablonovitých JK seriálů. Tedy možná až na poslední díl, který mi, bez ohledu na příjemně jemný humor, připadal v podstatě zbytečný. Seriál se odlišuje v řadě detailů, nejen hereckým obsazením - asi tak jako když Turci točí standardní telenovely s relativně přísnými pravidly a pak se najednou mezi tím objeví seriály jako Atiye nebo Yarım Kalan Aşklar. Velmi mne oslovil soundtrack, ale jako u každého seriálu s time travel mi to nedalo hledat chyby a nelogičnosti ve scénáři. Autoři se snažili najít zlatou střední cestu mezi alternativami "logiku cestování časem a dopady na jednání postav se pokusíme zcela vysvětlit" a "na logiku scénáře s časovými posuny se vykašleme, uděláme to náhodně, jako když si někdo občas šlehne". První alternativa, pokud se bere moc vážně, potřebuje jednodušší linii. Druhá alternativa by mi byla asi bližší, ale až tak alternativní tento filmařský výtvor není, i když starší ročníky se v ději už hravě ztratí.