Soupalka

První díl byl hrozivou i když místy vtipnou lepenicí různých žánrů a nesourodých scének, nejasně uchopené hudby, kamery atd. Druhému dílu se na rozdíl od prvního podařilo udržet žánr relativně neokoukané road movie. Ze 2 hvězd patří jedna souboji lopatami na pohřbu a  druhá scénkám na gruzínské celnici.

Minimalistický  film o tom, jak námořník žijící jen se svým otcem také sám vychovává svého autistického syna. Film poměrně věcně popisuje, jak snaha milující otce proniknou do světa svého syna připomíná bušení na věčně zavřená vrata ve víře, že se jednou aspoň malinko pootevřou. Divák to Alimu to ke konci už opravdu přeje....Kıvanç Tatlıtuğ  ani to dítě nehrají vůbec špatně. Příběh sám za moc nestojí a tak staví především na emocích. Těm bohužel ale moc nepomáhá ani hudba ani místy klišoidní vstupy, kterými si scénář pomáhá.

Furkan Andıç má úžasný hlas a Leyla Lydia Tugultu je rok od roku krásnější (jen by to sneslo asi tak o 1/2 kg méně makeupu aby nevypadala jako figurína z výlohy). Navíc oba s přehledem mohou hrát košíkovou i za předpokladu, že si Pelin sundá lodičky, což moc často nedělá. Tož se na to dobře kouká a navíc je to docela krátké. Ale jinak -  komedie postupně vyprchá a seriál se mění na obvyklou lepenici "seni seviyorum - git - gitme" a "všichni nám pořád kladou překážky" v minimálním rozsahu exteriérů i interiérů a tak nemá moc čím  zaujmout. Snad s  výjimkou upoutávky na produkty  řady kvalitních oděvních butiků....

Nezbývá než smeknout před scénáristy. V seriálu se opravdu, ale opravdu vůbec nic neděje a přesto dokázali naplnit skoro 50 hodin. Asi jim pomohlo, že několik dílů seriál dost tápe, kam se vlastně chce zatřídit a z rádobypotrhlé romantické komedie se posouvá k něčemu co už nelze jednoznačně zařadit. Chybí nejen děj, ale i humor,  akce, cokoliv. Romantika je vlastně tak nějak trapná stejně jako odkazy na tradice nebo třídní rozdíly, hudba nudná, řada vedlejších postav nesympatická a má problém udržet integritu. A tak tu jednu hvězdu ode mne nakonec dostala Eda v podání Idil Sivritepe, která s přehledem na prahu třicítky zvládá přiměřeně zahrát roli adolescentní dcery.

Byl by to asi docela pěkný film, kdyby se to zkrátilo. Asi i herecké obsazení by obstálo beze změn. 5 dílů úplně stačí  a je z toho v celku přiměřeně dlouhé komorní rodinné drama, které se trochu roztáhlo aby vydalo na ne zrovna prevratny serial. Hazal Kaya mne nijak nebere, ale sem se celkem hodila. Postavě dívky nemilované ani vlastní matkou a determinované  prostředím gaunerů, mezi kterými vyrostla, dala docela uvěřitelný rozměr (tedy až na ty pořád skvěle upravené vlasy..). Ani pak není za těžko jí uvěřit, že se chce z toho všeho vyhrabat, když jí podá pomocnou ruku  slušný policista se spoustou dětí, které přišly o matku právě díky ní.

V seriálu se opravdu  šťastně podařilo namixovat více  žánrů  v retro výpravě, která je  důsledná  i  dotažená i v malých detailech.  Celkovému vyznění a vážným tématům, kterých se děj dotýká, velmi pomáhá nejen velmi pečlivě zpracovaný scénář, ale především i herecké obsazení a seriál napsaný pro a) ne už tak mladé a b) zkušené herce. Velmi osloví i  "krimi" dějová linka, která se pečlivě buduje díl za dílem.  Cca 7-8 epizod se snažíme zjistit kdo je vlastně oběť z úvodní scény a zbytek seriálu se hledá vrah / vrahové. Doufám, že stejně jako první dvě potěší i třetí serie.

Pomalý a těžký film, který někomu velmi sedne a někomu zase vůbec ne. Tentokrát jsem se vůbec nenudila, ale řadím se spíše do druhé skupiny. I když vlastně specificky není co filmu vytknout (až na to, že 2 hodiny by úplně stačily), tak se mne nijak zásadně nedotkl a na rozdíl od jiných dramat s hustou atmosférou jsem se soustředila na mnohé asociace, které asi nebyly záměrem režiséra. Herecky super, velmi omezený hudební doprovod. Už se mi stalo, že Murakamiho knihu jsem nedočetla. Příběh a všechny náznaky, které nám dávkuje režisér a scénář nás nenechají na pochybách o tom, co se opravdu stalo a jak to mají jednotlivé postavy nastavené v hlavě i v životě.  U filmu jsem vydržela hlavně  kvůli tomu, abych zjistila jak moc z náznaků toho co se odehrává ve skutečnosti bude do příběhu naplno "vpuštěno" - zjistíme co se vlastně stalo Hae-Mi? Jak to bylo se studnou? Jak často a kdo doma uklízí? Co se stalo s ostatníma krávama? Co se vlastně pěstuje v těch sklenících? Jsou všechny skleníky v Koreji plastový a hoří? Potřebuje vlastně hlavní hrdina maminku a tatínka?   Jak dlouho přežije kočka sama v garsonce? Má to jeho auto techničák? ...

Kde vlastně končí láska a začíná sobectví? A kde vlastně končí sobectví a zbývá jen láska? A co na to zdravý rozum když nejsme zdraví? Kdo hledá odpovědi na tyto otázky, tak je ve filmu asi nenajde a jen to obrečí. Nicméně způsob, jak tento postupně stavěný příběh pomalu a různou optikou předkládá víc a víc obdobných otázek k zamyšlení, je opravdu skvělý a dojem z filmu ještě dlouho doznívá i díky hudbě nebo hercům. Nelíbí se mi srovnávání s jinými kultovními plačtivými příběhy JK produkce. Tenhle film je prostě jiný - v podstatě docela civilní a přitom moc a moc dobrý i když moc a moc smutný.

Propletená historie osiřelého Kartala, kterého vychoval a za svou dceru oženil jeden z vrahů jeho otce Aziz. Co ale scénář nevymyslel  - Kartal miluje dceru druhého vraha svého otce Selin, která si ale bere za muže právě  Azize.  Aziz (v turečtině  "svatý") není rozhodně žádné ořezávátko, otec Selin Osman taky ne, postupně si všichni nějak hrají se všemi atd. Nesporným plusem seriálu je obecná kvalita hereckého obsazení nejen u hlavních protagonistů a  tak herci dostávají spoustu prostoru i ve vedlejších rolích. S ohledem na počet dílů se dá seriál bez problémů zkouknout celý a nijak nenudí, i když to není žádná převratná tematika. Mně osobně také sedla taková ta folklorní hudba od Černého moře, ale někomu může přijít naopak rušivá. Od seriálu byla původně asi dost velká očekávání a byl prodán do poměrně mnoha zemí.

Pustit se do zfilmovani kultovniho pribehu zakavkazske casti sveta vyzaduje docela velkou odvahu. No, moc se to podle mne nepovedlo....I kdyz se film pomerne zdarile snazi o zprostredkovani kontrastu mezi tehdy velmi kultivovanou spolecnosti na lince Kaspicke more -  Kavkaz a barbarskym najezdem bolseviku kteri rozhodne nenechaji napokoji prirodni zdroje Azeru, nakonec mi film prisel jako prilis velka patlanice velkych scen i exeterieru s komornimi vsuvkami kde strasne rusi mix prizvuku, ne uplne duchaplne dialogy nebo prilis dospeli herci. Je to jako kdyby nekdo vzal pribeh Romea a Julie a natocil jej s herci okolo 30 s velkym budgetem.  Bude to pekny, ale Romeo a Julie to neni. Stejne jako tento film neni Ali a Nino.