Soupalka

Film je úplně jiný než masová produkce s relativně hvězdným obsazením. Je to takové milé a lidské a ten film je celkem příjemný a komorní. Matka od rodiny dost pije, všichni to chápou, černoši mají motivaci pochodovat, "zlí" zástupci zákona to komplikují, řadový Američan se nedá, všude horko a spousta sentimentu, který neurazí. Snímek asi nikdy neměl nijak zásadní ambice a právě to jej nakonec dělá relativně zajímavým režisérským počinem, který mne osobně dost potěšil.

Krásné exteriéry i interiéry budov, na které stojí za to se podívat aspoň 1x. Jinak je to ale opravdu SILA = telenovela = blábol, který pro mne nemá ani zlomek kvality jiných tureckých počinů. S pomocí mizerne hrajících herců, snahy o přiblížení tradiční kultury a souvisejících rozporu zcela nepochopitelnými postupy nebo opravdu chudým scénářem a plytkymi dialogy to "předčilo" i řadu jiných obdobně koncipovaných seriálů včetně jihoamerických. A tak největším tahákem seriálu asi zůstává těch několik dílů, kde se hlavní hrdina objeví svlečený do půl těla a nebo v hezké krajině trochu prohání koně.

Mrzí mne nízké hodnocení tohoto filmu i jeho srovnávání se Vzpomínkami na Afriku.Oba filmy jsem vnímala naprosto odlišně. Za sebe jsem toho názoru, že se jedná možná o nejlepší film Kim Basinger a obsazení Vincenta Pereze vidím jako velmi přínosné - nemá a ani nemá mít ve filmu moc prostoru a jeho obsazení velmi upřesňuje atmosféru vztahu mezi partnery a šetří filmový čas pro jiné scény. Afrika je krásná ale i drsná a kdo tam byl, tak moc klišé nečeká. Nečekám ale ani dokument a tím, že je film v podstatě hodně romantický a až nudný, tak mi nakonec připadá vyvážený a mám jej opravdu moc ráda.

Když jsem kdysi dávno četla knihu, byla jsem přesvědčená, že se jedná o jeden z nejlepších možných námětů na skvělý a relativně dlouhý historický seriál. Úplně jsem jej viděla - starou Anglii, nákladnou výpravu, církevní pletichy, romantické i krvavé scény, silné charaktery a obsazení, zachování relativně košatého děje a velkého spektra postav při současném pohlídání toho, aby se to celé neznepřehlednilo. Škoda. Asi jsem si to představovala natolik odlišně, že mne následné seriálové zpracování hodně zklamalo. Přišlo mi to jako "litr v půllitru" - příliš mnoho informací a postav v málo dílech, výpravné a přesto jaksi ošizené, snaha o zachování i velmi značně redukovaného děje nacpaného do málo dílů způsobuje degradování některých postav na jednoduché typy, které si s knihou vůbec neodpovídají a působí nepatřičně schematicky. Obdobný pocit jsem měla z adaptace knihy Ranhojič od Noaha Gordona, ale tam to zklamání nebylo až tak veliké.

Film by si zasloužil větší "péči" co do dialogů a některých scén a možná by nakonec mohl mít ambici až na plný počet bodů. Zde jsem váhala mezi 3 a 4 * hodnocením. Obdobné francouzské komedie nevyhledávám a v obdobných případech jednoznačně preferuji divadelní verze. Film jsem viděla jen náhodou. Překvapilo mne, jak dobře jsem se pobavila a jak Christian Clavier bez problému dokáže utáhnout prakticky celý film tak, že z podprůměrné záležitosti udělá něco, na co se dá koukat i smát.

Dvě hvězdy za jezdecké scény a jedna za hudbu. Jinak to celé na mne působilo tak nějak neukotvené a s ambicí, kterou se prostě asi nepodařilo naplnit.

Ideální divák - pán středního věku co nemá jinak moc povyražení. Ale i jinak docela mile ujetý film.

Ten film je výjimečný a zjevně zastíní jiné skvělé romantické komedie. Jinak si ani nedokážu vysvětlit, proč si ho můj téměř dospělý syn pouští pravidelně několikrát ročně už od 7let a zbytek domácnosti se k němu často přidá a všichni umějí dialogy nazpaměť.

Typický americký sladak bez postranních úmyslů nebo překvapení. Pokud v tom nic jineho nehledáme, je to hezký romantický film na sobotní odpoledne značně kvalitou provedení překračující německé romantické tv filmy.

Film jsem viděla hned po jeho dotočení a od té doby několikrát znovu. Překvapivě vždy stejná reakce - hutné, suché a dobře zpracované klišé, krásně vystavěné na kontrastu Sama Sheparda a Julie Delphy, kteří jsou zde skvělou volbou hlavních postav. Téma by co do zpracování scénáře téměř rovnou obstálo jako tragédie i na divadle. Tedy až na někdy až naturalistické záběry, kdy kamera umocňuje pocit horka, stresu, beznaděje apod.