Star Trek II: Khanův hněv

Můj první Star trek. Dnes už ho vnímám trochu jinak, ale tehdy mě smutný závěr opravdu rozhodil. Stejně tak nebezpeční „brouk“ prokousávající se nebohému Čechovovi do mozku. Byl jsem unešen Savikem, která nastavovala zrcadlo upjatému Spockovi, a dokazovala, že i chladní Vulkáni mohou být vskutku přitažliví:-) Vynikající hudba Jamese Hornera. Nevadil mi dokonce poněkud „gay“ oblek hlavního záporáka Khana. Na tento Star trek jsem měl tedy samé krásné vzpomínky. Po letech musím konstatovat, že tento film dnes působí trochu zdlouhavě, přesto se však jedná o skvělou space operu, ve které (až na ten oblek), funguje vše jako před lety. (12.05.2006)

Khanův Hněv jsem už před nějakou dobou viděl, ale až teď, napodruhé, jsem ho víc docenil. Sice se Khan na postavu s "nadměrným geneticky vyšlechtěným intelektem" chová docela jako idiot, přesto je pěkné vidět sci-fi nutně nezaložené na dechberoucí akci, ale spíš charakterech a jejich interakci. Škoda, že právě tenhle jeden aspekt nezvládá Abrams, jehož postavy se chovají strojově "podle kánonu", ale chybí jim osobnost a osobitost. (03.06.2013)

Enterprise sice ve druhem Star Treku opustila lehce filozoficky vesmir ala 2001 z jednicky, ale o to zazivnejsi a plnohodnotnejsi je to napodruhe typicky trekovske zradlo. Kupodivu mi nijak zvlast nevadil ani James Horner, ktery nahradil Goldsmithe a zdatne pokracuje v jeho praci. Clenove posadky stale v plne forme a hlavne to spravne pritvrdilo diky az Cronenbergovsky hororovym vsuvkam s cervama lezoucima do ucha, ze kterych jsem mel v mladi nocni mury. Finale navic hraje silne na emoce, takze je The Wrath Of Khan vyborne funkcni i jako samostatny film, ne jen jako jedna z mnoha Trek kapitol. 8/10 (05.04.2014)

Velká legenda mého dětství a rozhodně jedna z nejpovedenějších hvězdných štrapácí pro velké plátno. Po "seriózněji" pojatém startu, který byl z velké míry tematicky i stylisticky ovlivněn Kubrickovou Vesmírnou odyseou (jako mnozí další), takže místo epických bitev předvedl relativně filozoficky orientovaný zážitek v kombinaci s hypnotickým opájením se krásou vesmírných lodí (v rytmu božské Goldsmithovy hudby) a mysteriózní atmosférou, zacílil takřka kompletně obměněný tvůrčí tým na plnokrevné dobrodružství, na spektakulární space operu se vším všudy. Nový režisér Nicholas Meyer přinesl do druhého ST celovečeráku esenci toho nejlepšího ze seriálové produkce, kvintesenci hardcore ST a ukázal, že dokonale rozumí jejím postavám i interakcím mezi nimi. Khanův hněv je vtipnější, napínavější, emocionálnější a melodramatičtější. Avšak rozhodně nejzajímavějším specifikem je to, že se inspiroval jednou ze svých dávných čtenářských lásek a "oficiální" dění na Enterprise i vesmírná klání s Reliantem vymodeloval podle života a způsobu vedení bitev v námořnictvu za dob napoleónských válek. Nutno podotknout, že velmi věrně! James Horner (v počátcích své kariéry) navíc zkomponoval nádherně pompézní, dynamickou partituru, která je zaslouženě počítána k vrcholu ST hudby a naopak trikaři z ILM odvedli úžasně poctivou práci na tricích, které ani dnes - v éře digitálního morfingu - neztratily nic ze svého nostalgického kouzla a "zemitosti". Jedním z důvodů, proč je Khanův hněv tak dobrý filmem, je v neposlední řadě i logicky odvoditelný fakt, že má naprosto výtečného a maximálně charismatického záporáka, jehož konflikt s admirálem Kirkem má ten pravý osobní rozměr (Hitchcock by mi jistě dal za pravdu). Zkrátka Khanův hněv je i po letech výbornou a nenudící záležitostí. Dokonce natolik, že jsem schopen mu odpustit i jisté "osmdesátkové" neduhy a recyklaci záběrů z jedničky ze scény v "suchém" doku. (08.08.2007)

Jo, admirál tvrdej chleba má, ale zaručeně ne tvrdší než můj otec, který toho osudného večera, kdy jsme se sesedli u Khanova hněvu, sice neměl mstivého renegáta v zádech, nově vznikající planetu před nosem, bývalou přítelkyni po boku a krizi středního věku na krku, zato měl hlavu jak škopek z trojice usedavě vzlykajících osob ženského pohlaví, vnímajících závěrečné minuty filmu jako velice negentlemanský políček od scénáristy. Ale jak víme, vše se v dobré obrátilo a touhle bezva zahranou, napínavou a na svou dobu trikově znamenitou space operou s charismatickými hrdiny i záporáky a velice nepříjemnými mozkožravými potvůrkami jsem schopná se vzdor tomu dávnému a přetrvávajícímu traumatu kochat donekonečna. (21.10.2007)